Ezekiel 10
1 I pohleděl jsem, a hle, na obloze, jež byla nad hlavou kerúbů, se nad nimi ukázal jako by kámen safír, vzezřením jako podoba trůnu,
2 i řekl k tomu muži oblečenému těmi plátěnými rouchy, a no, řekl: Vejdi do mezi prostor ů soukolí dospodu vůči kerúbům a naplň své hrsti ohnivými uhlíky z prostor ů mezi kerúby; ty rozsypej na město. I vešel před mýma očima;
3 a při jeho, toho muže, vcházení stáli kerúbové zprava vůči domu, a vnitřní nádvoří naplňoval oblak
4 (neboť když se sláva Hospodinova byla pozvedla z kerúbů na práh domu, naplnil se dům oblakem a nádvoří bylo vyplněné jasem slávy Hospodinovy
5 a zvuk křídel kerúbů bylo slyšet až do vnějšího nádvoří, jako hlas BOHA, Všemocného, při jeho promlouvání),
6 a když on tomu muži, oblečenému těmi plátěnými rouchy, rozkázal výrokem: Vezmi oheň z mezi prostor ů soukolí, z prostor ů mezi kerúby, stalo se, že on vešel a stanul vedle kola,
7 a jeden kerúb vztáhl svou ruku z prostorů mezi kerúby k ohni, jenž byl v prostor ech mezi kerúby, a vynesl a dal do hrstí oblečeného těmi plátěnými rouchy; ten vzal a vyšel.
8 A na kerúbech se pod jejich křídly ukázala jako by ruka člověka,
9 i pohleděl jsem, a hle, vedle kerúbů čtyři kola, jedno kolo vedle jednoho kerúba a jedno kolo vedle jednoho kerúba, a vzezření těch kol jako vzhled kamene chrysolitu -
10 a jejich vzezření, jedna podoba jich čtyř: Jako by bylo kolo vprostřed kola.
11 Při svém chození chodila po jejich čtyřech stranách, nezatáčela při jejich chození, nýbrž k místu, ke kterému byla obrácena hlava, šla za ní, nezatáčela při jejich chození.
12 A všechno jejich tělo a jejich záda, jejich ruce, jejich křídla i kola byla plná očí, kola jich čtyř.
13 Stran těch kol - v mé uši se jim dal název Smršť.
14 A každý měl čtvero tváří: Tvář jedna - tvář kerúba, a tvář druhá - tvář člověka, a třetí - tvář lva, a čtvrtá - tvář orla.
15 A ti kerúbové se pozvedli - ony, ty bytosti, jež jsem uviděl u řeky Keváru, -
16 a při chůzi kerúbů šla kola vedle nich, a při povznášení křídel kerúbů k pozvednutí od povrchu země ona také nezatáčela od nich;
17 při jejich stání stála a při jejich pozvedání se pozvedala, neboť v nich byl duch těch bytostí.
18 A sláva Hospodinova odešla z prahu domu a stanula nad kerúby,
19 a kerúbové před mýma očima povznesli svá křídla a pozvedli se od země; při jejich odchodu - kola zároveň s nimi, i stanulo to nad vchod em do východní brány domu Hospodinova, a sláva Boha Isráélova odshora nad nimi.
20 Ony, ty bytosti, jež jsem uviděl u řeky Keváru pod Bohem Isráélovým - tu jsem poznal, že to byli kerúbové -
21 čtyři, každý měl čtvero tváří a každý měl čtyři křídla, a pod svými křídly podobu rukou člověka.
22 A podoba jejich tváří - to byly tváře, jež jsem uviděl u řeky Keváru, jejich vzezření a je samy; chodili každý ke směru své tváře.