1A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Vejdi k faraonovi a promluv k němu: Takto řekl Hospodin, Bůh Hebreů: Propusť můj lid, a ť mi slouží,
2neboť jestliže jsi odmítavý k propuštění a ještě stále na nich pevně trváš,
3hle, ruka Hospodinova je na tvém dobytku, jenž je v poli, na koních, na oslech, na velbloudech, na skotu a na drobném dobytku - velmi těžká rána.
4A Hospodin učiní rozdíl mezi dobytkem Isráélovým a mezi dobytkem Egypťanů, takže z ničeho, co patří Isráélovým dětem, nebude hynout nic.
5A Hospodin uložil určený čas výrokem: Tuto věc bude činit Hospodin v zemi zítra.
6A nazítří Hospodin tuto věc učinil, takže všechen dobytek Egypťanů uhynul, a le z dobytka Isráélových dětí neuhynulo ani jedno;
7a farao si poslem zjistil, že hle, z dobytka Isráélova ani jedno neuhynulo. A le srdce faraonovo bylo otupělo, i nepropustil lid.
8A Hospodin řekl k Mojžíšovi a k Árónovi: Vezměte si plné své hrsti sazí z tavicí pece a Mojžíš nechť je před očima faraonovýma rozpráší k nebesům,
9i stanou se na celé zemi Egypta jemným práškem a ten se na lidech i na dobytku v celé zemi Egypta stane vředovitostí, propukající puchýři.
10I vzali saze z tavicí pece a stoupli si před tvář faraonovu a Mojžíš je rozprášil k nebesům, i nastala u lidí i u dobytka puchýři propukající vředovitost;
11a z příčiny vředovitosti nemohli písmaři před tváří Mojžíšovou stát, neboť vředovitost nastala u písmařů i u všech Egypťanů.
12A le Hospodin zesílil faraonovo srdce, i neobrátil k nim sluch, podle toho, co Hospodin k Mojžíšovi promluvil.
13A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Za jitra časně vstaň a postav se před faraonovu tvář a řekni k němu: Takto řekl Hospodin, Bůh Hebreů: Propusť můj lid, a ť mi slouží,
14neboť tentokrát se já chystám na tvé srdce poslat všechny své pohromy, i mezi tvé služebníky a mezi tvůj lid, abys věděl, že v celé zemi není takového jako já,
15neboť jsem nyní vztáhl svou ruku a mohu ranit tebe a tvůj lid morem, i musel bys být ze země odstraněn;
16a le přesto jsem tě ponechal stát pro tuto příčinu, pro příčinu ukázání ti své moci a za účelem rozhlášení mého jména v celé zemi.
17Ještě se vyvyšuješ proti mému lidu, nechtěje jej propustit?
18Hle, já - chystám se zítra okolo této doby dštít velmi těžkým krupobitím, jemuž podobné nenastalo v Egyptě ode dne jeho založení a ž dosud.
19A nyní pošli, dej zabezpečit svůj dobytek a vše, co máš v poli; každý člověk a zvíře, jež se bude moci najít v poli a nebude se moci utéci do domu - tu na ně spadne krupobití a pomřou.
20Ten, kdo se z služebníků faraonových bál slova Hospodinova, zahnal své nevolníky a svůj dobytek do domů,
21a le kdo své srdce nepřiložil k slovu Hospodinovu, ten nechal své nevolníky a svůj dobytek v poli.
22A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Napřáhni svou ruku naproti nebesům, a ť se v celé zemi Egypta na lidi i na dobytek i na všechno polní bylinstvo do stane krupobití.
23A Mojžíš napřáhl svou hůl naproti nebesům a Hospodin dal hřmění a krupobití a na zem při šel oheň, a Hospodin se na zem Egypta jal dštít krupobitím.
24I nastalo krupobití - a mezi krupobitím vmíšený oheň - velmi těžké, jemuž podobné v zemi Egypta nenastalo, odkdy se stal národem.
25A krupobití v celé zemi Egypta potlouklo vše, co bylo v poli, od lidí a ž po dobytek, i všechno polní bylinstvo potlouklo krupobití, a polámalo všechno polní stromoví.
26Jen v zemi Góšen, kde byly Isráélovy děti, krupobití nenastalo.
27A farao poslal a dal povolat Mojžíše a Áróna a řekl k nim: Ten to krát jsem zhřešil; ten, jenž je spravedlivý, je Hospodin, a ti, kdo jsou hanební, jsem já a můj lid.
28Úpějte k Hospodinu, a ť je dosti trvání Božího hřmění a krupobití, a chci vás propustit a nebudete nadále zůstávat.
29A Mojžíš k němu řekl: Za svého opuštění města budu rozprostírat své dlaně k Hospodinu - hřmění bude končit, aniž ještě bude krupobití, abys věděl, že země patří Hospodinu.
30A le ty a tvoji služebníci - vím, že se ještě nebudete bát tváře Hospodina, Boha.
31I byl potlučen len a ječmen, neboť ječmen měl klas a len květ,
32a le pšenice a špalda nebyly potlučeny, neboť ony byly pozdní.
33A Mojžíš z blízkosti faraona vyšel za město a rozprostřel své dlaně k Hospodinu, i skončilo hřmění a krupobití, a déšť se přestal na zem vylévat.
34A le když farao uviděl, že skončil déšť a krupobití a hřmění, jal se dále hřešit a otupil své srdce, on i jeho služebníci,
35i zesílilo srdce faraonovo a nepropustil Isráélovy děti, podle toho, co Hospodin skrze Mojžíše promluvil.