Bible

1 V třetím roce Kóreše, krále Persie, byla Dánijjélovi, jehož jméno bylo nazváno Béltešaccar, zjevená jistá věc, a ta věc byla pravdivá, a le strast veliká; i pochopil tu věc, a no, nabyl pochopení stran toho vidění. 2 V oněch dnech jsem já, Dánijjél, na celé tři týdny upadl v truchlivost; 3 nepojedl jsem žádoucího pokrmu, aniž maso a neb víno vešlo do mých úst, aniž jsem se vůbec pomazal, až do vyplnění celých tří týdnů. 4 A v dvacátý a čtvrtý den prvního měsíce, když jsem se já octl na břehu veliké řeky, - to byl Hiddekel, - 5 tu jsem pozvedl své oči a uviděl jsem, že hle, jeden muž, oblečený plátěnými rouchy, a jeho kyčle byly přepásány zlatem z Úfázu 6 a jeho tělo bylo jako chrysolit a jeho tvář vzezřením jako blesk a jeho oči jako ohnivé pochodně a jeho paže a jeho nohy vzhledem jako blýskavá mosaz, a zvuk jeho slov jako zvuk davu. 7 A to vidění jsem viděl já, Dánijjél, samoten, neboť muži, kteří byli se mnou, to vidění neuviděli, avšak padlo na ně veliké zděšení, takže utekli, aby se skryli, 8 a já jsem zbyl samoten a toto veliké vidění jsem uviděl, a le nezbylo ve mně síly, neboť má životnost se obrátila v neduživost, aniž jsem sílu udržel. 9 I uslyšel jsem zvuk jeho slov, a za svého slyšení zvuku jeho slov, tu jsem se já omámen octl na své tváři, a no, svou tváří k zemi; 10 a hle, sáhla na mne ruka, jež mě pozvedla na má kolena a na dlaně mých rukou, 11 a řekl ke mně: Dánijjéli, muži velmi cenný, buď pozorný stran slov, jež já k tobě vyslovuji, a postav se na svém stanovišti, neboť jsem nyní byl k tobě vyslán. A při jeho mluvení touto řečí se mnou jsem stál, třesa se; 12 i řekl ke mně: Nechť se nebojíš, Dánijjéli, neboť od prvního dne, co jsi své srdce odevz dal věnování pozornosti a sebeponižování před tváří svého Boha, byla tvá slova vy slýchána a já jsem na tvá slova přišel; 13 po dvacet a jeden den však naproti mně stál kníže království Persie, a le hle, pomoci mi přišel Mícháél, jeden z předních knížat, takže jsem já tam, u králů Persie, převládl, 14 i přišel jsem dát ti pochopit, co se bude v posledku dní přiházet tvému lidu, neboť to vidění je ještě na mnohé dni. 15 A při jeho mluvení se mnou těmito slovy jsem sklopil svou tvář k zemi a oněměl jsem, 16 a hle, na mé rty sahal kdosi podobou jako synové lidí, i otevřel jsem svá ústa a promluvil jsem, a řekl jsem k tomu, jenž stál naproti mně: Můj pane, v tom vidění se mé úzkosti obrátily proti mně, aniž jsem sílu udržel. 17 A jak by mohl nevolník tohoto mého pána mluvit s tímto mým pánem? a já, od té doby ve mně nezůstává síla a nezbylo ve mně dechu. 18 A opět na mne sáhl, vzezřením jako člověk, a posilnil mě 19 a řekl: Nechť se nebojíš, muži velmi cenný, pokoj tobě, buď silný, a no, buď silný! A při jeho mluvení se mnou jsem si dodal odvahy a řekl jsem: Nechť můj pán pronáší výrok, neboť jsi mě posilnil. 20 I řekl: Zda víš, nač jsem k tobě přišel? A nyní se budu vracet k bojování s knížetem Persie, a když já budu odcházet, hle, přijde kníže Jávána; 21 avšak chci ti oznámit, co je zaznamenáno v zápise pravdy, a č není ani jednoho dodavšího si se mnou odvahy proti těmto, leč Mícháél, váš kníže.