Ezekiel 7
1 I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2 A ty, synu člověka, - takto řekl Pán, Hospodin, o půdě Isráélově: Konec - na čtyři úhly té to země přišel konec,
3 konec na tebe nyní, i budu proti tobě vypouštět svůj hněv a soudit tě podle tvých cest a nakládat na tebe všechny tvé ošklivosti,
4 aniž bude mé oko s tebou mít soucit, aniž budu šetřit, nýbrž budu na tebe nakládat tvé cesty a tvé ošklivosti, jež jsou vprostřed tebe, i budete poznávat, že já jsem Hospodin.
5 Takto řekl Pán, Hospodin: Zlo, jediné zlo, hle, přichází,
6 přišel konec, ten konec přišel, jenž proti tobě procitl, hle, přichází!
7 Přišla řada na tebe, obyvateli té to země, přišel čas, blízký je den zmatku a ne jásotu na horách;
8 nyní co nejdříve budu své popuzení vylévat na tebe a dovršovat svůj hněv proti tobě a soudit tě podle tvých cest a nakládat na tebe všechny tvé ošklivosti,
9 aniž bude mé oko mít soucit, aniž budu šetřit; budu na tebe nakládat podle tvých cest a tvých ošklivostí, jež jsou vprostřed tebe, i budete poznávat, že já jsem Hospodin, bijící.
10 Hle, ten den, hle, přichází, projevil se osud, hůl vykvetla, nadutost vypučela,
11 násilí vzrostlo v hůl zlovůle - nic ne zbude z nich ani z jejich davu ani z jejich hluku, aniž bude mezi nimi jaká velkolepost.
12 Přišel čas, dostavil se den; nechť se kupující neraduje a prodávající nechť se nermoutí, neboť na vší její spoustě je hněv,
13 takže prodávající se k tomu, co je prodáno, nebude vracet, byť ještě byl jejich život mezi živými, neboť se nebude vracet vidění stran vší její spousty, a každý - jeho život je v jeho nepravosti, nebudou se moci v síle udržet.
14 Jali se troubit na troubu k přípravě všeho, a le nebylo odcházejícího do boje, neboť na vší její spoustě je můj hněv;
15 meč venku a mor a hlad zevnitř; kdo bude v poli, bude mřít mečem, a kdo ve městě, budou ho sžírat hlad a mor,
16 a le jejich unikající uniknou a do stanou se na hory jako holubice průrv; - oni všichni, - kvílící, každý pro svou nepravost.
17 Všechny ruce budou ochabovat a všechna kolena se budou roztékat na vodu,
18 i opáší se pytlovinami a zaplaví je děs, a na každé tváři bude ostuda a po každé hlavě lysina,
19 své stříbro budou pohazovat po ulicích a jejich zlato se bude stávat odpadem; jejich stříbro a ni jejich zlato je nebude moci vyprostit v den výbuchu hněvu Hospodinova, nebudou moci nasytit své duše ani naplnit své útroby, neboť ono se stalo podnětem k jejich nepravosti.
20 A krásu jeho ozdoby - určil ji k velebnosti, a le nazhotovovali v ní zobrazení svých ošklivostí, svých hnusností; proto jim ji učiním odpadem
21 a budu ji vy dávat v ruku cizáků za kořist a zlovolným země za lup, a ť ji zneuctí,
22 a svou tvář od nich budu odvracet a oni zhanobí můj klenot, a no, dovnitř vstoupí lupiči a zneuctí to.
23 Zhotov řetěz! Vždyť ta to země je naplněna krvavými zločiny a město je naplněno násilím;
24 budu tedy přivádět zlosyny z národů, kteří se budou zmocňovat jejich domů, a budu odklízet zpupnost mocných, neboť jejich svatyně budou zneuctěny.
25 Přišel zánik, i budou hledat pokoj, a le nebude,
26 bude přicházet nehoda na nehodu a zvěsti ke zvěsti se bude do stávat, a od proroka budou hledat vidění, a od kněze bude mizet poučení a od starců rada,
27 král se bude rmoutit a šlechtic si bude oblékat hrůzu, a ruce lidu země budou bezradně svěšeny; podle jejich cest s nimi budu nakládat a jejich soudy je budu soudit, i poznají, že já jsem Hospodin.