1A navečer přišli do Sodomy dva andělé a v bráně Sodomy seděl Lót; a Lót je uviděl, i vstal jim vstříc a poklonil se, obličej k zemi,
2a řekl: Hle, prosím, moji pánové, uchylte se, prosím, do domu vašeho nevolníka a přenocujte a umyjte své nohy, a můžete časně vstát a jít svou cestou. I řekli: Ne, nýbrž budeme přenocovat na prostranství.
3A le naléhal na ně velmi, i uchýlili se k němu a vešli do jeho domu, i uspořádal jim hostinu a napekl nekvašených chlebů, i pojedli.
4Dříve než uléhali, tu se vůkol proti domu postavili muži toho města, muži Sodomy, od mladíka a ž po starce, všechen lid ze všech stran,
5i volali na Lóta a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě vešli té to noci? Vyveď je k nám, a ť je můžeme poznat!
6A Lót k nim vyšel ke vchodu a zavřel dveře za sebou
7a řekl: Nesmíte přece, moji bratři, činit zlo!
8Nuže, hle, mám dvě dcery, jež nepoznaly muže, nuže, mohu je k vám vyvést a učiňte jim, jak je dobré ve vašich očích, jen těmto mužům nic nesmíte činit, vždyť přece vešli v stín mého trámoví.
9I řekli: Jdi pryč! A řekli: Ten to jeden sem přišel bydlet jako cizinec a bude dělat velikého soudce! Nyní ti budeme činit hůře než jim! A velmi dotírali na toho muže, na Lóta, a přiblížili se vylomit dveře.
10A ti muži vztáhli svou ruku a uvedli Lóta k sobě do domu a dveře zavřeli,
11a ty muže, kteří byli u vchod u domu, ranili slepotou, od malého a ž po velikého, takže až do únavy marně hledali vchod.
12A k Lótovi ti muži řekli: Koho tu ještě máš? Zetě a nebo své syny a nebo své dcery a nebo každého, koho máš ve městě, z tohoto místa vyveď,
13neboť se my chystáme toto místo zničit, protože jejich křik v tvář Hospodinovu je veliký a Hospodin nás vyslal zničit je.
14A Lót vyšel a promluvil k ženichům svých dcer, chystajícím se jeho dcery pojmout, a řekl: Vstaňte, vyjděte z tohoto místa, neboť Hospodin se chystá to to město zničit. A le v očích ženichů jeho dcer se zdál jako by žertujícím.
15A jakmile vzešel úsvit, tu se ti andělé na Lóta jali naléhat výrokem: Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery zde přítomné, abys nemusel být smeten s nepravostí toho to města.
16A le on váhal, i zmocnili se ti muži jeho ruky a ruky jeho ženy a ruky jeho dvou dcer v Hospodinově slitování nad ním a vyvedli ho a nechali ho zvenčí vůči městu;
17a za vyvádění jich ven se stalo, že řekl i: Ujdi pro své žití, nesmíš se ohlížet za sebou ani se zastavovat nikde na rovině, ujdi do hor, abys nemusel být smeten.
18A Lót k nim řekl: Ne, prosím, Pane,
19hle, prosím, tvůj nevolník našel v tvých očích přízeň a velikým jsi učinil své milosrdenství, jež jsi při mně uskutečnil k zachování mé duše naživu, a le já nemohu utéci do hor, aby se mne nedrželo zlo, takže bych umřel.
20Hle, prosím, toto město je blízké k uprchnutí tam, a ono je nepatrné, nechť, prosím, smím ujít tam - zda ono ne ní nepatrné? - a má duše bude žít.
21I řekl k němu: Hle, povolil jsem tvé tváři i co do této věci, nepodvracet město, jak jsi promluvil;
22pospěš, ujdi tam, neboť až do tvého dojití tam nebudu moci nic učinit. Proto nazval i jméno toho města Cóar.
23Když Lót došel do Cóaru, vyšlo nad zem slunce;
24a Hospodin se na Sodomu a na Gomoru jal dštít z blízkosti Hospodina z nebes sírou a ohněm
25a podvrátil tato města a všechnu tu rovinu a zahubil všechny obyvatele těch měst a rostlinstvo půdy.
26A jeho žena se zpoza něho ohlédla, i stala se sloupem soli.
27A Abráhám se za jitra časně odebral k místu, kde byl stál před tváří Hospodinovou,
28a pohleděl dolů směrem k Sodomě a Gomoře a směrem k celé zemi té roviny, a uviděl, že hle, ze země stoupal dým jako dým tavicí pece.
29A při Božím ničení měst té roviny se stalo, že si Bůh připomněl Abráháma a vypustil Lóta zprostřed podvrácení, při podvracení měst, v nichž Lót bydlel.
30A Lót z Cóaru vystoupil a usídlil se v horách, a dvě jeho dcery s ním, neboť se bál bydlet v Cóaru; i usídlil se v jeskyni, on a dvě jeho dcery.
31I řekla prvorozená k mladší: Náš otec je stár a v zemi není muže k vejití k nám podle způsobu celé země.
32Pojď, můžeme našeho otce napojit vínem a ulehnout s ním a zachovat naživu símě od našeho otce.
33I napojily v onu noc svého otce vínem a prvorozená vešla a ulehla se svým otcem, i nevěděl o jejím ulehnutí an i o jejím vstání.
34A nazítří se stalo, že prvorozená k mladší řekla: Hle, včera jsem ulehla se svým otcem; můžeme ho napojit vínem i té to noci, a vejdi, ulehni s ním, a ť můžeme zachovat naživu símě od našeho otce.
35I napojily svého otce vínem i v tuto noc, a mladší vstala a ulehla s ním, i nevěděl o jejím ulehnutí an i o jejím vstání.
36A obě Lótovy dcery od svého otce otěhotněly
37a prvorozená porodila syna a jeho jméno nazvala Móáv; on je podnes otcem Móáva.
38A mladší, i ona porodila syna a jeho jméno nazvala Ben-ammí; on je podnes otcem dětí Ammóna.