Isaiah 2
1 Slovo, jež ve vidění přijal Isajá, syn Ámócův, o Júdovi a Jerúsalémě:
2 A v posledku dní se stane: Hora domu Hospodinova bude upevněná jako hlava hor, jež se tyčí z prostřed pahrbků, a všechny národy se k ní nahrnou,
3 a mnohé národnosti půjdou a budou říkat: Pojďte, a ť můžeme vystoupit k hoře Hospodinově, k domu Boha Jákóbova, a ť nás poučuje o svých cestách, a ť chodíme jeho stezkami! Neboť z Cijjóna bude vycházet zákon, a no, z Jerúsaléma slovo Hospodinovo;
4 on bude rozsuzovat mezi národy a domlouvat mnoha národnostem, takže své meče překují na motyky a svá kopí na vinařské nože; národ nebude na národ pozvedat meč, aniž se ještě budou učit boji.
5 Dome Jákóbův, pojďte, a ť chodíme ve světle Hospodinově!
6 Ano, zavrhl jsi svůj lid, dům Jákóbův, vždyť jsou naplněni východem a věští jako Pelištím a tleskají mezi zplozenci cizozemců,
7 a jeho země se plní stříbrem a zlatem a není konce jeho pokladům, a jeho země se plní koňmi a není konce jeho vozům,
8 a jeho země se plní modlami, klanějí se dílu jeho rukou, tomu, co udělaly jeho prsty;
9 i sklání se prostý a ponižuje se vznešený; kéž jim tedy neodpouštíš.
10 Vejdi v skály a skryj se v prach z hrůzy z Hospodina a před nádherou jeho velebnosti;
11 oči pýchy prostého, to bude poníženo, a povýšenost vznešených se skloní, i bude v onen den vyvýšen Hospodin samoten.
12 Ano, Hospodin zástupů bude mít den na vše domýšlivé a povýšené, a no, na vše povznesené - to bude poníženo,
13 a na všechny cedry Levánónu, vysoké a povznesené, a na všechny duby Bášánu
14 a na všechny vysoké hory a na všechny povznesené pahrbky
15 a na každou mohutnou věž a na každou strmou zeď
16 a na všechny taršíšské lodi a na všechny žádoucí podívané;
17 i skloní se pýcha prostého a ponížena bude povýšenost vznešených, i bude v onen den vyvýšen Hospodin samoten
18 a modly - to musí zcela zaniknout.
19 I vejdou z hrůzy z Hospodina a před nádherou jeho velebnosti v jeskyně skal a v díry země při jeho povstávání k vyděšení země.
20 V onen den bude člověk modly ze svého stříbra a modly ze svého zlata, jež si zhotovil ke klanění, házet krtkům a netopýrům,
21 k vejití z hrůzy z Hospodina a před nádherou jeho velebnosti v pukliny skal a v rozsedliny skalisk při jeho povstávání k vyděšení země.
22 Ulevte si od člověka, v jehož nose je dech, neboť zač má být považován?