1Tehdy zpíval Mojžíš a Isráélovy děti Hospodinu tuto píseň, i pronesli výrok: Budu Hospodinu zpívat, neboť je slavně vyvýšen, koně a jeho jezdce hodil v moře.
2Mou silou a zpěvem je Jáh, i stal se mi záchranou; on je můj BŮH, i budu ho oslavovat, Bůh mého otce, i budu ho velebit.
3Hospodin je muž boje, Hospodin je jeho jméno;
4vozidla faraonova a jeho vojenskou moc vrhl v moře a výkvět jeho důstojníků, ti se utopili v moři Rákosí;
5zaplavují je vodstva, klesli v hloubky tak jako kámen.
6Tvá pravice, Hospodine, je vznešená v moci, tvá pravice, Hospodine, drtí nepřítele
7a ve velikosti své vyvýšenosti srážíš povstalce proti tobě; vypouštíš projev svého hněvu - stravuje je jako strniště.
8A dechem tvých chřípí se nahrnuly vody, přívaly se postavily tak jako mandel, vodstva v srdci moře ztuhla.
9Nepřítel řekl: Budu pronásledovat, budu dostihovat, dělit kořist, má duše se jimi bude sytit; budu tasit svůj meč, má ruka se jich bude zmocňovat.
10Zadul jsi svým dechem - zaplavilo je moře, propadli se v mohutné vody jako olovo.
11Kdo je mezi BOHY takový jako ty, Hospodine? Kdo takový jako ty, skvějící se ve svatosti, bázeň budící v chvalozpěvech, činící divy?
12Napřáhl jsi svou pravici - pohlcuje je země!
13Ve svém smilování dovedeš tento lid, jejž jsi vykoupil, doprovodíš ve své síle k příbytku tvé svatosti.
14Doslechnou se národnosti, budou se třást, obyvatele Pelešeth zachvátí úzkost;
15tehdy budou rozrušeni šejkové Edóma, vůdcové Móáva - bude je zachvacovat chvění, všichni obyvatelé Kenáanu se rozplynou.
16Bude na ně padat děs a hrůza, mocí tvé paže budou muset ztichnout jako kámen, než bude moci přejít tvůj lid, Hospodine, než bude moci přejít lid, jehož jsi nabyl.
17Budeš je uvádět a zasazovat je na hoře tvého dědictví, na místě, jež jsi připravil k svému bydlení, Hospodine, v svatyni, Pane, již zřídí tvé ruce.
18Hospodin bude kralovat navždy a věčně!
19Ano, faraonovi koně s jeho vozy a s jeho jezdci vešli v moře a Hospodin na ně vody moře vrhl zpět, a le Isráélovy děti byly prošly středem moře po suchu.
20A Marie, prorokyně, Árónova sestra, vzala v svou ruku tamburínu a za ní vyšly s tamburínami a s tanci všechny ženy;
21a Marie jim odpovídala: Zpívejte Hospodinu, neboť je slavně vyvýšen, koně a jeho jezdce hodil v moře.
22A Mojžíš Isráéle pohnul k odchodu od moře Rákosí, i vyšli do pustiny Šúru a ušli v pustině tři dni a nenašli vody.
23A přišli do Máry, a le vodu z Máry nemohli pít, neboť ona byla hořká; proto její jméno nazval i Márá,
24a jali se, lid, na Mojžíše reptat výrokem: Co budeme pít?
25I jal se křičet k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo, jež do vody hodil a voda zesládla. Tam mu uložil ustanovení a práva a tam jej přezkoušel
26a řekl: Budeš-li vpravdě poslouchat hlasu Hospodina, tvého Boha, a konat to, co je správné v jeho očích, a poddávat uši jeho rozkazům a dbát všech jeho ustanovení, nebudu na tebe dopouštět žádnou nemoc, již jsem dopustil na Egypťany, neboť já jsem Hospodin, uzdravující tě.
27I přišli do Élím a tam bylo dvanáct pramenů vody a sedmdesát palem, i utábořili se tam u vody.