Acts 28
1 A když jsme bezpečně vyvázli, tu jsme zvěděli, že se ten ostrov nazývá Melité.
2 I prokazovali nám tamní domorodci nevšední laskavost, neboť pro déšť, jenž nastal, a pro chlad zanítili hranici dříví a všechny nás vzali k sobě.
3 A když Pavel shrnul [nějaké] množství roští a přiložil na tu hranici, vylezla z horka zmije a zachytila se jeho ruky;
4 a jak ti domorodci uviděli to zvíře od jeho ruky viset, říkali k sobě navzájem: Tento člověk je jistě vrah, jemuž Diké, ač z moře bezpečně vyvázl, nedopustila žít.
5 Jenže on to zvíře střásl do ohně a neutrpěl nic zlého;
6 oni však čekali na to, že bude brzy otékat nebo se náhle kácet mrtev. A když na to dlouho čekali a shledávali, že se mu nic neobvyklého neděje, říkali, měníce své mínění, že je to nějaký bůh.
7 V okolí onoho místa pak vlastnil pozemky první muž toho ostrova, jménem Publius; ten se nás ujal a s přátelskou péčí nás po tři dni hostil.
8 I stalo se, že toho Publia otec ležel, jsa sužován horečkami a průjmem; a Pavel, vstoupiv k němu a pomodliv se, na něho položil ruce a vyléčil ho.
9 Když se však toto stalo, přicházeli i ostatní, kteří na tom ostrově měli nemoci, a byli uzdravováni;
10 ti nás i poctili mnoha poctami, a když jsme odplouvali, ještě nám nakladli věcí k naší potřebě.
11 A po třech měsících jsme odpluli lodí na tom ostrově přezimovavší, alexandrijskou se znakem Dioskúrů.
12 A přirazivše k Syrakúsám, pozdrželi jsme se tři dni;
13 odtud jsme oklikou dospěli do Rhégia, a když po jednom dni na to zadul jižní vítr, připluli jsme na druhý den do Puteol;
14 tam jsme vyhledali bratry a byli jsme od nich uprošeni sedm dní se pozdržet. A tak jsme přišli do Říma,
15 a bratři odtamtud, uslyševše o nás, nám přišli vstříc až po Forum Appii a Tres Tabernae; a když je Pavel uviděl, poděkoval Bohu a nabyl odvahy.
16 A když jsme vstoupili do Říma, [odevzdal setník vězně veliteli prétoriánů, avšak] Pavlovi bylo povoleno, by zůstával sám o sobě s vojákem, jenž ho hlídal.
17 A po třech dnech se stalo, že si svolal ty, kteří byli předáky Židů, a když se sešli, pravil k nim: Já jsem byl, bratři, ač jsem se nedopustil ničeho proti lidu nebo otcovským obyčejům, z Jerúsaléma jako vězeň odevzdán do rukou Římanů;
18 ti mě po vyšetření zamýšleli propustit, protože při mně není žádné viny hodné smrti,
19 ježto však Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři - ne jako bych měl svůj národ z čeho obžalovat.
20 Pro tuto příčinu jsem vás tedy pozval, bych vás uviděl a oslovil, neboť tento řetěz kolem sebe mám pro Israélovu naději.
21 A oni k němu řekli: My jsme o tobě z Júdska ani nedostali písemných zpráv, aniž přibyl kdo z bratrů a ohlásil nebo promluvil o tobě něco zlého;
22 přejeme si však od tebe uslyšet, jak smýšlíš, neboť o této sektě nám je ovšem známo, že se jí všude odporuje.
23 I určili mu den a mnozí přišli k němu do ubytovny, i podal jim svůj výklad, prohlašuje Boží království a přesvědčuje je o Ježíšovi, i z Mojžíšova zákona i z proroků, od časného rána až do večera.
24 A někteří se těmi věcmi, jež říkal, dávali přesvědčit, a někteří zase nevěřili.
25 A ve vzájemném nesouhlasu se brali odtud, když byl Pavel pověděl jedno slovo: Dobře promluvil Svatý Duch k našim otcům skrze Isaiáše, proroka,
26 pravě: Odeber se k tomuto lidu a pověz: Slyšením budete slyšet a nikterak nepochopíte, a hledíce budete hledět a nikterak neuvidíte,
27 neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a sluch jejich uší otupěl a zamhouřili své oči, aby se snad ne stalo, že by očima uviděli a ušima uslyšeli a srdcem pochopili a byli obráceni ke mně a že bych je vyléčil.
28 Buď vám tedy známo, že tento Boží prostředek záchrany byl odeslán národům; oni budou i slyšet.
29 [A když tyto věci řekl, Židé odešli, majíce mezi sebou mnoho sporu.]
30 I zůstal celá dvě léta ve vlastním najatém bytě a vítal všechny, kteří k němu vcházeli,
31 a se vší smělostí bez překážky kázal Boží království a vyučoval věcem týkajícím se Pána Ježíše Krista.