1A zatímco oni mluvili k lidu, přišli na ně kněží a důstojník CHRÁMU a sadúceové;
2bylo jim nanejvýš trapné, že oni vyučovali lid a v Ježíšovi zvěstovali opětovné vstání, vstání zprostřed mrtvých.
3I položili na ně ruce a do zítřka je vsadili do šatlavy; bylť již večer.
4Z těch však, kdo uslyšeli to slovo, mnozí uvěřili a počet mužů vzrostl [asi] na pět tisíc.
5A nazítří se stalo, že byli v Jerúsalémě svoláni jejich vládcové a starší a písmaři,
6i Annas, velekněz, a Kaiafas a Jan a Alexander a kolik jich bylo z velekněžského rodu;
7a postavivše je doprostřed, vyptávali se: V jaké moci nebo v jakém jménu jste vy to vykonali?
8Tu k nim Petr, byv naplněn Svatým Duchem, řekl: Vládcové lidu a starší [Israélovi],
9jsme-li my dnes voláni k odpovídání stran dobrodiní prokázaného nemocnému člověku, jakže mu bylo pomoženo,
10budiž známo vám všem a všemu lidu Israélovu, že tento zde stojí před vámi zdráv ve jménu Ježíše Krista, Nazarea, jehož vy jste ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil zprostřed mrtvých - v tomto!
11Toto je ten kámen, jenž byl znevážen od vás budovatelů, jenž se stal hlavou nároží,
12a v žádném druhém pomoci není, neboť ani není jiného jména pod nebem, jež by bylo dáno mezi lidmi, v němž by nám mělo být pomoženo.
13Pozorujíce však Petrovu a Janovu smělost a povšimnuvše si, že jsou to lidé nevzdělaní a neučení, divili se; i poznávali je, že bývali s Ježíšem.
14A vidouce s nimi stát toho člověka, toho uzdraveného, neměli co odpovědět;
15poručivše jim však odejít z rady ven, rokovali spolu,
16říkajíce: Co těmto lidem učiníme? Ano, že se skrze ně událo nepochybné znamení, je sice všem obyvatelům Jerúsaléma zřejmé a popřít to nemůžeme,
17ale aby se to mezi lid ještě více nerozneslo, pohrozme jim přísně, by již k žádnému člověku v tomto jménu nemluvili.
18A povolavše je, nakázali [jim] vůbec se ve jménu Ježíšově neozývat, aniž vyučovat.
19Petr s Janem však k nim v odpověď řekli: Posuďte, zda je před Bohem spravedlivé naslouchat raději vám než Bohu -
20my přece nemůžeme nemluvit o těch věcech, jež jsme uviděli a uslyšeli.
21Oni pak jim dále pohrozili, a nepřicházejíce na nic, jak by si je mohli potrestat, je vzhledem k lidu propustili, protože pro to, co se stalo, všichni oslavovali Boha;
22tomu člověku totiž, na němž se událo toto znamení vyléčení, bylo více než čtyřicet let.
23A byvše propuštěni, přišli ke svým vlastním a podali jim zprávu o tom, kolik věcí k nim velekněží a starší řekli;
24a oni, uslyševše to, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: Panovníče, ty jsi ten Bůh, jenž učinil nebe i zemi i moře i vše, co v nich je,
25jenž ústy Davida, svého sluhy, řekl: Nač se národy vzpurně rozsoptily a kmeny lidí zosnovaly daremné věci?
26Dostavili se králové země a vládcové se spolu sešli proti PÁNU a proti jeho Pomazanému -
27ano, vpravdě se v tomto městě na tvého svatého sluhu Ježíše, jehož jsi pomazal, sešli i Héródés i Pontius Pilát s národy i kmeny lidu Israélova
28vykonat, cokoli tvá ruka a tvé rozhodnutí předurčilo, by se stalo.
29A nyní, *Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým nevolníkům se vší smělostí mluvit tvé slovo
30za vztahování tvé ruky k léčení a k tomu, by se skrze jméno tvého svatého sluhy Ježíše děla znamení a zázraky.
31A když se oni pomodlili, otřáslo se to místo, na němž byli shromážděni, i byli všichni naplněni Svatým Duchem a mluvili se smělostí Boží slovo.
32A to množství těch, kdo uvěřili, mělo jedno srdce a duši a ani jeden neříkal, že něco z toho, co mu náleží, je jeho vlastní, nýbrž měli veškeré věci společné.
33A apoštolové velikou mocí podávali svědectví o opětovném vstání Pána Ježíše, i byla na nich všech veliká milost,
34neboť mezi nimi ani nikdo nebyl v nedostatku; kteříkoli totiž byli vlastníky pozemků nebo domů, prodávali je a ceny těch prodávaných věcí přinášeli
35a kladli k nohám apoštolů; každému se pak rozdávalo podle toho, jak kdo měl kdy zapotřebí.
36A Josef, jemuž od apoštolů bylo přezděno Barnabas (to je v překladu Syn útěchy ), Leviovec, rodem Kypřan,
37prodal pole, jež mu náleželo, a peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.