1Břímě Damašku. Hle, Damašek bude odstaven od toho, aby byl městem, a stane se rumem, kupou trosek;
2města Aróéru budou opuštěna, budou pro stáda, jež budou uléhat, a nebude vyplašujícího,
3a z Efrájima zmizí pevnosti a z Damašku království, a zbytek z Aráma, ti budou jako sláva dětí Isráélových - prohlášeno Hospodinem zástupů.
4A v onen den se bude dít: Sláva Jákóbova bude ochuzována a tučnost jeho masa bude hubenět,
5i bude se dít jako při shrnování stojatého obilí žencem, když jeho paže sežíná klasy, a no, bude se dít, jako když někdo v údolí Refáím paběrkuje klasy,
6neboť v něm zbývá něco paběrků, jako při oklepávání olivy, - dvě-tři peckovice na samém vrcholu, čtyři-pět na jejích plodonosných větvích, - prohlášeno Hospodinem, Bohem Isráélovým.
7V onen den bude člověk obracet zřetel na svého Zhotovitele, a no, jeho oči budou hledět k Svatému Isráélovu,
8aniž bude zřetel obracet k oltářům, výtvoru svých rukou, ani hledět na to, co zhotovily jeho prsty, totiž na ašéry a sluneční kůly;
9v onen den budou města jeho síly jako opuštěné lesní houští a vrchol, jejž opustili před tváří synů Isráélových, i nastane spoušť,
10neboť jsi zanedbala Boha své záchrany, aniž si s připomněla skálu své síly; proto můžeš vysazovat líbezné sadby a révovím cizáckým je osazovat;
11v den svého vysazování můžeš oplocovat a za jitra svou výsadbu přivádět k rozkvětu; sklizeň v den sběru za nezhojitelného utrpení uteče.
12Ha, hluk od mnohých národností, jež hlučí jako hlučení moří, a hřmot lidských plemen, jež hřmotí jako hřmot mohutných vod!
13Lidská plemena hřmotí jako hřmot mnohých vod, a le oboří se na něj, takže prchne do dáli a bude pronásledován jako plevy z hor před větrem a jako vír prachu před vichřicí;
14k času večera - i hle, hrůza, dříve než bude jitro, nebude ho. Toto je podíl rabujících nás, a no, los vykořisťujících nás.