Bible

1 Slyš, Isráéli: Ty se dnes chystáš přejít Jordán k přistoupení k ovládnutí národů nad tebe větších a mocnějších, měst velikých a opevněných do nebes, 2 lidu velikého a vysokého, synů Anákím, jež ty znáš, vždyť jsi ty slyšel: Kdo se bude moci postavit před tvář synů Anákových? 3 Nechť tedy dnes víš, že Hospodin, tvůj Bůh, on, jenž se chystá přejít před tvou tváří; on, stravující oheň, je bude hubit a on je před tvou tváří bude pokořovat, i budeš je moci rychle vypudit a k zahynutí je přivést podle toho, co k tobě Hospodin promluvil. 4 Nechť ve svém srdci, až je Hospodin, tvůj Bůh, zpřed tvé tváře vytlačí, nepronášíš výrok: Hospodin mě k zaujetí této země přivedl pro mou spravedlnost! Vždyť pro zlovolnost těchto národů se Hospodin chystá před tvou tváří je vypudit; 5 ne pro svou spravedlnost a pro upřímnost svého srdce ty přistupuješ k zaujetí jejich země, nýbrž se Hospodin, tvůj Bůh, pro zlovolnost těchto národů chystá je před tvou tváří vypudit, a za účelem uskutečnění smlouvy, již Hospodin přísahou potvrdil tvým otcům, Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi. 6 Měl bys tedy poznat, že ne pro tvou spravedlnost se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát tuto dobrou zemi k zaujetí jí, neboť ty jsi lid tvrdé šíje. 7 Pamatuj (nechť nezapomínáš ) na to, jak jsi Hospodina, svého Boha, v pustině hněval; ode dne, kdy jsi vyšel ze země Egypta, až po váš příchod až po toto místo jste byli vzpurní vůči Hospodinu. 8 I u Chórévu jste Hospodina rozhněvali a Hospodin se proti vám popudil k vyhubení vás; 9 když jsem vystoupil na horu přijmout desky z kamenů, desky smlouvy, již s vámi Hospodin uzavřel, tehdy jsem na hoře zůstal po čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba jsem nepojedl a vody jsem se nenapil. 10 A Hospodin mi dal dvě desky z kamenů, popsané Božím prstem, a na nich podle všech slov, jež s vámi Hospodin na hoře Sínaji zprostřed ohně v den sejití promluvil. 11 A po uplynutí čtyřiceti dní a čtyřiceti nocí se stalo, že mi Hospodin dal dvě desky z kamenů, desky smlouvy; 12 a Hospodin ke mně řekl: Vstaň, sestup rychle z této hory, neboť lid, jejž jsi vyvedl z Egypta, se zvrhl. Rychle se odvrátili od cesty, již jsem jim přikázal; zhotovili si slitinu. 13 A Hospodin ke mně pronesl výrok: Vidím tento lid, že hle, je to lid tvrdé šíje; 14 ustup ode mne, a ť je mohu vyhubit a jejich jméno vymazat zpod nebes, tebe pak učinit národem nad něj mocnějším a četnějším. 15 Otočil jsem se tedy a sestoupil jsem z hory, a hora hořela ohněm, a na obou mých rukou byly dvě desky smlouvy; 16 a uviděl jsem, že jste, hle, zhřešili vůči Hospodinu, vašemu Bohu: zhotovili jste si tele - slitinu; rychle jste se odvrátili od cesty, již vám Hospodin rozkázal. 17 A chytil jsem za ty dvě desky a mrštil jsem jimi z obou svých rukou a před vašima očima jsem je roztříštil. 18 A vrhl jsem se před tvář Hospodinovu jako poprvé, na čtyřicet dní a čtyřicet nocí, - chleba jsem nepojedl a vody jsem se nenapil, - za všechny vaše hříchy, jimiž jste zhřešili pácháním toho, co je v očích Hospodinových zlé, k dráždění ho, 19 neboť jsem měl hrůzu z hněvu a popuzení, jímž se Hospodin proti vám rozhněval k vyhubení vás. A le Hospodin ke mně obrátil sluch i v onom případě. 20 I proti Árónovi se Hospodin velmi popudil k jeho zahubení, jal jsem se tedy v onen čas modlit také za Áróna. 21 A vaše prohřešení, jež jste zhotovili, tele, jsem vzal a spálil jsem je ohněm a roztloukl jsem je na drť, na dobro, do rozmělnění, na prach, a jeho prach jsem hodil do potoka, jenž stékal s hory. 22 I v Tavéře a v Masse a v Kivróth-hattaavě jste se projevili takovými, že jste Hospodina hněvali; 23 a při Hospodinově vyslání vás z Kádéš-barnéje, výrokem: Vystupte a zmocněte se země, již jsem vám dal, tu jste se vzepřeli příkazu Hospodina, vašeho Boha, a nedůvěřovali jste mu a neuposlechli jste na jeho hlas. 24 Byli jste vzpurní vůči Hospodinu ode dne mého poznání vás. 25 Vrhl jsem se tedy před tvář Hospodinovu na těch čtyřicet dní a těch čtyřicet nocí, jak jsem se byl vrhl prve, neboť Hospodin mluvil o vyhubení vás, 26 a jal jsem se k Hospodinu modlit a řekl jsem: Pane, Hospodine, kéž neničíš svůj lid a své vlastnictví, jež jsi svou velikostí vykoupil, jež jsi silnou rukou vyvedl z Egypta! 27 Vzpomeň na své nevolníky, na Abráháma, na Isáka a na Jákóba; kéž se neotáčíš k zatvrzelosti tohoto lidu a k jeho zlovůli a k jeho hříchu, 28 aby neříkali v zemi, odkud jsi nás vyvedl: Ze svého nedostatku schopnosti uvést je do země, o níž k nim promluvil, a ze své nenávisti k nim je Hospodin vyvedl k usmrcení jich v pustině. 29 Oni přece jsou tvůj lid a tvé vlastnictví, jež jsi vyvedl svou velikou mocí a svou napřaženou paží!