Hebrews 3
1 Tudíž, svatí bratři, podílníci nebeského povolání, považte toho, jenž je Apoštol a Velekněz našeho vyznání, Ježíše,
2 jenž je věren tomu, jenž ho ustanovil, jako i Mojžíš v celém jeho domě,
3 ba tím větší nad Mojžíše slávy hodným je uznán on, čím větší čest než dům má ten, kdo jej zřídil.
4 Každý dům přece bývá od někoho zřizován, ten však, jenž zřizuje všechny věci, je Bůh;
5 a Mojžíš ovšem byl v celém jeho domě věren jako vznešený služebník, na svědectví věcí, o nichž se mělo promluvit později,
6 Kristus však jako Syn nad jeho domem, a jeho domem jsme my, udržíme-li ovšem smělost a chloubu naděje pevnou až do konce.
7 Proto, jak praví Svatý Duch: Dnes, zaslechnete-li jeho hlas,
8 nezatvrzujte svá srdce jako při tom roztrpčení v den pokoušení v pustině,
9 kde mě vaši otcové podrobili pokoušení vyšetřováním a viděli mé činy po čtyřicet let.
10 Proto jsem na toto pokolení zanevřel a řekl jsem: Stále srdcem bloudí, vždyť oni mých cest nepoznali;
11 jakož jsem ve svém hněvu přisáhl: Vstoupí-li do mého odpočinku!
12 Hleďte bratři, ať snad v někom z vás není zlé srdce nevěry, v odpadnutí od živého Boha,
13 nýbrž se sami povzbuzujte každý den, dokud se nazývá: dnes, aby někdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.
14 Ano, stali jsme se KRISTOVÝMI druhy, udržíme-li ovšem počátek spoléhání pevný až do konce,
15 když se praví: Dnes, zaslechnete-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce, jako při tom roztrpčení;
16 (kteřípak to byli, kteří zaslechli a roztrpčili? Což ne všichni ti, kteří, byvše vyvedeni Mojžíšem, vyšli z Egypta?
17 A na které zanevřel na čtyřicet let? Ne na ty, kteří zhřešili, jejichž mrtvoly padly v pustině?
18 A kterým přisáhl, že do jeho odpočinku nevstoupí, ne-li těm, kteří si nedali říci?
19 I vidíme, že nemohli vstoupit pro nevěru;)