1A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2Synu člověka, řekni panovníkovi Córu: Takto řekl Pán, Hospodin: Protože se tvé srdce vyvýšilo, takže jsi řekl: Já jsem BŮH, obývám byt Boží v srdci moří, ty však jsi člověk a ne BŮH, a č činíš své srdce jako by srdcem Božím, -
3hle, ty jsi moudřejší než Daniél, nic skrytého ti nezatajili,
4svou moudrostí a svou chápavostí sis pořídil bohatství, a no, pořídil si s zlato a stříbro ve své pokladnice,
5rozsahem své moudrosti, svým obchodem jsi své bohatství rozmnožil, a tvým bohatstvím se vyvýšilo tvé srdce, -
6proto Pán, Hospodin, řekl takto: Protože činíš své srdce jako by srdcem Božím,
7proto hle, já, chystám se na tebe přivést cizáky, ukrutníky z národů, kteří na krásu tvé moudrosti vytasí své meče a zneuctí tvůj lesk,
8budou tě stahovat do propasti, takže smrtí probodených umřeš v srdci moří.
9Zda ještě budeš před tváří zabíjejícího tě říkat: Já jsem Bůh, když ty jsi člověk a ne BŮH v ruce probodávajícího tě?
10Smrtí neobřezaných budeš umírat, rukou cizáků, neboť jsem promluvil já, prohlášeno Pánem, Hospodinem.
11A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
12Synu člověka, vznes nad králem Córu žalozpěv, a ť mu řekneš: Takto řekl Pán, Hospodin: Ty zpečeťuješ vzory, jsi pln moudrosti a dokonalý krásou;
13do stal ses v Éden, Boží zahradu, tvým přikrytím byly všemožné drahé kameny, sard, topas a démant, chrysolit, onyx a jaspis, safír, karbunkul a smaragd, a zlato; dílo tvých vsazování a tvých ložisek bylo v tobě; v den tvého stvoření byly ty věci připraveny.
14Ty jsi byl kerúbem rozpětí, jenž jsi zastíral; tím jsem tě učinil, do stal ses na svatou horu Boží a jal ses procházet vprostřed ohnivých kamenů;
15ty jsi byl ve svých cestách dokonalý ode dne svého stvoření až než se při tobě našlo bezpráví.
16Při rozsahu tvého obchodu naplnili tvé nitro násilnictvím, takže jsi zhřešil, i znesvětil jsem tě z Boží hory a vyvrhl jsem tě, kerúbe, jenž jsi zastíral, zprostřed ohnivých kamenů.
17Tvou krásou se vyvýšilo tvé srdce, se svým leskem jsi zkazil svou moudrost; shodil jsem tě k zemi, dal jsem tě před tvář králů k hledění na tebe.
18Množstvím svých nepravostí, nepoctivostí svého obchodu jsi znesvětil své svatyně, i vyvedl jsem z tvého nitra oheň; ten tě sežere, i učiním tě před očima všech vidoucích tě popelem na zemi.
19Všichni znající tě mezi národnostmi se nad tebou zhrozí, staneš se zděšením a nikdy více tě nebude.
20A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
21Synu člověka, upři svou tvář na Cídón a prorokuj proti němu
22a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, Cídóne, a budu vprostřed tebe oslaven a poznají, že já jsem Hospodin, v mém vykonání soudů v něm, a budu v něm za svatého uznán,
23neboť v něj budu vypouštět mor a v jeho ulice krev a vprostřed něho mečem, proti němu ze všech stran, popadají zabití, i poznají, že já jsem Hospodin,
24aniž se ještě bude domu Isráélovu do stávat palčivého ostnu a neb trýznivého trní ze všeho jejich okolí, od těch, kdo jimi pohrdají, i poznají, že Pánem jsem já, Hospodin.
25Takto řekl Pán, Hospodin: Až dům Isráélův shromáždím z prostřed národností, mezi nimiž jsou rozptýleni, a budu jimi před očima národů za svatého uznán, pak se zabydlí na své půdě, již jsem dal svému nevolníku Jákóbovi,
26a budou na ní bydlet v bezpečí a zbudují domy a vysadí vinice; a no, budou v bezpečí bydlet, až vykonám soudy mezi všemi, kdo jimi pohrdají, i poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh.