Exodus 33
1 A k Mojžíšovi Hospodin promluvil: Jdi, vystup odtud, ty i lid, jejž jsi vyvedl ze země Egypta, do země, o níž jsem Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi přisáhl výrokem: Chci ji dát tvému semeni
2 (a budu před tebou posílat Anděla a vyhánět Kenaaního, Emórího a Chittího a Perizzího, Chivvího a Jevúsího ),
3 do země přetékající mlékem a medem; neboť nebudu vystupovat v tvém středu, neboť ty jsi lid tvrdé šíje, abych s tebou na cestě nemusel skoncovat.
4 A když lid uslyšel toto nepříznivé slovo, zesmutněli a nevzali, nikdo na sebe své, ozdoby,
5 neboť Hospodin k Mojžíšovi řekl: Řekni k Isráélovým dětem: Vy jste lid tvrdé šíje, mohu jedné chvíle vystoupit v tvém středu a skoncovat s tebou; nyní tedy ze sebe sejmi své ozdoby, a ť vím, co s tebou mám učinit.
6 Od hory Chórévu měly tedy Isráélovy děti své ozdoby ze sebe staženy.
7 A Mojžíš bral a zevně vůči táboru si rozložil stan, daleko od tábora, a dal mu název stan setkávání; i bylo tak, že každý hledající Hospodina vycházel ke stanu setkávání, jenž byl zevně vůči táboru.
8 A za Mojžíšova vycházení ke stanu setkávání bylo tak, že vstávali, všechen lid, a postavili se každý u vchod u svého stanu a za Mojžíšem pohlíželi než vstoupil do stanu.
9 A za Mojžíšova vstupování do stanu bylo tak, že sestupoval sloup oblaku a stanul u vchod u stanu a s Mojžíšem mluvil,
10 a všechen lid vídal ten sloup oblaku, u vchod u stanu stojící, i vstával všechen lid a klaněli se, každý u vchod u svého stanu;
11 a Hospodin mluvil k Mojžíšovi tváří do tváře, jako mluví muž k svému druhu. A vracel se do tábora, a le jeho pobočník Jóšua, syn Núnův, mladík, se nevzdaloval zprostřed stanu.
12 A Mojžíš řekl k Hospodinu: Viz, ty ke mně pravíš: Vyveď tento lid, a le ty jsi mi nedal na vědomí, koho se mnou chceš poslat - a ty jsi řekl: Znám tě jménem, a také jsi v mých očích našel přízeň;
13 Nyní tedy, našel-li jsem, prosím, přízeň v tvých očích, mi dej, prosím, poznat tvou cestu, a ť mohu poznat tebe, takže v tvých očích přízeň budu moci najít; a považ, že tento národ je tvým lidem.
14 I řekl: Má přítomnost také půjde, i dám ti odpočinout si.
15 A řekl k němu: Nepůjde-li i tvá přítomnost, nemáš proč nás odtud vyvádět;
16 a no, podle čeho se bude moci poznat, že jsem našel v tvých očích přízeň já i tvůj lid? Zda ne podle toho, že půjdeš s námi, a ť jsme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu, jenž je na tváři země?
17 A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Chci učinit i tuto věc, o níž jsi promluvil, neboť jsi našel přízeň v mých očích a znám tě jménem.
18 I řekl: Ukaž mi, prosím, svou slávu.
19 A řekl: Já budu nechávat všechnu svou dobrotu přejít mimo tvou tvář a ozvu se před tvou tváří jménem Hospodin; a budu dařit přízní, koho chci přízní obdařit, a litovat, koho chci politovat.
20 A řekl: Mou tvář nebudeš moci uvidět, neboť nelze člověku uvidět mě a zůstat naživu.
21 A Hospodin řekl: Hle, místo u mne, i budeš stát na skále
22 a při přecházení mé slávy se stane, že tě budu nechávat vstrčeného v puklině skály a činit nad tebou clonu svou dlaní až po mé přejití,
23 a když svou dlaň budu odtahovat, uvidíš má záda, a le má tvář se nebude ukazovat.