1Tudíž, svatí bratři, podílníci nebeského povolání, považte toho, jenž je Apoštol a Velekněz našeho vyznání, Ježíše,
2jenž je věren tomu, jenž ho ustanovil, jako i Mojžíš v celém jeho domě,
3ba tím větší nad Mojžíše slávy hodným je uznán on, čím větší čest než dům má ten, kdo jej zřídil.
4Každý dům přece bývá od někoho zřizován, ten však, jenž zřizuje všechny věci, je Bůh;
5a Mojžíš ovšem byl v celém jeho domě věren jako vznešený služebník, na svědectví věcí, o nichž se mělo promluvit později,
6Kristus však jako Syn nad jeho domem, a jeho domem jsme my, udržíme-li ovšem smělost a chloubu naděje pevnou až do konce.
7Proto, jak praví Svatý Duch: Dnes, zaslechnete-li jeho hlas,
8nezatvrzujte svá srdce jako při tom roztrpčení v den pokoušení v pustině,
9kde mě vaši otcové podrobili pokoušení vyšetřováním a viděli mé činy po čtyřicet let.
10Proto jsem na toto pokolení zanevřel a řekl jsem: Stále srdcem bloudí, vždyť oni mých cest nepoznali;
11jakož jsem ve svém hněvu přisáhl: Vstoupí-li do mého odpočinku!
12Hleďte bratři, ať snad v někom z vás není zlé srdce nevěry, v odpadnutí od živého Boha,
13nýbrž se sami povzbuzujte každý den, dokud se nazývá: dnes, aby někdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.
14Ano, stali jsme se KRISTOVÝMI druhy, udržíme-li ovšem počátek spoléhání pevný až do konce,
15když se praví: Dnes, zaslechnete-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce, jako při tom roztrpčení;
16(kteřípak to byli, kteří zaslechli a roztrpčili? Což ne všichni ti, kteří, byvše vyvedeni Mojžíšem, vyšli z Egypta?
17A na které zanevřel na čtyřicet let? Ne na ty, kteří zhřešili, jejichž mrtvoly padly v pustině?
18A kterým přisáhl, že do jeho odpočinku nevstoupí, ne-li těm, kteří si nedali říci?
19I vidíme, že nemohli vstoupit pro nevěru;)