1A Jákób se dověděl, že v Egyptě je obilí, i řekl Jákób svým synům: Nač na sebe vzájemně hledíte?
2A řekl: Hle, uslyšel jsem, že v Egyptě je obilí; sestupte tam a nakupte nám obilí odtamtud, a ť zůstáváme naživu a neumíráme.
3I sestoupilo deset Josefových bratrů nakoupit zrní z Egypta;
4a le Benjámína, Josefova bratra, Jákób s jeho bratry nepustil, neboť si řekl: Aby ho nepotkávala nehoda.
5I přišli Isráélovi synové nakoupit obilí vprostřed přicházejících, neboť v zemi Kenáanu byl hlad.
6A Josef - on byl vladařem nad zemí, on, jenž prodával obilí všemu lidu země. Josefovi bratři tedy přišli a poklonili se mu, obličej k zemi;
7a když Josef své bratry uviděl, poznal je, a le ne znal se k nim, i mluvil s nimi tvrdě a řekl k nim: Odkud jste přišli? I řekli: Ze země Kenáanu, nakoupit pokrmu.
8I poznal Josef své bratry, a le oni ho nepoznali.
9A Josef si připomněl sny, jež o nich dostal, i řekl k nim: Vy jste vyzvědači, přišli jste se podívat na nahotu země.
10I řekli k němu: Ne, můj pane, nýbrž tvoji nevolníci přišli nakoupit pokrmu.
11My všichni jsme synové jednoho muže, my… poctivci jsme my, tvoji nevolníci nejsou vyzvědači.
12I řekl k nim: Ne, nýbrž jste se přišli podívat na nahotu země.
13A řekli: Tvých nevolníků bylo dvanáct bratrů; my jsme synové jednoho muže v zemi Kenáanu, a hle, nejmladší je dnes s otcem, a jeden - není ho.
14A Josef k nim řekl: To je ono, co jsem k vám promluvil výrokem: Vy jste vyzvědači.
15Tímto musíte být podrobeni zkoušce: při život ě faraona, budete-li moci odtud vyjít, leč při příchodu vašeho nejmladšího bratra sem!
16Pošlete jednoho z vás, a ť vašeho bratra může přivést, a vy buďte uvězněni, i budou vaše slova podrobována zkoušce, zda je při vás pravda, a ne-li, při životě faraona, že jste vy vyzvědači.
17I dal je všechny spolu na tři dni pod dozor.
18A v třetí den k nim Josef řekl: Učiňte toto a zůstaňte naživu; já se bojím Boha.
19Jste -li vy poctivci, bude jeden váš bratr spoutaný v domě vašeho dozoru a vy jděte, dopravte obilí vzhledem ke hladovění vašich domů,
20a vašeho nejmladšího bratra musíte dopravit ke mně, i budou vaše slova ověřená a nebudete muset umřít. A učinili tak;
21a říkali si navzájem: Zajisté jsme my vinni vůči našemu bratru, jehož duše úzkost jsme zpozorovali při jeho volání k nám o smilování, a le neuposlechli jsme; proto tato úzkost přišla na nás.
22A Reúvén jim odpověděl výrokem: Zda jsem k vám nepronesl výrok: Nesmíte hřešit proti tomu malému? A le neuposlechli jste - a věru se jeho krev, hle, požaduje.
23A oni nevěděli, že Josef rozumí, neboť mezi nimi byl tlumočník,
24i odvrátil se zpřed nich a zaplakal. A když k nim přišel zpět, promluvil k nim; a vzal z jejich blízkosti Šimeóna a před jejich očima ho spoutal.
25A Josef rozkázal, a by jejich nádoby naplnili zrním, a vrátit jim jejich peníze, každému do jeho pytle, a dát jim stravu na cestu; i učinil i jim tak.
26I naložili své obilí na své osly a odebrali se odtamtud.
27A když jeden v hostinci svůj pytel otevřel k dání obroku svému oslu, uviděl své peníze, a hle, ony byly v otvoru jeho vaku.
28I řekl k svým bratrům: Mé peníze byly vráceny, a věru, hle, jsou v mém vaku. I zastavilo se jejich srdce a se strachem se obraceli k sobě navzájem s výrokem: Co nám toto Bůh učinil?
29I přišli k Jákóbovi, svému otci, do země Kenáanu a oznámili mu všechny své příhody výrokem:
30Ten muž, pán té země, s námi mluvil tvrdě a pokládal nás za vyzvědače v té zemi;
31i řekli jsme k němu: My jsme poctivci, nejsme vyzvědači,
32bylo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce; jeden - není ho, a nejmladší je dnes s naším otcem v zemi Kenáanu.
33A ten muž, pán té země, k nám řekl: Tímto budu moci poznat, že vy jste poctivci: jednoho z vašich bratrů nechejte u mne a vzhledem ke hladovění vašich domů si naberte a jděte,
34a le svého nejmladšího bratra ke mně dopravte, i budu moci poznat, že vy ne jste vyzvědači, že jste vy poctivci. Budu vám moci odevz dat vašeho bratra a budete smět obcházet zem.
35A když oni vyprazdňovali své pytle, stalo se, že hle, každý měl ve svém pytli uzlík svých peněz, i uviděli uzlíky svých peněz, oni i jejich otec, a ulekli se.
36A Jákób, jejich otec, k nim řekl: Mne jste připravili o děti; Josef - není ho, a Šimeón - není ho, a Benjámína chcete vzít! Všechny tyto věci jsou proti mně!
37A Reúvén k svému otci pronesl výrok: Můžeš usmrtit dva mé syny, nebudu-li ho moci dopravit ho k tobě; svěř ho na mou ruku a já ho k tobě musím přivést zpět.
38I řekl: Můj syn s vámi nebude sestupovat; vždyť jeho bratr je mrtev a zbyl on sám, a potká-li ho na cestě, kterou půjdete, nehoda, sešlete mé šediny do šeólu v zármutku.