Bible

1 A navečer přišli do Sodomy dva andělé a v bráně Sodomy seděl Lót; a Lót je uviděl, i vstal jim vstříc a poklonil se, obličej k zemi, 2 a řekl: Hle, prosím, moji pánové, uchylte se, prosím, do domu vašeho nevolníka a přenocujte a umyjte své nohy, a můžete časně vstát a jít svou cestou. I řekli: Ne, nýbrž budeme přenocovat na prostranství. 3 A le naléhal na ně velmi, i uchýlili se k němu a vešli do jeho domu, i uspořádal jim hostinu a napekl nekvašených chlebů, i pojedli. 4 Dříve než uléhali, tu se vůkol proti domu postavili muži toho města, muži Sodomy, od mladíka a ž po starce, všechen lid ze všech stran, 5 i volali na Lóta a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě vešli té to noci? Vyveď je k nám, a ť je můžeme poznat! 6 A Lót k nim vyšel ke vchodu a zavřel dveře za sebou 7 a řekl: Nesmíte přece, moji bratři, činit zlo! 8 Nuže, hle, mám dvě dcery, jež nepoznaly muže, nuže, mohu je k vám vyvést a učiňte jim, jak je dobré ve vašich očích, jen těmto mužům nic nesmíte činit, vždyť přece vešli v stín mého trámoví. 9 I řekli: Jdi pryč! A řekli: Ten to jeden sem přišel bydlet jako cizinec a bude dělat velikého soudce! Nyní ti budeme činit hůře než jim! A velmi dotírali na toho muže, na Lóta, a přiblížili se vylomit dveře. 10 A ti muži vztáhli svou ruku a uvedli Lóta k sobě do domu a dveře zavřeli, 11 a ty muže, kteří byli u vchod u domu, ranili slepotou, od malého a ž po velikého, takže až do únavy marně hledali vchod. 12 A k Lótovi ti muži řekli: Koho tu ještě máš? Zetě a nebo své syny a nebo své dcery a nebo každého, koho máš ve městě, z tohoto místa vyveď, 13 neboť se my chystáme toto místo zničit, protože jejich křik v tvář Hospodinovu je veliký a Hospodin nás vyslal zničit je. 14 A Lót vyšel a promluvil k ženichům svých dcer, chystajícím se jeho dcery pojmout, a řekl: Vstaňte, vyjděte z tohoto místa, neboť Hospodin se chystá to to město zničit. A le v očích ženichů jeho dcer se zdál jako by žertujícím. 15 A jakmile vzešel úsvit, tu se ti andělé na Lóta jali naléhat výrokem: Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery zde přítomné, abys nemusel být smeten s nepravostí toho to města. 16 A le on váhal, i zmocnili se ti muži jeho ruky a ruky jeho ženy a ruky jeho dvou dcer v Hospodinově slitování nad ním a vyvedli ho a nechali ho zvenčí vůči městu; 17 a za vyvádění jich ven se stalo, že řekl i: Ujdi pro své žití, nesmíš se ohlížet za sebou ani se zastavovat nikde na rovině, ujdi do hor, abys nemusel být smeten. 18 A Lót k nim řekl: Ne, prosím, Pane, 19 hle, prosím, tvůj nevolník našel v tvých očích přízeň a velikým jsi učinil své milosrdenství, jež jsi při mně uskutečnil k zachování mé duše naživu, a le já nemohu utéci do hor, aby se mne nedrželo zlo, takže bych umřel. 20 Hle, prosím, toto město je blízké k uprchnutí tam, a ono je nepatrné, nechť, prosím, smím ujít tam - zda ono ne ní nepatrné? - a má duše bude žít. 21 I řekl k němu: Hle, povolil jsem tvé tváři i co do této věci, nepodvracet město, jak jsi promluvil; 22 pospěš, ujdi tam, neboť až do tvého dojití tam nebudu moci nic učinit. Proto nazval i jméno toho města Cóar. 23 Když Lót došel do Cóaru, vyšlo nad zem slunce; 24 a Hospodin se na Sodomu a na Gomoru jal dštít z blízkosti Hospodina z nebes sírou a ohněm 25 a podvrátil tato města a všechnu tu rovinu a zahubil všechny obyvatele těch měst a rostlinstvo půdy. 26 A jeho žena se zpoza něho ohlédla, i stala se sloupem soli. 27 A Abráhám se za jitra časně odebral k místu, kde byl stál před tváří Hospodinovou, 28 a pohleděl dolů směrem k Sodomě a Gomoře a směrem k celé zemi té roviny, a uviděl, že hle, ze země stoupal dým jako dým tavicí pece. 29 A při Božím ničení měst té roviny se stalo, že si Bůh připomněl Abráháma a vypustil Lóta zprostřed podvrácení, při podvracení měst, v nichž Lót bydlel. 30 A Lót z Cóaru vystoupil a usídlil se v horách, a dvě jeho dcery s ním, neboť se bál bydlet v Cóaru; i usídlil se v jeskyni, on a dvě jeho dcery. 31 I řekla prvorozená k mladší: Náš otec je stár a v zemi není muže k vejití k nám podle způsobu celé země. 32 Pojď, můžeme našeho otce napojit vínem a ulehnout s ním a zachovat naživu símě od našeho otce. 33 I napojily v onu noc svého otce vínem a prvorozená vešla a ulehla se svým otcem, i nevěděl o jejím ulehnutí an i o jejím vstání. 34 A nazítří se stalo, že prvorozená k mladší řekla: Hle, včera jsem ulehla se svým otcem; můžeme ho napojit vínem i té to noci, a vejdi, ulehni s ním, a ť můžeme zachovat naživu símě od našeho otce. 35 I napojily svého otce vínem i v tuto noc, a mladší vstala a ulehla s ním, i nevěděl o jejím ulehnutí an i o jejím vstání. 36 A obě Lótovy dcery od svého otce otěhotněly 37 a prvorozená porodila syna a jeho jméno nazvala Móáv; on je podnes otcem Móáva. 38 A mladší, i ona porodila syna a jeho jméno nazvala Ben-ammí; on je podnes otcem dětí Ammóna.