Deuteronomy 8
1 Budete dbát o vykonávání všeho rozkazu, jejž já ti dnes rozkazuji, abyste žili a množili se a vstupovali a zmocňovali se země, již Hospodin přísahou slíbil vašim otcům;
2 i budeš si připomínat celou cestu, jíž tě Hospodin, tvůj Bůh, provedl za těchto čtyřicet let v pustině za účelem ponížení tě, k vyzkoušení tě, k poznání toho, co je v tvém srdci, zda budeš dbát jeho rozkazů čili nic.
3 Ponížil tě tedy a nechal tě hladovět; pak ti dal jíst manu, již jsi neznal, aniž znali tvoji otcové, za účelem poučení tě, že ne o samotném chlebě bude člověk žít, nýbrž že člověk bude žít o každé výpovědi Hospodinových úst;
4 tvůj šat z tebe nezchátral, aniž tvá noha otekla za těchto čtyřicet let.
5 Měl bys tedy svým srdcem poznat, že jako člověk vychovává svého syna, je Hospodin, tvůj Bůh, vychovatelem tvým,
6 a dbát rozkazů Hospodina, tvého Boha, o chození jeho cestami, o chování ho v úctě.
7 Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, se chystá uvést tě do dobré země, země potoků vod, pramenů a hlubokých vodstev, vyvěrajících v údolí ch i v pohoří ch,
8 země pšenice a ječmene, vinné révy a fíkovníků, granátovníků, země olejných oliv a medu,
9 země, v níž nebudeš jíst chléb v skrovnosti - nebudeš v ní mít nedostatku ničeho, země, jejíž kameny jsou železo, a z jejích horstev budeš dolovat měď;
10 a když budeš jíst a nasytíš se, budeš velebit Hospodina, svého Boha, za dobrou zem, již ti dal.
11 Dej si na sebe pozor, abys nezapomínal na Hospodina, svého Boha, v nedbání jeho rozkazů a jeho předpisů a jeho ustanovení, jež ti já dnes rozkazuji,
12 aby, až budeš jíst a nasytíš se a pěkné domy budeš budovat a usídlíš se
13 a tvůj skot a tvůj drobný dobytek se bude množit a množit se ti bude stříbro a zlato a množit se bude vše, co budeš mít,
14 se nepozvedlo tvé srdce, takže bys zapomínal na Hospodina, svého Boha, jenž tě vyvedl ze země Egypta, z domu nevolníků,
15 jenž tě provedl velikou a hroznou pustinou - hadi-pálivci a štírové a žíznivá země, kde není vody, - jenž ti vyvedl vodu ze skály z křemene,
16 jenž ti dává v pustině jíst manu, již tvoji otcové neznali, za účelem ponížení tě, za účelem vyzkoušení tě, k učinění ti dobře v tvé budoucnosti,
17 a říkal bys ve svém srdci: Všechno toto bohatství mi opatřila má schopnost a síla mé ruky;
18 nýbrž, aby si s připomínal Hospodina, svého Boha, že on je ten, jenž ti dává schopnost k opatření bohatství, za účelem uskutečnění smlouvy, již přísahou slíbil tvým otcům, jako tohoto dne.
19 Jestliže však přesto na Hospodina, svého Boha, budeš zapomínat a půjdeš za jinými bohy a budeš jim sloužit a klanět se jim, stane se, - dosvědčuji dnes proti vám, - že jistotně budete muset zahynout;
20 jako národy, jež se Hospodin chystá k zahynutí přivést před vaší tváří - tak budete muset zahynout, za to, že jste neposlouchali na hlas Hospodina, svého Boha.