Bible

1 Nato jsem za čtrnáct let opět do Jerúsaléma vystoupil s Barnabou, přibrav s sebou i Tita. 2 To jsem vystoupil podle zjevení a předložil jsem jim svou blahou zvěst, již káži mezi národy, stranou však těm, kteří jsou uznáváni, abych snad neběžel nebo ne byl běžel naprázdno, 3 (ale ani Titus, jenž byl se mnou, ač byl Řek, nebyl nucen dát se obřezat;) 4 a to vzhledem k těm kradmo dovnitř uvedeným nepravým bratrům, kteří kradmo vnikli, by vyslídili naši svobodu, již máme v Kristu Ježíši, aby nás bídně zotročili. 5 Těm jsme ani na hodinu povolně neustoupili, aby pravda blahé zvěsti u vás trvale zůstala. 6 Od těch však, kdo byli uznáváni, že něčím jsou - ať již byli čímkoli, nic mi po tom není, Bůh nepřijímá osobu člověka; mně totiž ti uznávaní nic navíc neuložili, 7 nýbrž naopak, vidouce, že jsem pověřen blahou zvěstí pro neobřízku, tak jako Petr pro obřízku, 8 (neboť ten, jenž působil v Petrovi co do apoštolství obřízky, působil i ve mně co do národů,) 9 a poznavše milost, jež mi byla dána, podali Jakub a Kéfas a Jan, kteří byli uznáváni, že jsou sloupy, mně a Barnabovi pravice společenství, abychom my šli k národům a oni k obřízce. 10 Jedině abychom pamatovali na chudé; a to, právě toto, jsem se také vynasnažil vykonat. 11 Když však Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se mu do tváře na odpor, protože byl hoden odsouzení. 12 Předtím totiž, než přišli někteří od Jakuba, jídal spolu s lidmi z národů; když však přišli, stahoval se zpět a odlučoval, boje se těch z obřízky, 13 a s ním se jali pokrytecky si počínat i ostatní Židé, takže tím jejich pokrytectvím byl spolu stržen i Barnabas. 14 Ale když jsem uviděl, že nekráčejí přímě podle pravdy blahé zvěsti, řekl jsem Petrovi přede všemi: Žiješ-li ty, jsa Žid, po způsobu národů a ne po židovsku, jak to, že nutíš národy požidovšťovat se? 15 My, přirozeností Židé a ne hříšníci z národů, 16 vědoucí však, že člověk není ospravedlňován na základě činů podle zákona, nýbrž jedině věrou v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni na základě víry v Krista a ne na základě činů podle zákona, protože na základě činů podle zákona žádné maso ospravedlněno nebude. 17 Nuže, byli-li jsme, usilujíce o ospravedlnění v Kristu, sami také shledáni hříšníky, je pak Kristus služebníkem hříchu? Pryč s takovou myšlenkou! 18 Vždyť jestliže ty věci, jež jsem zbořil, opět buduji, prohlašuji sám sebe za přestupníka; 19 vždyť jsem já skrze zákon zákonu umřel, abych žil Bohu, 20 jsem s Kristem ukřižován a žiji ne již já, nýbrž ve mně žije Kristus, a co nyní v mase žiji, žiji ve víře, víře v Božího Syna, jenž mě miloval a za mne vydal sám sebe. 21 Tu Boží milost nezamítám, vždyť je -li spravedlnost skrze zákon, pak Kristus umřel nadarmo.