1V desátém roce, v desátém měsíci, v dvanáctém dni měsíce se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
2Synu člověka, upři svou tvář proti faraonovi, králi Egypta, a prorokuj proti němu a proti Egyptu, jemu celému,
3promluv a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, faraone, králi Egypta, ty veliký netvore, jenž uléháš vprostřed jeho řek, jenž řekl: Má řeka patří mně, a no, já jsem si ji zřídil;
4a chci v tvé čelisti dát háky a přichytit ryby tvých řek na tvé šupiny a zprostřed tvých řek tě vytáhnout, přičemž se všechny ryby tvých řek budou na tvé šupiny přichytávat;
5a chci tě vrhnout do pustiny, tebe a všechny ryby tvých řek, na tvář pole budeš padat, nebudeš sbírán ani shromažďován, vy dám tě za pokrm zvířatům pole a ptactvu nebes.
6I poznají všichni obyvatelé Egypta, že já jsem Hospodin, protože se domu Isráélovu stali oporou z třtiny;
7při jejich chytání se za tebe, za tvou dlaň, ses pohmožďoval a roztrhával jim celé rameno, a při jejich opírání o tebe ses lámal a ochromoval jim všechna bedra.
8Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, chystám se na tebe přivést meč a budu z tebe vytínat lidi i dobytek,
9takže se země Egypta bude stávat spouští a rumištěm, i poznají, že já jsem Hospodin; protože řekl: Řeka patří mně, a no, já jsem ji zřídil.
10Proto hle, já, jsem proti tobě a proti tvým řekám a budu zem Egypta činit naprostými rumišti a spouští, od Migdólu po Sevénéh, a ž po pomezí Kúše.
11Nebude jí procházet noha člověka, aniž jí bude procházet noha dobytka, aniž bude obývána po čtyřicet let;
12a no, budu zem Egypta činit spouští vprostřed zpustošených zemí, a její města budou, vprostřed v rumiště obrácených měst, po čtyřicet let spouští, a Egypťany budu rozptylovat mezi národy a rozhánět je po zemích.
13Avšak Pán, Hospodin, řekl takto: Po uplynutí čtyřiceti let budu Egypťany z prostřed národností, kam byli rozptýleni, shromažďovat
14a utrpení Egypťanů od vracet a v zem Pathrós je zpět přivádět, na zem jejich původu, i stanou se tam nízkým královstvím,
15jež bude nejnižším z království, aniž se ještě bude moci povznést nad národy, neboť chci snížit počet jich, aby ne bylo panování mezi národy,
16aniž ještě bude domu Isráélovu předmětem důvěry, připomínajícím nepravost v jejich ohlížení za nimi, nýbrž poznají, že Pánem jsem já, Hospodin.
17A v roce dvacátém a sedmém, v prvním měsíci, v první den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
18Synu člověka, Nevúchadreccar, král Bávelu, přiměl svou vojenskou moc sloužit velikou službou proti Córu, každá hlava byla olysalá a každé rameno odřeno, aniž se jemu a jeho vojenské moci do stalo z Córu mzdy za službu, již proti němu odsloužil.
19Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, chystám se dát Nevúchadreccarovi, králi Bávelu, zem Egypta, a ť si od nese všechnu její spoustu, a ť si naloupí lupu a naukořisťuje kořisti; to se stane mzdou jeho vojenské moci.
20Dám mu odměnu, za niž posloužil, zem Egypta, že pro mne pracovali, prohlášeno Pánem, Hospodinem.
21V onen den chci domu Isráélovu způsobit vzrůst rohu a tobě dát otevření úst vprostřed nich, i poznají, že já jsem Hospodin.