Bible

1 Já, Nevúchadneccar, jsem byl kliden ve svém domě, a no, svěží ve svém paláci. 2 Dostal jsem sen, jež mě vystrašil, a představy na mém lůžku a vidění mé hlavy mě rozrušila; 3 i bylo ode mne vydáno nařízení uvést přede mne všechny mudrce Bávelu, aby mi mohli dát na vědomí výklad toho snu. 4 Nato vstoupili písmaři, zaříkávači, Kasdejci a věštci a já jsem ten sen před nimi řekl, a le neuměli mi jeho výklad dát na vědomí. 5 A k posledku přede mne vstoupil Dánijjél, jehož jméno je Béltešaccar, podle jména mého boha, a v němž je duch svatých bohů, a před ním jsem řekl ten sen: 6 Béltešaccare, představený písmařů, o němž jsem poznal, že je v tobě duch svatých bohů a žádné tajemství tě netísní, řekni mi vidění mého snu, jejž jsem dostal, totiž jeho výklad. 7 A vidění mé hlavy na mém lůžku - uviděl jsem, že hle, vprostřed země strom, a jeho výška byla veliká; 8 ten strom rostl a mohutněl, takže jeho výška dosahovala k nebesům a jeho viditelnost ke konci vší země. 9 Jeho listí bylo krásné a jeho ovoce hojné, a v něm strava pro vše; zvěř pole pod ním vyhledávala stín a ptáci nebes se usazovali mezi jeho větvemi, i živilo se z něho všechno maso. 10 Ve viděních své hlavy na svém lůžku jsem uviděl, že hle, z nebes se snesl strážce, a no, svatý; 11 zvolal zvučně a řekl tak to: Skácejte ten strom a poodtínejte jeho větve, setřeste jeho listí a roztruste jeho ovoce, nechť se rozprchne zvěř zpod něho a ptáci z jeho větví; 12 avšak pařez při jeho kořenech ponechejte v zemi, a to v poutech ze železa a mosazi v zeleni pole, a ť se smáčí rosou nebes, a ť jeho úděl je se zvěří v býlí země. 13 Jeho srdce nechť se z lidského změní a nechť je mu dáno srdce zvířete a nechť nad ním přejde sedm dob. 14 Ta věc je podle rozhodnutí strážců a usnesení - výroku svatých, proto, aby živí poznali, že v království lidí vládne Nejvyšší a dává je komukoli, komu si přeje, a nastoluje nad ním nejnižšího z lidí. 15 Tento sen jsem já, král Nevúchadneccar, dostal, a ty, Béltešaccare, řekni jeho výklad, pro tu příčinu, že nikdo z mudrců mého království mi nemohl jeho výklad dát na vědomí; a le ty jsi schopen, neboť v tobě je duch svatých bohů. 16 Tehdy Dánijjél, jehož jméno bylo Béltešaccar, byl po jednu hodinu ohromen a jeho myšlenky ho rozrušovaly; král se ozval a řekl: Béltešaccare, nechť tě ten sen a jeho výklad nerozrušuje. Béltešaccar odpověděl a řekl: Můj pane, ten sen nechť je o nenávidících tě a jeho výklad o tvých odpůrcích. 17 Ten strom, jejž jsi uviděl, jenž rostl a mohutněl, takže jeho výška dosahovala k nebesům a jeho viditelnost ke vší zemi, 18 že jeho listí bylo krásné a jeho ovoce hojné, a v něm strava pro vše, zvěř pole se pod ním usazovala a ptáci nebes sídlili mezi jeho větvemi - 19 to jsi ty, ó králi, jenž jsi vzrostl a zmohutněl, neboť tvá velikost vzrostla a dosáhla k nebesům a tvá vláda ke konci země. 20 A že král uviděl strážce, a no, svatého, snášejícího se z nebes a pravícího: Skácejte ten strom a zničte jej, avšak pařez při jeho kořenech ponechejte v zemi, a to v poutech ze železa a mosazi, v zeleni pole, a ť se smáčí rosou nebes, a ť jeho úděl je se zvěří pole, než nad ním přejde sedm dob - 21 toto je výklad toho, ó králi, a rozhodnutí Nejvyššího je to, co přijde na mého pána krále: 22 že tě zaženou od lidí a tvé bydliště bude se zvěří pole a býlím jako skot tě budou krmit a rosou nebes tě nechají smáčet; tak bude nad tebou přecházet sedm dob, až než budeš moci poznat, že v království lidí vládne Nejvyšší a dává je komukoli, komu si přeje. 23 A že přikázali pařez toho stromu při jeho kořenech ponechat, bude tvé kralování zajištěno, odkdy si budeš vědom, že vládnou nebesa. 24 Proto, ó králi, kéž je má rada před tebou vhodná: Nuže, zbavuj se svých hříchů spravedlností a svých nepravostí smilováváním nad chudými, má-li nastat prodloužení tvého poklidu. 25 To vše na Nevúchadneccara, krále, došlo. 26 Po uplynutí dvanácti MĚSÍCŮ se jal procházet před palácem království Bávelu; 27 ozval se král a řekl: Zda toto ne ní on, ten veliký Bável, jejž jsem já zbudoval pro dům království silou své moci a pro čest svého veličenství? 28 Ještě byla ta řeč v ústech krále; z nebes padl hlas: Tobě se praví, Nevúchadneccare, jenž jsi králem: Kralování od tebe odešlo, 29 i zaženou tě od lidí a tvé bydliště bude se zvěří pole, býlím jako skot tě budou krmit; tak bude nad tebou přecházet sedm dob, až než budeš moci poznat, že v království lidí vládne Nejvyšší a dává je komukoli, komu si přeje. 30 V oné hodině se ta řeč na Nevúchadneccarovi splnila, takže byl zahnán od lidí a jedl býlí jako skot a jeho tělo bylo smáčeno rosou nebes, až než jeho vlas vzrostl jako orlů a jeho nehty jako ptáků. 31 A po uplynutí dní jsem já, Nevúchadneccar, své oči pozvedl k nebesům a můj rozum se ke mně vrátil, i jal jsem se velebit Nejvyššího a vychvalovat a vyvyšovat Živého do věčnosti, jehož vláda - vláda věčná a jeho kralování - za pokolení a pokolení; 32 a všichni obyvatelé země platí za nic a on jedná podle svého přání mezi vojskem nebes i obyvateli země, aniž je, kdo by ho mohl klepnout po ruce a říci mu: Co děláš? 33 V onen čas se ke mně vrátil můj rozum a pro čest mého království se ke mně vrátilo mé veličenství a můj lesk, a moji ministři a moji velmožové mě hledali, i byl jsem dosazen k svému kralování a byla mi přidána skvělá velikost. 34 Nuže, já, Nevúchadneccar, vychvaluji a vynáším a vyvyšuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda a jeho stezky právo, a chodící v pýše může ponižovat.