1A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem:
2Posvěť mi vše prvorozené, protrhující každou dělohu mezi Isráélovými dětmi, mezi lidmi i mezi dobytkem; ono patří mně.
3A Mojžíš řekl k lidu: Třeba si pamatovat tento den, v němž jste vyšli z Egypta, z domu nevolníků, neboť vás odtud silou své ruky vyvedl Hospodin, i nebude se jíst kynuté.
4Vy vycházíte dnes, v měsíci Ávívu,
5a až tě Hospodin bude uvádět do země Kenáaního a Chittího a Emórího a Chivvího a Jevúsího, již tvým otcům přisáhl dát tobě, zem přetékající mlékem a medem, stane se, že v tomto měsíci budeš odsluhovat tuto službu.
6Sedm dní budeš jíst nekvašené chleby a v sedmý den bude slavnost Hospodinu;
7nekvašené chleby se budou jíst po těch sedm dní a nebude se u tebe vidět kynuté, aniž se u tebe, v celém tvém území, bude vidět kvas.
8A v onen den budeš svému synu podávat zprávu výrokem: To je, protože toto mi učinil Hospodin při mém vyjití z Egypta;
9i bude ti to na znamení na tvé ruce a na památku mezi tvýma očima, aby byl zákon Hospodinův v tvých ústech, neboť tě Hospodin silnou rukou vyvedl z Egypta.
10I budeš toto ustanovení zachovávat v jeho určený čas od roku do roku.
11A až tě Hospodin bude uvádět do země Kenáaního podle toho, co přisáhl tobě a tvým otcům, a dá ti ji, stane se,
12že vše protrhující dělohu budeš věnovat Hospodinu a každé prvé mládě z potomstva dobytka, co se ti bude do stávat, samce, - Hospodinu;
13a každé prvé mládě osla budeš vykupovat kusem drobného dobytka, a nebudeš-li vykupovat, pak mu musíš zlomit vaz; i vše prvorozené lidí mezi svými dětmi budeš vykupovat.
14A až se tě tvůj syn v budoucnosti bude tázat výrokem: Co je toto? stane se, že k němu budeš říkat: Hospodin nás silou své ruky vyvedl z Egypta, z domu nevolníků,
15a když farao zatvrzele odmítal nás propustit, stalo se, že Hospodin pozabíjel vše prvorozené v zemi Egypta, od prvorozeného lidí a ž po prvorozené dobytka; proto já vše protrhující dělohu, samce, obětuji Hospodinu, a vše prvorozené ze svých dětí vykupuji.
16To bude za znamení na tvé ruce a za čelenky mezi tvýma očima, neboť nás Hospodin silou své ruky vyvedl z Egypta.
17A když byl lid faraonem propuštěn, stalo se, že je Bůh nevedl cestou země Pelištím, ač ona byla blízká, neboť Bůh řekl: Aby lid nelitoval, kdyby spatřil boj, takže by se vrátili do Egypta;
18nýbrž Bůh lid obrátil cestou pustiny, moře Rákosí; a Isráélovy děti vystoupily ze země Egypta sešikovány.
19A Mojžíš s sebou vzal kosti Josefovy, neboť on Isráélovy syny slavnostní přísahou zavázal výrokem: Bůh se o vás jistě bude starat, i budete odtud s sebou vynášet mé kosti.
20I dali se na cestu ze Sukkóth a uložili se v Étámu na pokraji pustiny;
21a před jejich tváří šel Hospodin, ve dne v sloupu oblaku k jich vedení cestou a v noc i v sloupu ohně k svícení jim, k pochodu ve dne i v noc i;
22sloup oblaku ve dne a ni sloup ohně v noc i před tváří lidu neodstupoval.