Bible

1 A v šestém roce, v šestém měsíci, v pátý den měsíce, když jsem já seděl ve svém domě a starší Júdovi seděli před mou tváří, se stalo, že tam na mne padla ruka Pána, Hospodina, 2 i pohleděl jsem, a hle, podoba vzezřením jako oheň; od vzezření jeho boků a dolů - oheň, a od jeho boků vzhůru vzezřením svit, jako by vzhled leštěného kovu. 3 I vztáhl jako by ruku a vzal mě za kštici mé hlavy a Duch mě vyzvedl mezi zem a mezi nebesa a donesl mě v Božích viděních do Jerúsaléma, ke vchodu do vnitřní brány, jež byla obrácena k severu, kde bylo sídlo sochy žárlivosti, jež k žárlení dohání. 4 A hle, byla tam sláva Boha Isráélova, vzezřením jako to, co jsem uviděl v té rovině. 5 I řekl ke mně: Synu člověka, nuže, pozvedni své oči směrem k severu. Pozvedl jsem tedy své oči směrem k severu, a hle, na sever vůči bráně k oltáři byla ve vstupu tato socha žárlivosti; 6 i řekl ke mně: Synu člověka, zda ty vidíš, co oni páchají, veliké ošklivosti, jež zde oni, dům Isráélův, páchají, aby ch se vzdálil od své svatyně? A zase ještě budeš vidět veliké ošklivosti. 7 A uvedl mě ke vchodu do nádvoří, i pohleděl jsem, a hle, ve zdi jedna díra; 8 a řekl ke mně: Synu člověka, nuže, kopej v té zdi; i jal jsem se v té zdi kopat, a hle, jedny dveře, 9 i řekl ke mně: Vejdi a viz ty veliké ošklivosti, jež oni zde páchají. 10 Vešel jsem tedy a pohleděl jsem, a hle, na stěnách vůkol a vůkol vyryto všemožné zobrazení plazivého tvorstva a hnusného zvířectva a všemožných neřádstev domu Isráélova 11 a sedm mužů ze starších domu Isráélova, stojících před nimi, a vprostřed nich stál Jaazanjáhú, syn Šáfánův, a každý svou kadidelnici ve své ruce, a vystupující vůně oblaku kouřidla. 12 A řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka, co starší domu Isráélova páchají ve tmě, každý v pokojích své obrazárny? Vždyť říkají: Hospodin nás nevidí, Hospodin tu to zem opustil. 13 A řekl ke mně: Zase ještě budeš vidět veliké ošklivosti, jež oni páchají. 14 A přivedl mě ke vchodu do brány domu Hospodinova, jež byla na severní stranu, a hle, seděly tam ženy oplakávající Tammúza; 15 a řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zase ještě budeš vidět ošklivosti, větší než tyto. 16 A přivedl mě do vnitřního nádvoří domu Hospodinova, a hle, u vchod u do chrámu Hospodinova, mezi předsíní a mezi oltářem, asi dvacet a pět mužů, jejich záda k chrámu Hospodinovu a jejich tváře k východu, a ti se k východu klaněli slunci. 17 A řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zda je domu Júdovu bezvýznamné páchat ty to ošklivosti, jež zde páchají? Vždyť tu to zem naplnili násilím a stále mě dráždí, a hle je, přistrkují si k nosu ratolest. 18 Já tedy zase budu jednat v popuzení, mé oko nebude mít soucitu, aniž budu šetřit, a ač budou v mé uši volat silným hlasem, nebudu jich slyšet.