1I zvolal silným hlasem v mé uši výrokem: Přiblížila se navštívení města, takže každý - nástroj záhuby ve svou ruku!
2A hle, cestou horní brány, jež byla obrácena k severu, přicházelo šest mužů a každý ve své ruce svůj nástroj zkázy, a vprostřed nich jeden muž, oblečený plátěnými rouchy, a na jeho bocích kalamář písaře. I přišli a stanuli vedle oltáře z mosazi.
3A sláva Boha Isráélova se odnesla z kerúbů, na nichž byla, ku prahu domu a zavolala na toho muže, jenž byl oblečen těmi plátěnými rouchy, na jehož bocích byl ten kalamář písaře,
4a řekl k němu Hospodin: Projdi středem města, středem Jerúsaléma, a vyznač značku na čelech těch lidí, již vzdychají a již kvílí nade všemi ošklivostmi, jež se páchají vprostřed nich.
5A k ostatním řekl v mé uši: Projděte městem za ním a pobíjejte, nechť vaše oko nemá soucitu a nechť nešetříte,
6starce, jinocha a pannu a drobotinu, a ženy budete zabíjet, do vyhubení, a le k žádnému člověku, na němž bude ta značka, nechť nepřistupujete; a začínat budete od mé svatyně. Začali tedy starými lidmi, kteří byli v průčelí domu;
7a řekl k nim: Znečistěte dům a nádvoří naplňte zabitými; vyjděte. Vyšli tedy a jali se ve městě pobíjet;
8a za jejich pobíjení, když jsem já zbýval, se stalo, že jsem padl na svou tvář a vzkřikl jsem a řekl jsem: Ach, Pane, Hospodine, zda se ty chystáš svým vyléváním svého popuzení na Jerúsalém vyhubit všechen zbytek Isráéle?
9A řekl ke mně: Nepravost domu Isráélova a Júdova je ve velmi veliké míře veliká a ta to země je naplněna krví a to to město je plné převracení práva; vždyť říkají: Hospodin opustil tu to zem, a: Hospodin nevidí.
10Já tedy zase - mé oko nebude mít soucitu, aniž budu šetřit, jejich cestu uvalím na jejich hlavu.
11A hle, ten muž, oblečený těmi plátěnými rouchy, na jehož bocích byl ten kalamář, přinášel zpět zprávu výrokem: Učinil jsem podle toho, co jsi mi rozkázal.