1A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem:
2Promluv k Isráélovým dětem, a ť se obracejí a táboří před Pí-hachíróth mezi Migdólem a mezi mořem; před Baal-Cefónem, naproti němu, budete tábořit u moře.
3A farao si o Isráélových dětech řekne: Oni jsou v zemi zbloudilí, zavřela se nad nimi pustina;
4i chci zesílit faraonovo srdce, a ť za nimi vyrazí, a budu moci být ve faraonovi a ve vší jeho vojenské moci oslaven, i budou Egypťané vědět, že já jsem Hospodin. A učinili tak.
5A králi Egypta bylo oznámeno, že lid utekl, i převrátilo se srdce faraona z jeho služebníků proti lidu, i řekli: Co jsme toto učinili, že jsme Isráéle propustili ze své služby!
6I zapřáhl v svůj vůz a vzal s sebou svůj lid,
7a vzal šest set vybraných vozů a na nich všech štítonoše,
8a Hospodin zesílil srdce faraona, krále Egypta, takže vyrazil za Isráélovými dětmi; a Isráélovy děti vycházely se zdviženou rukou.
9Egypťané tedy za nimi vyrazili a dostihli je, utábořivší se u moře, - všichni koně vozů faraonových, jeho jezdci a jeho vojenská moc, - u Pí-hachíróth, před Baal-Cefónem.
10A farao se přiblížil, i pozvedly Isráélovy děti své oči, a hle, za nimi vytáhší Egypťané, a Isráélovy děti se velmi ulekly, i jali se křičet k Hospodinu
11a k Mojžíšovi řekli: Zda z příčiny nedostatku hrobů, že jich v Egyptě není, jsi nás odvedl umřít v pustině? Co jsi nám toto učinil - vyvést nás z Egypta?
12Zda toto ne ní to, co jsme k tobě v Egyptě mluvili výrokem: Nechej nás, a ť obsluhujeme Egypťany? Ano, bylo by pro nás lépe obsluhovat Egypťany než naše umírání v pustině!
13A Mojžíš k lidu řekl: Nechť se nebojíte, postavte se a vizte záchranu Hospodinovu, již pro vás dnes bude uskutečňovat, neboť Egypťany, jež vidíte dnes, již nikdy více nebudete vidět.
14Bude za vás bojovat Hospodin a vy budete mlčet.
15A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Co ke mně křičíš? Mluv k Isráélovým dětem, a ť se berou vpřed,
16a ty zvedni svou hůl a napřáhni svou ruku na moře a rozpolti je, a ť Isráélovy děti vcházejí v střed moře po suchu;
17a já, hle, já - chystám se zesílit srdce Egypťanů, a ť vcházejí za nimi, i budu moci být ve faraonovi a ve vší jeho vojenské moci, v jeho vozech a v jeho jezdcích oslaven,
18a v mém nabytí slávy ve faraonovi, v jeho vozech a v jeho jezdcích Egypťané poznají, že já jsem Hospodin.
19A Boží Anděl, jdoucí před táborem Isráélovým, se odebral a zašel jim zezadu a sloup oblaku se odebral zpřed nich a stanul jim zezadu
20a vešel mezi tábor Egypťanů a mezi tábor Isráélův, i stal se oblakem a tmou a osvětloval noc, a celou noc se jeden k druhému nepřiblížil.
21A Mojžíš napřáhl svou ruku na moře a Hospodin silným východním větrem za celou noc moře zahnal a učinil moře suchem, i rozpoltily se vody
22a Isráélovy děti vešly v střed moře po suchu a vody jim zprava od nich a zleva od nich byly zdí.
23A v patách se rozehnali Egypťané, i vešli za nimi, všichni faraonovi koně a jeho vozy a jeho jezdci, doprostřed moře;
24a za jitřní hlídky se stalo, že Hospodin v sloupu ohně a oblaku pohleděl na tábor Egypťanů dolů, i zmátl tábor Egypťanů
25a porouchal kola jeho vozidel, takže je s obtíží poháněli. A Egypťané řekli: Prchejme před Isráélem, neboť za ně proti Egypťanům bojuje Hospodin!
26A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Napřáhni svou ruku na moře, a ť vody padají zpět na Egypt, na jeho vozy a na jeho jezdce.
27A Mojžíš svou ruku na moře napřáhl a moře se za nastávání jitra vrátilo k svému stálému pohybu, a Egypťané při setkání s ním prchali, a le Hospodin Egypťany setřásl v střed moře.
28A když vody padly zpět, zaplavily vozy a jezdce vší vojenské moci faraonovy, všedší za nimi v moře; nezůstalo z nich ani jednoho;
29a le Isráélovy děti byly prošly středem moře po suchu a vody jim zprava od nich a zleva od nich byly zdí.
30Tak Hospodin v onen den Isráéle zachránil před rukou Egypťanů, a Isráél uviděl Egypťany na břehu moře mrtvé,
31i poznal Isráél mocnou ruku Hospodinovu, jíž Hospodin zapůsobil proti Egypťanům; i báli se, lid, Hospodina a věřili v Hospodina a v Mojžíše, jeho nevolníka.