1A toto je požehnání, jímž Mojžíš, Boží muž, požehnal Isráélovým dětem před svou smrtí;
2řekl tedy: Hospodin přišel ze Sínaje a vzešel jim se Séíru, zaskvěl se z hory Páránu a přibyl z prostřed svatých desetitisíců; od jeho pravice - oheň vyhlášky pro ně.
3Věru miluje zástupy lidu! Všichni jeho svatí jsou v tvé ruce a oni se přimkli k tvým nohám; smí se brát z tvých slov.
4Mojžíš nám rozkázal zákon, dědictví Jákobova sejití,
5a stal se v Ješurúnovi králem při shromažďování hlav lidu spolu s Isráélovými kmeny.
6Reúvén nechť žije a neumírá a jeho lidí nechť je nemnoho!
7A toto pro Júdu; řekl tedy: Slyš, Hospodine, hlas Júdův, a kéž ho přivádíš k jeho lidu, za něj ž svýma rukama zápasí; kéž budeš pomocí od jeho trapičů.
8A o Lévím řekl: Tvé Tummím a tvé Úrím patří muži, tvému zbožnému, jehož jsi vyzkoušel v Masse, měl jsi s ním vádu u vod Merívy,
9jenž pravil o svém otci, i o své matce: Neviděl jsem ho, a ke svým bratrům nepřihlížel a svých synů neznal, neboť dbali tvé řeči a všímali si tvé smlouvy.
10Budou Jákóbovi vštěpovat tvé předpisy a Isráélovi tvůj zákon, budou na proti tvému chřípí klást kouřidlo a na tvůj oltář cele spalovanou oběť.
11Žehnej, Hospodine, jeho síle, a kéž blahovolně přijímáš působení jeho rukou! Zprorážej kyčle povstalců proti němu a jeho nenávistníků, ať nepovstávají!
12O Benjámínovi řekl: Milovaný Hospodinův - v bezpečí bude před ním sídlit; nad ním bude po celý den rozestírat svá křídla a usídlí se mezi jeho rameny.
13A o Josefovi řekl: Budiž požehnána Hospodinem jeho země, vzácností nebes, rosou, a hlubinou rozkládající se dole
14a vzácností úrod slunce a vzácností výhonků měsíců,
15výkvětem prastarých hor a vzácností věčných pahorků,
16a vzácností země a její náplně, a blahovůlí obývajícího keř; tyto věci nechť připadají hlavě Josefově a temeni zasvěceného zprostřed svých bratrů.
17Prvorozený jeho skotu - to je nádhera jemu patřící, jeho rohy - rohy reéma; jimi bude trkat národnosti, všechny, do posledních končin země. A to jsou desetitisíce Efrájimovy a to jsou tisíce Menaššéovy.
18A o Zevulúnovi řekl: Vesel se, Zevulúne, ve svém vycházení, a ty, Jissascháre, v svých stanech!
19Budou volat národnosti na hory; tam budou obětovat oběti spravedlnosti, neboť budou sát nadbytek moří a skryté věci, zahrabané v písku.
20A o Gádovi řekl: Budiž veleben ten, jenž rozšiřuje Gáda! Usídlil se jako lvice a rozerval paži, ano i témě hlavy,
21a vyhlédl si přední místo, neboť tam je uchováván podíl zákonodárce; ten přibyl s hlavami lidu, vykonal spravedlnost Hospodinovu a jeho práva s Isráélem.
22A o Dánovi řekl: Dán, mládě lva, bude vyskakovat z Bášánu.
23A o Naftálím řekl: Naftálí, nasycený blahovůlí a plný požehnání Hospodinova, zmocni se západu a jihu.
24A o Ášérovi řekl: Budiž Ášér požehnán nad syny, nechť je oblíbencem svých bratrů a nechť namáčí svou nohu v oleji;
25tvé závory - železo a mosaz, a tvůj odpočinek jako tvé dni.
26Není nikoho jako BŮH Ješurúnův, sjíždějící nebesa při pomáhání tobě a ve své vznešenosti oblaka.
27Bůh pradávna je příbytkem, a zespod paže věčnosti, on vyžene nepřítele před tvou tváří a řekne: Vyhub!
28I nastěhuje se Isráél bezpečně, o samotě pramen Jákóbův, do země obilí a moštu, a i jeho nebesa budou vykapávat rosu
29Blaze ti, Isráéli! Kdo je podoben tobě, lide zachráněný Hospodinem, štítem pomoci tobě, jenž je i mečem tvé vznešenosti? I budou se ti tvoji nepřátelé lísat a ty budeš šlapat po jejich výšinách.