1Vždyť Hospodin bude litovat Jákóba a nacházet ještě zálibu v Isráélovi, a chce jim dát klid na jejich půdě; i budou se k nim připojovat cizinci a budou přičleňováni k domu Jákóbovu.
2I budou se jich národnosti ujímat a přivádět je k jejich místu, a dům Isráélův, ti si je na půdě Hospodinově budou přivlastňovat za nevolníky a za služky, a no, dostanou do zajetí ty, již je zajímali, a nad svými sužovateli nabudou moci.
3A v den, kdy ti Hospodin dá klid od tvého trápení a od tvého nepokoje a od těžkého nevolnictví, když se s tebou nakládalo jako s nevolníkem, se bude dít,
4že se stran krále Bávelu ujmeš této průpovědi a řekneš: Jak ustal sužovatel, ustala vymahačka zlata,
5Hospodin zlámal prut zlovolných, hůl vládců,
6bijce národnosti v přetékání hněvu bitím bez přestání, v hněvu si podrobivšího národy pronásledováním, aniž povolil!
7Všechna země odpočívá, má klid, propukají v plesání,
8i cypřiše se pro tebe radují, cedry Levánónu: Odkdy ležíš, nevystupuje proti nám vytínající!
9Šeól zespod se pro tebe chvěje vstříc tvému příchodu, vzbudí pro tebe stíny, všechny mocnáře země, všechny krále národů přiměje k povstání ze svých trůnů.
10Oni všichni se budou ujímat slova a říkat k tobě: I ty jsi zbaven sil tak jako my, k nám jsi připodobněn?
11V šeól byla snesena tvá vyvýšenost, zvučení tvých varyt? Pod tebou je ustláno červy a tvá přikrývka - hmyz.
12Jak jsi padl z nebes, zářivá hvězdo, synu úsvitu! Byl jsi odtětím svržen k zemi, vítězi nad národy,
13ty, jenž jsi ve svém srdci říkával: Chci slézt nebesa, shora vůči BOŽÍM hvězdám vyvýšit svůj trůn a usednout na hoře setkávání v nejzazších končinách severu;
14chci vystoupit nad výšiny oblak, vyrovnat se Nejvyššímu.
15Avšak byl jsi snesen do šeólu, do nejnižších hlubin propasti!
16Vidoucí tě se na tebe dívají, pozorně na tebe svůj pohled upírají: Toto je ten muž otřásavší zemí, rozechvívavší království,
17jenž učinil svět jako by pustinou a jeho města pobořil, svých vězňů domů nepropouštěl? -
18Všichni králové národů, oni všichni ulehli v slávě, každý ve svém domě,
19a le tys byl vyhozen bez svého hrobu, jako odpuzující odnož, pokryt zabitými, probodanými mečem, sestoupivšími ke kamenům jámy, jako rozšlapaná mrtvola.
20Nesmíš se s nimi sdružit v pohřbu, neboť jsi svou zem zkazil, svůj lid jsi pozabíjel, símě tropících zlo nikdy nebude jmenováno.
21Připravujte jeho synům hromadnou popravu za nepravost jejich otců, nechť nepovstávají, a by se zmocnili země a plnili tvář světa městy.
22I budu proti nim povstávat, - prohlášeno Hospodinem zástupů, - a budu z Bávelu vytínat jméno i zbytek, i zplozenstvo i potomstvo, - prohlášeno Hospodinem, -
23a učiním jej příbytkem volavek a rybníky vod, a vymetu jej smetákem zpustošení, - prohlášeno Hospodinem zástupů.
24Hospodin zástupů přisáhl výrokem: Ne-li, že se stane tak, jak zamýšlím, a bude nastávat to, jak jsem rozhodl,
25o zlomení Aššúra v mé zemi, že ho budu na svých horách rozšlapávat! I ustoupí z nich jeho jho, i s jeho ramene bude jeho břímě ustupovat;
26toto je rozhodnutí, jímž je rozhodnuto nade vší zemí a toto je ruka, napřažená nade všemi národy,
27ano, Hospodin zástupů rozhodl a kdo to může zrušit? A jeho ruka je napřažena a kdo ji může od vrátit?
28V roce smrti krále Ácháze nastalo toto břímě:
29Nechť se ty všechna neraduješ, Pelešeth, že hůl, jež tě bila, je zlomena, neboť z kořene hada bude vycházet kobra a jejím plodem bude okřídlený pálivec.
30A prvorození nuzných se budou pást a nemajetní v bezpečí se ukládat, tvůj kořen však budu hladem usmrcovat a tvé zbývající zabíjet.
31Skuč, bráno, naříkej, město, rozplyne se, Pelešeth, vše tvé, neboť od severu přichází dým a v jeho oddílech není chybějícího.
32A co se má odpovědět poslům národa? Že Hospodin založil Cijjón a na ten chudí jeho lidu spoléhají.