1A jak bylo rozhodnuto, že máme odplouvat do Italie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně setníku oddílu Velebného, jménem Julius.
2I nastoupili jsme na adramyttskou loď, jež měla plout do míst na pobřeží Asie, a odrazili jsme; a s námi byl Aristarchos, Makedoňan z Thessaloniky.
3Druhého dne jsme přirazili k Sidónu, i zachoval se Julius k Pavlovi blahovolně a povolil mu odebrat se k přátelům a užít jejich péče.
4A odrazivše odtamtud, obepluli jsme Kypr po závětrné straně, protože větry byly opačného směru.
5A propluvše mořem, jež je podél Kilikie a Pamfylie, přistáli jsme v Myře v Lykii,
6a tam setník našel alexandrijskou loď, jež měla plout do Italie; i nasadil nás do ní.
7I pluli jsme po značně mnoho dní pomalu a s obtížemi jsme se dostali ke Knidu; a protože nám vítr dále nedovoloval, obepluli jsme po závětrné straně kolem Salmóny Krétu
8a obtížným postupem podél jejího pobřeží jsme připluli k jakémusi místu zvanému Pěkné Přístavy, jemuž nablízku bylo město Lasaia.
9A když přešlo značně mnoho času a plavba již byla nebezpečná, neboť byl již i půst minul, radil Pavel,
10pravě jim: Muži, pozoruji, že plavba bude spojena s neštěstím a velikou škodou nejen na nákladu a lodi, nýbrž i na našich životech.
11Setník však více důvěřoval kormidelníku a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel;
12ježto pak ten přístav neměl k přezimování příhodnou polohu, přiklonila se většina k rozhodnutí odplout odtamtud a k přezimování se pokusit nějak dospět do Foiniku, krétského přístavu obráceného k severovýchodu a k jihovýchodu.
13A když zlehka zavál jižní vítr, zazdálo se jim, že jsou schopni uskutečnit své předsevzetí, i zvedli kotvy a postupovali podél Kréty při samém pobřeží.
14Zanedlouho se však od ní strhl bouřlivý vichr, jenž se nazývá EUROKLYDÓN,
15a když byla loď zachvácena a nemohla větru čelit, vzdali jsme se a byli jsme unášeni;
16a přehnavše se po závětrné straně jakéhosi ostrůvku zvaného Clauda, s obtížemi jsme dokázali ovládnout člun,
17vytáhli jej však a uchylovali se k pomocným opatřením, podpasujíce loď. A bojíce se, by nebyli zahnáni do Syrty, snížili ráhnoví a tak byli unášeni.
18Ježto jsme však byli bouří velmi prudce zmítáni, svrhovali příštího dne náklad do moře
19a dne třetího vlastníma rukama vyházeli zařízení lodi.
20A když se po mnoho dní neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a stále na nás doléhala nemalá bouře, byli jsme posléze zbavováni vší naděje na možnost naší záchrany.
21A když dlouho trvalo hladovění, tu řekl Pavel, postaviv se uprostřed nich: Bylo přece jen záhodno, ó muži, mne uposlechnout a od Kréty neodplouvat, i ušetřit si toto neštěstí a škodu.
22A nyní vám radím být dobré mysli, neboť nebude ztráty žití nikoho z vás, jen lodi.
23Této noci totiž při mně stanul anděl toho Boha, jehož jsem a jemuž konám svatou službu,
24a pravil: Neboj se, Pavle; musíš stanout před císařem, a hle, Bůh ti uštědřil všechny ty, kteří s tebou plují.
25Proto buďte dobré mysli, muži, neboť Bohu věřím, že bude tak, jak ke mně bylo promluveno.
26Máme však být zahnáni na jakýsi ostrov.
27A jak nastala čtrnáctá noc, když jsme byli sem i tam unášeni po Adrii, domýšleli se námořníci k půlnoci, že se k nim přibližuje jakási země;
28a spustivše olovnici, shledali dvacet sáhů, a postoupivše trochu dále a opět olovnici spustivše, shledali patnáct sáhů.
29A bojíce se, abychom snad nezapadli na skalnatá místa, shodili ze zádě čtyři kotvy a toužili, by nastal den.
30Když se však námořníci pokoušeli z lodi uprchnout a pod záminkou, jako by hodlali z přídě dále zatáhnout kotvy, na moře spustili člun,
31řekl Pavel setníku a vojákům: Nezůstanou-li tito v lodi, nemůžete vy být zachráněni.
32Tu vojáci poutínali lana člunu a nechali jej odpadnout.
33A zatímco nadcházel den, vybízel Pavel všechny, by se zúčastnili jídla pravě: Dnes čtrnáctý den přetrváváte v očekávání o hladu a nic jste do úst nevzali;
34proto vás vybízím, byste se zúčastnili jídla, neboť to je věc záchrany vaší; nezanikneť ani vlas z hlavy nikoho z vás.
35A pověděv tyto věci a vzav chléb, poděkoval přede všemi Bohu a rozlomiv počal jíst;
36a všichni, nabyvše dobré mysli, si sami také vzali něco potravy.
37A nás všech bylo na lodi dvě stě šestasedmdesát duší.
38A když jejich hlad byl potravou ukojen, odlehčovali loď, vyhazujíce pšenici do moře.
39Když pak nastal den, nepoznávali tu zemi, pozorovali však jakýsi záliv, mající ploché pobřeží, a rozhodli se, k tomu že se pokusí loď zahnat.
40I zbavili se kotev a zanechávali je v moři, a zároveň uvolnili vazby kormidel; a nastavivše přední plachtu vanoucímu větru, směřovali k pobřeží.
41Zapadše však na místo, kde se stýkají dvě moře, najeli s korábem na mělčinu, i uvázla příď a zůstala nehybnou, záď pak byla tříštěna náporem vln.
42Došlo pak k návrhu vojáků, že by se vězňové měli pobít, by některý nevyplaval a ne unikl,
43setník však, chtěje Pavla zachovat v bezpečí, jim v tom úmyslu zabránil a poručil, by ti, kteří umějí plavat, seskočili nejprve a vycházeli na zem,
44a ostatní někteří na prknech a někteří zase na všeličem z lodi. A tak se stalo, že všichni bezpečně vyvázli na zem.