Acts 27
1 A jak bylo rozhodnuto, že máme odplouvat do Italie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně setníku oddílu Velebného, jménem Julius.
2 I nastoupili jsme na adramyttskou loď, jež měla plout do míst na pobřeží Asie, a odrazili jsme; a s námi byl Aristarchos, Makedoňan z Thessaloniky.
3 Druhého dne jsme přirazili k Sidónu, i zachoval se Julius k Pavlovi blahovolně a povolil mu odebrat se k přátelům a užít jejich péče.
4 A odrazivše odtamtud, obepluli jsme Kypr po závětrné straně, protože větry byly opačného směru.
5 A propluvše mořem, jež je podél Kilikie a Pamfylie, přistáli jsme v Myře v Lykii,
6 a tam setník našel alexandrijskou loď, jež měla plout do Italie; i nasadil nás do ní.
7 I pluli jsme po značně mnoho dní pomalu a s obtížemi jsme se dostali ke Knidu; a protože nám vítr dále nedovoloval, obepluli jsme po závětrné straně kolem Salmóny Krétu
8 a obtížným postupem podél jejího pobřeží jsme připluli k jakémusi místu zvanému Pěkné Přístavy, jemuž nablízku bylo město Lasaia.
9 A když přešlo značně mnoho času a plavba již byla nebezpečná, neboť byl již i půst minul, radil Pavel,
10 pravě jim: Muži, pozoruji, že plavba bude spojena s neštěstím a velikou škodou nejen na nákladu a lodi, nýbrž i na našich životech.
11 Setník však více důvěřoval kormidelníku a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel;
12 ježto pak ten přístav neměl k přezimování příhodnou polohu, přiklonila se většina k rozhodnutí odplout odtamtud a k přezimování se pokusit nějak dospět do Foiniku, krétského přístavu obráceného k severovýchodu a k jihovýchodu.
13 A když zlehka zavál jižní vítr, zazdálo se jim, že jsou schopni uskutečnit své předsevzetí, i zvedli kotvy a postupovali podél Kréty při samém pobřeží.
14 Zanedlouho se však od ní strhl bouřlivý vichr, jenž se nazývá EUROKLYDÓN,
15 a když byla loď zachvácena a nemohla větru čelit, vzdali jsme se a byli jsme unášeni;
16 a přehnavše se po závětrné straně jakéhosi ostrůvku zvaného Clauda, s obtížemi jsme dokázali ovládnout člun,
17 vytáhli jej však a uchylovali se k pomocným opatřením, podpasujíce loď. A bojíce se, by nebyli zahnáni do Syrty, snížili ráhnoví a tak byli unášeni.
18 Ježto jsme však byli bouří velmi prudce zmítáni, svrhovali příštího dne náklad do moře
19 a dne třetího vlastníma rukama vyházeli zařízení lodi.
20 A když se po mnoho dní neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a stále na nás doléhala nemalá bouře, byli jsme posléze zbavováni vší naděje na možnost naší záchrany.
21 A když dlouho trvalo hladovění, tu řekl Pavel, postaviv se uprostřed nich: Bylo přece jen záhodno, ó muži, mne uposlechnout a od Kréty neodplouvat, i ušetřit si toto neštěstí a škodu.
22 A nyní vám radím být dobré mysli, neboť nebude ztráty žití nikoho z vás, jen lodi.
23 Této noci totiž při mně stanul anděl toho Boha, jehož jsem a jemuž konám svatou službu,
24 a pravil: Neboj se, Pavle; musíš stanout před císařem, a hle, Bůh ti uštědřil všechny ty, kteří s tebou plují.
25 Proto buďte dobré mysli, muži, neboť Bohu věřím, že bude tak, jak ke mně bylo promluveno.
26 Máme však být zahnáni na jakýsi ostrov.
27 A jak nastala čtrnáctá noc, když jsme byli sem i tam unášeni po Adrii, domýšleli se námořníci k půlnoci, že se k nim přibližuje jakási země;
28 a spustivše olovnici, shledali dvacet sáhů, a postoupivše trochu dále a opět olovnici spustivše, shledali patnáct sáhů.
29 A bojíce se, abychom snad nezapadli na skalnatá místa, shodili ze zádě čtyři kotvy a toužili, by nastal den.
30 Když se však námořníci pokoušeli z lodi uprchnout a pod záminkou, jako by hodlali z přídě dále zatáhnout kotvy, na moře spustili člun,
31 řekl Pavel setníku a vojákům: Nezůstanou-li tito v lodi, nemůžete vy být zachráněni.
32 Tu vojáci poutínali lana člunu a nechali jej odpadnout.
33 A zatímco nadcházel den, vybízel Pavel všechny, by se zúčastnili jídla pravě: Dnes čtrnáctý den přetrváváte v očekávání o hladu a nic jste do úst nevzali;
34 proto vás vybízím, byste se zúčastnili jídla, neboť to je věc záchrany vaší; nezanikneť ani vlas z hlavy nikoho z vás.
35 A pověděv tyto věci a vzav chléb, poděkoval přede všemi Bohu a rozlomiv počal jíst;
36 a všichni, nabyvše dobré mysli, si sami také vzali něco potravy.
37 A nás všech bylo na lodi dvě stě šestasedmdesát duší.
38 A když jejich hlad byl potravou ukojen, odlehčovali loď, vyhazujíce pšenici do moře.
39 Když pak nastal den, nepoznávali tu zemi, pozorovali však jakýsi záliv, mající ploché pobřeží, a rozhodli se, k tomu že se pokusí loď zahnat.
40 I zbavili se kotev a zanechávali je v moři, a zároveň uvolnili vazby kormidel; a nastavivše přední plachtu vanoucímu větru, směřovali k pobřeží.
41 Zapadše však na místo, kde se stýkají dvě moře, najeli s korábem na mělčinu, i uvázla příď a zůstala nehybnou, záď pak byla tříštěna náporem vln.
42 Došlo pak k návrhu vojáků, že by se vězňové měli pobít, by některý nevyplaval a ne unikl,
43 setník však, chtěje Pavla zachovat v bezpečí, jim v tom úmyslu zabránil a poručil, by ti, kteří umějí plavat, seskočili nejprve a vycházeli na zem,
44 a ostatní někteří na prknech a někteří zase na všeličem z lodi. A tak se stalo, že všichni bezpečně vyvázli na zem.