Genesis 18
1 A Hospodin se mu ukázal mezi stromy Mamréa, když on za horka dne seděl u vchod u stanu.
2 I pozvedl své oči a pohleděl, a hle, tři muži stanuvší před ním; a když je uviděl, rozběhl se jim od vchodu stanu vstříc a poklonil se k zemi
3 a řekl: Pane, našel-li jsem, prosím, v tvých očích přízeň, kéž, prosím, nepřecházíš zpřed svého nevolníka.
4 Nuže, nechť se může přinést trocha vody, i umyjte své nohy a pohovte si pod stromem,
5 a chci přinést kousek chleba, i posilněte své srdce; potom půjdete dále, vždyť jste proto přešli mimo vašeho nevolníka. I řekli: Tak můžeš učinit, podle toho, co jsi promluvil.
6 A Abráhám pospíšil do stanu k Sáře a řekl: Pospěš, zamis tři sey hrubé a jemné mouky a nadělej chlebových placek.
7 A Abráhám se rozběhl ke skotu a vzal tele, útlé a pěkné, a dal je sluhovi a ten pospíšil je připravit.
8 A vzal smetanu a mléko a tele, jež připravil, a dal před jejich tvář, a on před nimi pod stromem stál, když jedli.
9 A řekli k němu: Kde je Sárá, tvá žena? I řekl: Hle, ve stanu.
10 A řekl: Jistě se k tobě podle doby života chci vrátit, a hle, Sárá, tvá žena, bude mít syna. A Sárá u vchodu stanu - a ten byl za ním - naslouchala.
11 A Abráhám a Sárá byli staří, pokročilého věku; Sáře bylo přestalo se dít způsobem, jaký mají ženy.
12 A Sárá se ve svém nitru zasmála s výrokem: Nastane mi po mém zchátrání rozkoš? I můj pán je stár.
13 A Hospodin k Abráhámovi řekl: Proč toto, že se Sárá zasmála s výrokem: Zda ještě vpravdě budu rodit, když jsem já zestárla?
14 Zda bude jaká věc pro Hospodina příliš divná? K určenému času se k tobě podle doby života chci vrátit a Sárá bude mít syna.
15 A Sárá zapřela výrokem: Nesmála jsem se; neboť se bála. I řekl: Ne, nýbrž ses zasmála.
16 A ti muži odtamtud vstali a pohleděli dolů směrem k Sodomě, a Abráhám šel s nimi vyprovodit je.
17 A Hospodin si řekl: Zda já před Abráhámem mám tajit, co já činím?
18 Vždyť Abráhám se jistě musí stát velikým a mocným národem a všechny národy země v něm budou požehnány,
19 neboť ho znám, že bude rozkazovat svým dětem a svému domu po sobě, takže budou zachovávat cestu Hospodinovu k uskutečňování spravedlnosti a práva, za účelem Hospodinova uvedení toho na Abráháma, co o něm promluvil.
20 A Hospodin řekl: Ježto řev Sodomy a Gomory je mnohý a ježto jejich hřích je velmi těžký,
21 nuže, musím sestoupit a podívat se, zda si počínali zcela podle jejich křiku, jenž ke mně dospěl; a ne-li, musím zvědět.
22 A ti muži se odtamtud obrátili a šli k Sodomě, a Abráhám ještě vždy stál před tváří Hospodinovou.
23 A Abráhám se přiblížil a řekl: Zda snad chceš smést spravedlivého se zlovolným?
24 Možná je vprostřed toho města padesát spravedlivých; zda snad chceš smést a nebudeš odpouštět tomu místu pro těch padesát spravedlivých, kteří jsou uvnitř něho?
25 Daleko ti od počínání podle této věci, usmrtit spravedlivého se zlovolným a že by se stalo - jak spravedlivý, tak i zlovolný; daleko ti od toho! Zda soudce vší země nebude vykonávat soud?
26 A Hospodin řekl: Budu-li v Sodomě moci najít padesát spravedlivých vprostřed města, pak celému tomu místu jejich příčinou odpustím.
27 A Abráhám odpověděl a řekl: Hle, prosím, odhodlal jsem se mluvit k Pánu, a č jsem já prach a popel:
28 Možná bude pět z těch padesáti spravedlivých chybět - zda pro pět budeš ničit celé město? I řekl: Nebudu ničit, budu-li tam moci najít čtyřicet a pět.
29 A ještě k němu dále promluvil a řekl: Možná se tam bude moci najít čtyřicet? I řekl: Nebudu tak činit příčinou čtyřiceti.
30 A řekl: Nechť se, prosím, Pán nehněvá, že promluvím: Možná se tam bude moci najít třicet? I řekl: Nebudu tak činit, budu-li tam moci najít třicet.
31 A řekl: Hle, prosím, odhodlal jsem se mluvit k Pánu: Možná se tam bude moci najít dvacet? I řekl: Nebudu ničit příčinou dvaceti.
32 A řekl: Nechť se, prosím, Pán nehněvá, že promluvím jen ještě ten to krát: Možná se tam bude moci najít deset? I řekl: Nebudu ničit příčinou deseti.
33 A jak Hospodin skončil s řečí k Abráhámovi, odešel a Abráhám se vrátil k svému místu.