Bible

1 A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: 2 Synu člověka, řekni panovníkovi Córu: Takto řekl Pán, Hospodin: Protože se tvé srdce vyvýšilo, takže jsi řekl: Já jsem BŮH, obývám byt Boží v srdci moří, ty však jsi člověk a ne BŮH, a č činíš své srdce jako by srdcem Božím, - 3 hle, ty jsi moudřejší než Daniél, nic skrytého ti nezatajili, 4 svou moudrostí a svou chápavostí sis pořídil bohatství, a no, pořídil si s zlato a stříbro ve své pokladnice, 5 rozsahem své moudrosti, svým obchodem jsi své bohatství rozmnožil, a tvým bohatstvím se vyvýšilo tvé srdce, - 6 proto Pán, Hospodin, řekl takto: Protože činíš své srdce jako by srdcem Božím, 7 proto hle, já, chystám se na tebe přivést cizáky, ukrutníky z národů, kteří na krásu tvé moudrosti vytasí své meče a zneuctí tvůj lesk, 8 budou tě stahovat do propasti, takže smrtí probodených umřeš v srdci moří. 9 Zda ještě budeš před tváří zabíjejícího tě říkat: Já jsem Bůh, když ty jsi člověk a ne BŮH v ruce probodávajícího tě? 10 Smrtí neobřezaných budeš umírat, rukou cizáků, neboť jsem promluvil já, prohlášeno Pánem, Hospodinem. 11 A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: 12 Synu člověka, vznes nad králem Córu žalozpěv, a ť mu řekneš: Takto řekl Pán, Hospodin: Ty zpečeťuješ vzory, jsi pln moudrosti a dokonalý krásou; 13 do stal ses v Éden, Boží zahradu, tvým přikrytím byly všemožné drahé kameny, sard, topas a démant, chrysolit, onyx a jaspis, safír, karbunkul a smaragd, a zlato; dílo tvých vsazování a tvých ložisek bylo v tobě; v den tvého stvoření byly ty věci připraveny. 14 Ty jsi byl kerúbem rozpětí, jenž jsi zastíral; tím jsem tě učinil, do stal ses na svatou horu Boží a jal ses procházet vprostřed ohnivých kamenů; 15 ty jsi byl ve svých cestách dokonalý ode dne svého stvoření až než se při tobě našlo bezpráví. 16 Při rozsahu tvého obchodu naplnili tvé nitro násilnictvím, takže jsi zhřešil, i znesvětil jsem tě z Boží hory a vyvrhl jsem tě, kerúbe, jenž jsi zastíral, zprostřed ohnivých kamenů. 17 Tvou krásou se vyvýšilo tvé srdce, se svým leskem jsi zkazil svou moudrost; shodil jsem tě k zemi, dal jsem tě před tvář králů k hledění na tebe. 18 Množstvím svých nepravostí, nepoctivostí svého obchodu jsi znesvětil své svatyně, i vyvedl jsem z tvého nitra oheň; ten tě sežere, i učiním tě před očima všech vidoucích tě popelem na zemi. 19 Všichni znající tě mezi národnostmi se nad tebou zhrozí, staneš se zděšením a nikdy více tě nebude. 20 A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: 21 Synu člověka, upři svou tvář na Cídón a prorokuj proti němu 22 a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, Cídóne, a budu vprostřed tebe oslaven a poznají, že já jsem Hospodin, v mém vykonání soudů v něm, a budu v něm za svatého uznán, 23 neboť v něj budu vypouštět mor a v jeho ulice krev a vprostřed něho mečem, proti němu ze všech stran, popadají zabití, i poznají, že já jsem Hospodin, 24 aniž se ještě bude domu Isráélovu do stávat palčivého ostnu a neb trýznivého trní ze všeho jejich okolí, od těch, kdo jimi pohrdají, i poznají, že Pánem jsem já, Hospodin. 25 Takto řekl Pán, Hospodin: Až dům Isráélův shromáždím z prostřed národností, mezi nimiž jsou rozptýleni, a budu jimi před očima národů za svatého uznán, pak se zabydlí na své půdě, již jsem dal svému nevolníku Jákóbovi, 26 a budou na ní bydlet v bezpečí a zbudují domy a vysadí vinice; a no, budou v bezpečí bydlet, až vykonám soudy mezi všemi, kdo jimi pohrdají, i poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh.