1Břímě průrvy vidění. Copak je s tebou, že jsi ty celé vystoupilo na střechy,
2plné vřavy, město, jež hlučí, veselící se hradiště? Tvoji zabití ne jsou zabit mečem, aniž pomřeli v boji;
3všichni tvoji náčelníci, kteří spolu utekli před luky, byli spoutáni, pospolu spoutáni byli všichni tvoji dopadení, kteří ušli do dáli.
4Proto jsem řekl: Odvraťte zrak ode mne, nechť hořknu ve svém pláči, nechť horlivě neusilujete potěšit mě nad zkázou dcery mého lidu!
5Vždyť Pán, Hospodin zástupů, má v průrvě vidění den rozruchu a pošlapávání a zmatku; podkopává se zeď za volání o pomoc k horám;
6a Élám nese toulce, - ve vozech lidé, jezdci, - a Kír odkryl štít y.
7A stalo se: Nejkrásnější z tvých údolí se naplnila vozy a k branám se náležitě postavili jezdci,
8i odňal záštitu Júdovu; a v onen den budeš hledět ke zbroji domu lesa.
9A uvidíte trhliny města Dávidova, že se rozmnožily, a shromáždíte vody dolní vodní nádrže
10i spočtete domy Jerúsaléma a strháte ty domy k vyztužení zdi,
11a zřídíte mezi zdmi jímku na vody staré vodní nádrže, a le nepohledíte k Zhotoviteli toho, aniž si povšimnete Ztvárnitele toho zdávna.
12A v onen den vyzve Pán, Hospodin zástupů, k pláči a k nářku a k lysině a k opásání pytlovinou,
13a hle, jásot a radost, zabíjení skotu a porážení drobného dobytka, jedení masa a pití vína: Jíst a pít, neboť zítra budeme umírat!
14A v mé uši bylo Hospodinem zástupů vyjeveno: Bude-li vám tato nepravost moci být přikryta, než budete umírat! - řekl Pán, Hospodin zástupů.
15Takto řekl Pán, Hospodin zástupů: Jdi, vstup k tomuto správci, proti Ševnovi, jenž je nad domem.
16Co tu máš a koho tu máš, že sis tu vytesal hrob (tesal si hrob ve výši, ve skalisku si vyhluboval obydlí )?
17Hle, Hospodin tebou bude pohazovat vyhazováním jako muž, zajisté tě bude sbalovat,
18zajisté tě bude v svitek svinovat jako kouli, do země široké všemi směry. Tam půjdeš umřít a tam se dostanou vozy tvé slávy, hanbo domu svého pána!
19I chci tě zapudit z tvého postavení, a no, z tvého místa tě chci strhnout.
20A v onen den se bude dít, že povolám svého nevolníka Eljákíma, syna Chilkijjáhúova,
21a obleču ho tvou tunikou, a chci ho potvrdit tvým opaskem a v jeho ruku dát tvou pravomoc, takže se stane otcem obyvatelům Jerúsaléma a domu Júdovu.
22A na jeho rámě chci vložit klíč domu Dávidova, takže když otevře, nebude zavírajícího, a když zavře, nebude otvírajícího.
23A chci ho zatlouci jako kolík v bezpečném místě, takže se domu svého otce stane stolicí slávy;
24a všechnu slávu domu jeho otce na něj pověsí, potomky a zplozence a všechny malé nádoby, od nádob jako číše a ž po nádoby jako měchy.
25V onen den - prohlášeno Hospodinem zástupů - se bude kolík, zatlučený v bezpečném místě, viklat, i bude muset být odťat a padnout, a břímě, jež bude na něm, bude muset vzít za své, neboť promluvil Hospodin.