1Pošlete od skaliska pustinou na horu dcery Cijjónu jehně pro vládce země.
2A bude se dít: Dcery Móáva budou při brodech Arnónu jako zapuzené ptactvo, rozehnané hnízdo.
3Poskytni radu, uskutečni rozhodnutí, učiň svůj stín jako by nocí vprostřed poledne, skryj zahnané, nechť zapuzených neprozrazuješ;
4nechť moji zahnaní, - Móáv ci, - smějí pobývat u tebe, buď jim úkrytem před tváří ničitele! Vždyť vyděrač zanikne, zkáza skončí, deptající, ti ze země vymizí;
5a v laskavosti bude zřízen trůn a ve stanu Dávidově na něj s věrností usedne soudce, jenž bude vyhledávat právo a bude pohotový v spravedlnosti.
6Slýchali jsme o pýše Móávově, - je velmi pyšný, - o jeho zpyšnělosti a jeho pýše a jeho nabubřelosti, nepravdivosti jeho prázdných řečí;
7proto bude skučet Móáv ec k Móáv ci, to vše bude skučet, zcela zdrceni budete vzdychat pro hroznové koláče Kír-Charesethu,
8neboť nivy Chešbónu, to povadlo, réva Sibmy - páni národů potloukli její vybrané keře, jež byly do sáhly až po Jaezér, zatoulaly se v pustinu, její šlahouny se rozrostly, překročily moře.
9Proto révu Sibmy pláčem pro Jaezér oplakávám, zavlažuji tě svými slzami, Chešbóne a Eleálé, neboť výskot nad tvou sklizní letního ovoce a nad tvou žní od padl,
10i byla ze sadu odňata radost a jásot a ve vinicích se neplesá, nehlaholí radostně, šlapač víno v lisech nešlape, učinil jsem přítrž výskotu.
11Proto mé útroby pro Móáva zvučí jako lyra, mé nitro pro Kír-Cháres;
12a bude se dít, až se ukáže, že Móáv se na výšině unavil, že vstoupí do své svatyně modlit se, aniž bude umět co z moci.
13Toto je slovo, jež Hospodin k Móávovi od dřívějška promlouval,
14a nyní Hospodin promluvil výrokem: Ve třech letech, podle let námezdníka, a no, bude sláva Móáva se vším jeho početným davem znevážena, a zbytku bude málo, troška, ne bude mocný.