Acts 26
1 I děl Agrippa k Pavlovi: Povoluje se ti mluvit sám za sebe. Tu se Pavel, vztáhnuv ruku, obhajoval:
2 Považuji se za blaženého, králi Agrippo, že se stran všech těch věcí, pro něž jsem od Židů stíhán, mám dnes obhajovat před tebou,
3 zejména proto, že ty se vyznáš ve všech obyčejích i sporných otázkách, jež jsou všude mezi Židy. Proto tě prosím, bys mě shovívavě vyslechl.
4 Nuže tedy, jaký byl od mládí způsob mého života, jenž od počátku proběhl v mém národě v Jerúsalémě, vědí všichni Židé,
5 kteří mě odjakživa znají z dřívějška, chce-li se jim svědčit: že jsem žil podle nejpřísnějšího směru našeho náboženství, jako farizej, -
6 a nyní stojím, bych byl souzen pro naději v příslib daný od Boha našim otcům,
7 k němuž dospět doufá našich dvanáct kmenů, usilovně konajících svatou službu nocí i dnem, - stran této naděje jsem, králi, od Židů stíhán!
8 Proč se to u vás soudí za nevěrohodné, jestliže Bůh mrtvé křísí?
9 Nu ovšem, já sám jsem pojal myšlenku, že vůči jménu Ježíše, Nazarea, mám způsobit mnoho protivenství;
10 to jsem v Jerúsalémě také konal a mnohé ze svatých jsem dal pod zámek do vězení já, obdržev pravomoc od velekněží, a když měli být odpravováni, odevzdával jsem hlas
11 a po všech synagogách jsem je často trestal a nutil rouhat se. A jsa proti nim převelmi rozběsněn, pronásledoval jsem je až i do měst venku:
12 a když jsem se v těchto věcech ubíral s pravomocí a povolením velekněží do Damašku,
13 uviděl jsem uprostřed dne po cestě, králi, světlo, převyšující skvělost slunce, jež se z nebe zaskvělo vůkol mne i těch, kteří se ubírali se mnou.
14 A když jsme se všichni skáceli k zemi, uslyšel jsem hlas, jenž ke mně hebrejským nářečím pravil: Saúle, Saúle, co mě pronásleduješ? Krušno je ti vyhazovat proti bodcům.
15 A já jsem řekl: Kdo jsi, Pane? A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jehož ty pronásleduješ.
16 Ale vstaň a postav se na své nohy, neboť jsem se ti ukázal k tomuto: bych si tě přihotovil za služebníka a svědka i těch věcí, jež jsi uviděl, i těch, v nichž se ti budu ukazovat,
17 vytrhuje si tě zprostřed lidu i národů, k nimž tě já vysílám
18 otvírat jejich oči, by se obraceli od tmy do světla a z pravomoci Satanovy k Bohu, by se jim dostalo odpuštění hříchů a dědictví mezi těmi, kdo jsou posvěceni skrze víru, víru ve mne.
19 Nestal jsem se tudíž, králi Agrippo, toho nebeského vidění neposlušným,
20 nýbrž jsem, nejprve i těm v Damašku i Jerúsalémě, a do veškerého kraje Júdska i národům ohlašoval, by se káli a obraceli k Bohu a konali pokání důstojné činy.
21 Pro tyto věci mě Židé v CHRÁMĚ polapili a pokoušeli se utratit;
22 až do tohoto dne tedy stojím, došed přispění, jež je od Boha, svědče malému i velikému, neříkaje nic mimo ty věci, o nichž promlouvali i proroci i Mojžíš, že se musí dít:
23 Zda byl KRISTUS určen k utrpení, zda má jako první skrze opětovné vstání mrtvých zvěstovat i lidu i národům světlo.
24 A když se těmito věcmi obhajoval, dí Festus silným hlasem: Šílíš, Pavle, mnoho učenosti tě převrací v šílenství.
25 Pavel však dí: Nešílím, veleslovutný Feste, nýbrž se vyjadřuji slovy pravdy a střízlivosti;
26 vždyť král je o těchto věcech zpraven a také k němu mluvím se vší otevřeností, neboť jsem přesvědčen, že mu z těchto věcí není nic tajno, toto se přece neudálo pokoutně.
27 Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.
28 A Agrippa k Pavlovi [děl]: Za málo mě chceš přesvědčit, bych se stal Kristovcem.
29 A Pavel [řekl]: Rád bych si vyprosil modlitbou k Bohu, byste se, i za málo i za mnoho, stali, - nejen ty, nýbrž i všichni ti, kteří mi dnes naslouchají, - takovými, jakým jsem i já, kromě těchto pout.
30 I vstal i král i vladař i Berniké a ti, kteří s nimi seděli,
31 a odebravše se stranou, mluvili k sobě navzájem, říkajíce: Tento člověk není pachatelem ničeho hodného smrti nebo pout.
32 A Agrippa k Festovi děl: Tento člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.