1A když Isák zestárl a jeho oči vyhasly, takže neviděl, stalo se, že zavolal Ésáva, svého staršího syna, a řekl k němu: Můj synu! I řekl k němu: Hle, já.
2A řekl: Nuže, hle, zestárl jsem, neznám den své smrti;
3nyní tedy, prosím, seber svou výstroj - svůj toulec a svůj luk - a vyjdi do pole a ulov mi úlovek,
4i připrav mi lahůdku podle toho, jak já rád, a dones mi, a ť mohu pojíst, aby ti má duše mohla požehnat, dříve než budu umírat.
5A Rebeká při Isákově řeči k Ésávovi, svému synu, naslouchala; a Ésáv odešel do pole ulovit úlovek, by jej donesl.
6A Rebeká pronesla k Jákóbovi, svému synu, výrok: Hle, uslyšela jsem tvého otce mluvícího k Ésávovi, tvému bratru, výrokem:
7Dones mi zvěřinu a připrav mi lahůdku, a ť mohu pojíst, a požehnám ti před tváří Hospodinovou před svou smrtí.
8A nyní, můj synu, uposlechni na můj hlas podle toho, co ti já přikazuji:
9Jdi, prosím, k drobnému dobytku a vezmi mi odtamtud dvě pěkná kůzlata, a ť je mohu upravit tvému otci na lahůdku podle toho, jak on rád,
10tu můžeš donést svému otci, a ť pojí, aby ti před svou smrtí mohl požehnat.
11A Jákób k Rebece, své matce, řekl: Hle, Ésáv, můj bratr, je muž srstnatý a já muž hladký;
12snad mě můj otec bude ohmatávat, i stanu se v jeho očích jako by podvodníkem a budu na sebe uvádět zlořečení a ne požehnání.
13A jeho matka mu řekla: Tvé zlořečení na mne, můj synu, jen uposlechni na můj hlas a jdi, přines mi.
14I odešel a vzal a donesl své matce, a jeho matka připravila lahůdku podle toho, jak jeho otec rád.
15A Rebeká vzala roucha Ésáva, svého staršího syna, cenná, jež byla u ní v domě, a Jákóba, svého mladšího syna, oblékla,
16a na jeho ruce a na hladkou část jeho krku navlékla kůže kůzlat;
17a lahůdku a chléb - to, co připravila, - dala v ruku Jákóba, svého syna.
18I přišel k svému otci a řekl: Můj otče! I řekl: Hle, já; kdo jsi ty, můj synu?
19A Jákób k svému otci řekl: Já jsem Ésáv, tvůj prvorozený; učinil jsem podle toho, co jsi ke mně promluvil. Vstaň, prosím, usedni a pojez z mého úlovku, aby mi tvá duše mohla požehnat.
20A Isák k svému synu řekl: Co toto, že se ti tak rychle povedlo, můj synu? I řekl: Protože Hospodin, tvůj Bůh, mi nadehnal.
21A Isák k Jákóbovi řekl: Nuže, přibliž se, a ť tě mohu ohmatat, můj synu, zda jsi ty vskutku můj syn Ésáv čili nic.
22A Jákób se k Isákovi, svému otci, přiblížil, i ohmatal ho a řekl: Hlas je hlas Jákóbův, a le ruce jsou ruce Ésávovy.
23A nerozpoznal ho, protože jeho ruce byly jako ruce Ésáva, jeho bratra, srstnaté, a požehnal mu.
24I řekl: Jsi ty vskutku můj syn Ésáv? A řekl: Jsem.
25I řekl: Podej mi to blíže, a ť mohu pojíst z úlovku svého syna, aby ti má duše mohla požehnat. A podal mu to blíže, i pojedl, a donesl mu víno, i napil se.
26A Isák, jeho otec, k němu řekl: Nuže, přibliž se a polib mě, můj synu.
27I přiblížil se a políbil ho, i zavoněla mu vůně jeho rouch, i požehnal mu a řekl: Viz, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž Hospodin požehnal.
28A nechť ti Bůh dává z rosy nebes a z úrodnosti země, i hojnost obilí a moštu;
29nechť jsou ti národnosti nevolníky a kmeny nechť se ti klanějí; buď pánem svým bratrům a nechť se ti klanějí synové tvé matky; proklínající tě buďtež proklet i a žehnající ti požehnán i.
30I stalo se, jak Isák skončil s žehnáním Jákóbovi, - tu se stalo, právě jen co Jákób vyšel z blízkosti tváře Isáka, svého otce, že Ésáv, jeho bratr, přišel ze svého lovu.
31I připravil i on lahůdku a donesl svému otci, i řekl svému otci: Nechť můj otec ráčí vstát a pojíst z úlovku svého syna, aby mi tvá duše mohla požehnat.
32A Isák, jeho otec, mu řekl: Kdo jsi ty? I řekl: Já jsem tvůj syn, tvůj prvorozený, Ésáv.
33A Isák se ulekl nesmírně velikým úlekem a řekl: Kdo to tedy ulovil úlovek a donesl mi? I pojedl jsem ze všeho dříve než jsi přicházel a požehnal jsem mu; také požehnaným bude.
34Jak uslyšel Ésáv slova svého otce, tu vzkřikl velikým křikem a nesmírnou hořkostí a řekl svému otci: Požehnej mi, i mně, můj otče!
35I řekl: Přišel s podvodem tvůj bratr a tvé požehnání vzal.
36A řekl: Zda je tomu tak, protože nazval i jeho jméno Jákób? Vždyť mě již dvakrát obelstil: mé prvorozenství vzal, a hle, nyní vzal mé požehnání. A řekl: Zda jsi nevyhradil požehnání mně?
37A Isák odpověděl a řekl Ésávovi: Hle, ustanovil jsem ti ho pánem a všechny jeho bratry jsem mu dal za nevolníky a opatřil jsem ho obilím a moštem - copak tedy mám učinit tobě, můj synu?
38A Ésáv k svému otci řekl: Zda máš jen ono jedno požehnání, můj otče? Požehnej mi, i mně, můj otče! A Ésáv pozvedl svůj hlas a rozplakal se.
39A Isák, jeho otec, odpověděl a řekl k němu: Hle, tvé sídlo bude mimo úrodnost země a mimo rosu nebes shora,
40i budeš žít na svém meči a budeš obsluhovat svého bratra; a le až se budeš sem tam potulovat, stane se, že jeho jho budeš moci strhnout ze svého krku.
41A Ésáv Jákóba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal, pojal v nenávist, i řekl si Ésáv ve svém srdci: Blíží se dni oplakávání mého otce, pak budu moci Jákóba, svého bratra, zabít.
42A Rebece byla slova Ésáva, jejího staršího syna, oznámena; i poslala a dala povolat Jákóba, svého mladšího syna, a řekla k němu: Hle, Ésáv, tvůj bratr, se vůči tobě utěšuje tím, že tě zabije.
43Nyní tedy, můj synu, uposlechni na můj hlas, i vstaň, a uteč si k Lávánovi, mému bratru, do Cháránu
44a zůstaň u něho nějaký čas dotud, než se vztek tvého bratra bude moci od vrátit -
45do od vrácení hněvu tvého bratra od tebe, než zapomene, co jsi mu provedl; potom budu moci poslat a dát tě odtamtud přivést. Nač mám hned o vás oba být připravena jednoho dne?
46A k Isákovi Rebeká řekla: Z dcer Chéthových se mi v mém životě zhnusilo; bude-li Jákób pojímat ženu z dcer Chéthových, jako tyto, z dcer té to země, k čemu mi život?