1Nastavte ucho, nebesa, a promluvím, a ť slyšíš, země, výroky mých úst,
2má nauka bude kanout jako déšť, má řeč bude kapat jako rosa, jako mžení na mladý porost a jako pršky na bylinstvo.
3Ano, budu provolávat jméno Hospodinovo, přiznejte velikost našemu Bohu!
4Skála! Dokonalé je jeho působení, neboť jeho všechny cesty jsou právem, BŮH věrnosti, v němž není křivdy, spravedlivý a upřímný je on.
5Zachovala se k němu zvrhle - ne jeho děti, nýbrž jejich skvrna, pokolení převrácené a pokřivené!
6Zda chcete Hospodinu odplácet takto, lide bezbožný a nemoudrý? Zda on ne ní tvůj Otec, koupivší tě, on, utvořivší tě, jenž tě upevnil?
7Připomeň si dávné dni, uvaž léta pokolení a pokolení, otaž se svého otce, ten ti může oznámit, a svých starších, ti ti mohou říci!
8Při svém podělování národů dědictvím, při svém rozmísťování dětí Ádámových vytyčoval Nejvyšší pomezí národností podle počtu dětí Isráélových,
9neboť podílem Hospodinovým je jeho lid, Jákób je úděl jeho dědictví.
10Nacházel jej v zemi pustiny, a no, v prázdnotě vytí pouště, obcházel jej, všímal si ho, choval jej jako zřítelnici svého oka;
11jako orel vzrušuje své hnízdo, poletuje nad svými orlíčaty, rozpíná svá křídla, bere je, nosí je na své peruti,
12vodil jej Hospodin samoten, aniž s ním byl BŮH ciziny.
13Vozil jej po výšinách země, a by se najedl plodin pole, a kojil jej medem ze skaliska a olejem z křemene skály,
14smetanou skotu a mlékem drobného dobytka s tukem jehňat a beranů z Bášánu a kozlů, s nejlepším druhem pšenice, a pil jsi krev hroznů, víno.
15Ješurún však ztučněl a jal se vyhazovat; - ztučněl jsi, ztloustl jsi, vytyl jsi, - a zamítl +Boha utvořivšího jej a znevážil skálu své záchrany;
16k žárlivosti ho doháněli cizáky, dráždili ho ošklivostmi,
17obětovali démonům, ne +Bohu, bohům - neznali jich, novým, přišli nedávno; vaši otcové se jich neděsili.
18Skála tě zplodila, zapomínáš, a opomenul jsi BOHA porodivšího tě.
19To Hospodin uviděl a zavrhl, pro dráždění jeho syny a jeho dcerami;
20i řekl: Budu před nimi skrývat svou tvář, budu vidět, jaký bude jejich posledek, vždyť oni jsou pokolení veliké zvrácenosti, děti, v nich ž ne ní spolehlivosti.
21Oni mě dohnali mě k žárlivosti ne-BOHEM, vydráždili mě svými nicotnostmi, já je tedy budu k žárlivosti dohánět ne-lidem, dráždit je pošetilým národem,
22neboť v mém hněvu oheň vzplanul a bude hořet až do nejhlubšího šeólu a pohltí zemi i její výnos a sežehne základy hor.
23Budu na ně hromadit neštěstí, vystříleny mít své šípy do nich,
24vysátých hladem a stravovaných horečkou a jedovatou nákazou, a budu proti nim vypouštět zub zvěře s jedem plouživců prachu.
25Na ulici bude sirobu působit meč a v pokojích hrůza, i jinochu i panně, kojenci s šedovlasým.
26Řekl bych: Musím je smést, odstranit jejich památku z prostřed lidí,
27kdybych se neobával dráždění od nepřítele, aby to jejich trapiči nechápali mylně, aby neříkali: Vyvýšila se naše ruka, a ne Hospodin toto vše způsobil.
28Vždyť oni jsou národ, jemuž není rady, a není v nich rozumnosti.
29Kéž by zmoudřeli! Pochopili by toto, uvažovali by o svém posledku:
30Jak by mohl jeden hnát tisíc a dva na útěk obrátit deset tisíc, ne-li proto, že je jejich Skála prodala a Hospodin je vydal na pospas?
31Vždyť jejich skála ne ní jako naše Skála, sami naši nepřátelé budou rozhodčími!
32Vždyť jejich réva je z révy Sodomy a z niv Gomory, jejich hrozny jsou hrozny žluči, mají jedovaté trsy,
33jejich víno je jed draků a zkázonosný jed zmijí.
34Zda to ne ní u mne uloženo, zapečetěno mezi mými zásobami?
35Mně patří pomsta a odplata v čas, kdy jejich noha bude klouzat, neboť den jejich zkázy je blízký, a co je pro ně připraveno, přichvátá;
36ano, Hospodin bude zjednávat právo svému lidu a slitovávat se nad svými nevolníky, když bude vidět, že síla vymizela a je konec zadrženého propuštěného.
37I řekne: Kde jsou jejich bohové, skála - na ni spoléhali,
38jejichž obětí tuk jídali, jejich ž tekutých obětí víno pili? Nechť vstávají a pomáhají vám, nechť je to nad vámi ochranou!
39Vizte nyní, že já - já jsem ON, a se mnou není Boha; já usmrcuji i oživím, zraním a já uzdravuji, a není schopného vyprostit z mé ruky.
40Ano, povznáším svou ruku k nebesům a řeknu: Já jsem život navždy!
41Jestliže naostřím svůj blýskavý meč a má ruka bude zasahovat v soudu, budu svým protivníkům splácet pomstou a svým nenávistníkům odplácet;
42své šípy budu opájet krví, zatímco můj meč bude žrát maso, krví zabitých a zajatců, hlavou vládců nepřítele.
43Rozveselte národy, jeho lid, neboť bude mstít krev svých nevolníků a pomstou splácet svým protivníkům, a zadostučiněním obdaří svou půdu, svůj lid.
44I přišel Mojžíš a proslovil všechna slova této písně v uši lidu, on a Hóšéa, syn Núnův;
45a když Mojžíš proslovování všech těchto slov ke všemu Isráélovi dokončil,
46řekl k nim: Přiložte své srdce ke všem těm to slovům, jež já dnes proti vám dosvědčuji, jež budete rozkazovat svým dětem, aby dbaly o vykonávání všech slov tohoto zákona.
47Vždyť to pro vás ne ní nicotné slovo, nýbrž je to váš život, a tímto slovem budete moci prodloužit své dni na půdě, kam se vy chystáte přejít Jordán k zaujetí jí.
48A právě v tento den k Mojžíšovi promluvil Hospodin výrokem:
49Vystup na toto pohoří Avárím, na horu Névó, jež je v zemi Móáva, jež je naproti Jeríchu, a viz zem Kenáanu, již se já chystám dát v držbu Isráélovým dětem,
50a umři na hoře, kam ty se chystáš vystoupit, i budeš muset být připojen k svému lidu, jako umřel Árón, tvůj bratr, na hoře Hóru, a byl k svému lidu připojen,
51protože jste se vprostřed Isráélových dětí proti mně dopustili nedůvěry při vodách rozvaděnosti v Kádéš i v pustině Cínu, protože jste mě vprostřed Isráélových dětí neposvětili.
52Ano, budeš tu zem zpřed sebe vidět, nesmíš tam však vstoupit, do země, již se já chystám Isráélovým dětem dát.