Deuteronomy 32
1 Nastavte ucho, nebesa, a promluvím, a ť slyšíš, země, výroky mých úst,
2 má nauka bude kanout jako déšť, má řeč bude kapat jako rosa, jako mžení na mladý porost a jako pršky na bylinstvo.
3 Ano, budu provolávat jméno Hospodinovo, přiznejte velikost našemu Bohu!
4 Skála! Dokonalé je jeho působení, neboť jeho všechny cesty jsou právem, BŮH věrnosti, v němž není křivdy, spravedlivý a upřímný je on.
5 Zachovala se k němu zvrhle - ne jeho děti, nýbrž jejich skvrna, pokolení převrácené a pokřivené!
6 Zda chcete Hospodinu odplácet takto, lide bezbožný a nemoudrý? Zda on ne ní tvůj Otec, koupivší tě, on, utvořivší tě, jenž tě upevnil?
7 Připomeň si dávné dni, uvaž léta pokolení a pokolení, otaž se svého otce, ten ti může oznámit, a svých starších, ti ti mohou říci!
8 Při svém podělování národů dědictvím, při svém rozmísťování dětí Ádámových vytyčoval Nejvyšší pomezí národností podle počtu dětí Isráélových,
9 neboť podílem Hospodinovým je jeho lid, Jákób je úděl jeho dědictví.
10 Nacházel jej v zemi pustiny, a no, v prázdnotě vytí pouště, obcházel jej, všímal si ho, choval jej jako zřítelnici svého oka;
11 jako orel vzrušuje své hnízdo, poletuje nad svými orlíčaty, rozpíná svá křídla, bere je, nosí je na své peruti,
12 vodil jej Hospodin samoten, aniž s ním byl BŮH ciziny.
13 Vozil jej po výšinách země, a by se najedl plodin pole, a kojil jej medem ze skaliska a olejem z křemene skály,
14 smetanou skotu a mlékem drobného dobytka s tukem jehňat a beranů z Bášánu a kozlů, s nejlepším druhem pšenice, a pil jsi krev hroznů, víno.
15 Ješurún však ztučněl a jal se vyhazovat; - ztučněl jsi, ztloustl jsi, vytyl jsi, - a zamítl +Boha utvořivšího jej a znevážil skálu své záchrany;
16 k žárlivosti ho doháněli cizáky, dráždili ho ošklivostmi,
17 obětovali démonům, ne +Bohu, bohům - neznali jich, novým, přišli nedávno; vaši otcové se jich neděsili.
18 Skála tě zplodila, zapomínáš, a opomenul jsi BOHA porodivšího tě.
19 To Hospodin uviděl a zavrhl, pro dráždění jeho syny a jeho dcerami;
20 i řekl: Budu před nimi skrývat svou tvář, budu vidět, jaký bude jejich posledek, vždyť oni jsou pokolení veliké zvrácenosti, děti, v nich ž ne ní spolehlivosti.
21 Oni mě dohnali mě k žárlivosti ne-BOHEM, vydráždili mě svými nicotnostmi, já je tedy budu k žárlivosti dohánět ne-lidem, dráždit je pošetilým národem,
22 neboť v mém hněvu oheň vzplanul a bude hořet až do nejhlubšího šeólu a pohltí zemi i její výnos a sežehne základy hor.
23 Budu na ně hromadit neštěstí, vystříleny mít své šípy do nich,
24 vysátých hladem a stravovaných horečkou a jedovatou nákazou, a budu proti nim vypouštět zub zvěře s jedem plouživců prachu.
25 Na ulici bude sirobu působit meč a v pokojích hrůza, i jinochu i panně, kojenci s šedovlasým.
26 Řekl bych: Musím je smést, odstranit jejich památku z prostřed lidí,
27 kdybych se neobával dráždění od nepřítele, aby to jejich trapiči nechápali mylně, aby neříkali: Vyvýšila se naše ruka, a ne Hospodin toto vše způsobil.
28 Vždyť oni jsou národ, jemuž není rady, a není v nich rozumnosti.
29 Kéž by zmoudřeli! Pochopili by toto, uvažovali by o svém posledku:
30 Jak by mohl jeden hnát tisíc a dva na útěk obrátit deset tisíc, ne-li proto, že je jejich Skála prodala a Hospodin je vydal na pospas?
31 Vždyť jejich skála ne ní jako naše Skála, sami naši nepřátelé budou rozhodčími!
32 Vždyť jejich réva je z révy Sodomy a z niv Gomory, jejich hrozny jsou hrozny žluči, mají jedovaté trsy,
33 jejich víno je jed draků a zkázonosný jed zmijí.
34 Zda to ne ní u mne uloženo, zapečetěno mezi mými zásobami?
35 Mně patří pomsta a odplata v čas, kdy jejich noha bude klouzat, neboť den jejich zkázy je blízký, a co je pro ně připraveno, přichvátá;
36 ano, Hospodin bude zjednávat právo svému lidu a slitovávat se nad svými nevolníky, když bude vidět, že síla vymizela a je konec zadrženého propuštěného.
37 I řekne: Kde jsou jejich bohové, skála - na ni spoléhali,
38 jejichž obětí tuk jídali, jejich ž tekutých obětí víno pili? Nechť vstávají a pomáhají vám, nechť je to nad vámi ochranou!
39 Vizte nyní, že já - já jsem ON, a se mnou není Boha; já usmrcuji i oživím, zraním a já uzdravuji, a není schopného vyprostit z mé ruky.
40 Ano, povznáším svou ruku k nebesům a řeknu: Já jsem život navždy!
41 Jestliže naostřím svůj blýskavý meč a má ruka bude zasahovat v soudu, budu svým protivníkům splácet pomstou a svým nenávistníkům odplácet;
42 své šípy budu opájet krví, zatímco můj meč bude žrát maso, krví zabitých a zajatců, hlavou vládců nepřítele.
43 Rozveselte národy, jeho lid, neboť bude mstít krev svých nevolníků a pomstou splácet svým protivníkům, a zadostučiněním obdaří svou půdu, svůj lid.
44 I přišel Mojžíš a proslovil všechna slova této písně v uši lidu, on a Hóšéa, syn Núnův;
45 a když Mojžíš proslovování všech těchto slov ke všemu Isráélovi dokončil,
46 řekl k nim: Přiložte své srdce ke všem těm to slovům, jež já dnes proti vám dosvědčuji, jež budete rozkazovat svým dětem, aby dbaly o vykonávání všech slov tohoto zákona.
47 Vždyť to pro vás ne ní nicotné slovo, nýbrž je to váš život, a tímto slovem budete moci prodloužit své dni na půdě, kam se vy chystáte přejít Jordán k zaujetí jí.
48 A právě v tento den k Mojžíšovi promluvil Hospodin výrokem:
49 Vystup na toto pohoří Avárím, na horu Névó, jež je v zemi Móáva, jež je naproti Jeríchu, a viz zem Kenáanu, již se já chystám dát v držbu Isráélovým dětem,
50 a umři na hoře, kam ty se chystáš vystoupit, i budeš muset být připojen k svému lidu, jako umřel Árón, tvůj bratr, na hoře Hóru, a byl k svému lidu připojen,
51 protože jste se vprostřed Isráélových dětí proti mně dopustili nedůvěry při vodách rozvaděnosti v Kádéš i v pustině Cínu, protože jste mě vprostřed Isráélových dětí neposvětili.
52 Ano, budeš tu zem zpřed sebe vidět, nesmíš tam však vstoupit, do země, již se já chystám Isráélovým dětem dát.