1Festus tedy, nastoupiv ve správní oblasti, vystoupil po třech dnech z Césareje do Jerúsaléma;
2i podali mu velekněží a předáci Židů udání proti Pavlovi a snažně ho žádali,
3vyprošujíce si to jako milost vůči němu, tak, aby si ho obeslal do Jerúsaléma, a strojili zálohu, by ho po cestě odpravili.
4Jenže Festus odpověděl, že Pavel je střežen v Césarei a on sám že se hodlá vbrzku ubírat pryč.
5Nechť tedy ti, kteří jsou vlivní mezi vámi, dí, také sestoupí, a jestliže při tomto muži něco je, nechť ho obžalovávají.
6A prodlev mezi nimi ne více dní než osm nebo deset, sestoupil do Césareje a nazítří, usednuv na soudcovský stolec, poručil, by Pavel byl přiveden.
7A když se dostavil, stanuli Židé, kteří sestoupili z Jerúsaléma, vůkol něho a vznášeli mnohá a těžká obvinění, jichž nebyli schopni dokázat;
8přitom se Pavel obhajoval: Ani proti zákonu Židů ani proti CHRÁMU ani proti císaři jsem ničím nezhřešil.
9Festus však, chtěje se Židům zavděčit, řekl Pavlovi v odpověď: Chceš vystoupit do Jerúsaléma a být stran těchto věcí souzen v mé přítomnosti tam?
10Pavel však řekl: Stojím před soudcovským stolcem císařovým a je záhodno, bych byl souzen zde. Židům jsem ničím neuškodil, jak i ty velmi dobře víš.
11Nuže tedy, jsem-li škůdce a spáchal -li jsem co hodného smrti, nezpěčuji se umřít, není-li však z těch věcí, z nichž mě tito obžalovávají, nic pravda, nemůže mě jim nikdo vydat na pospas. Odvolávám se k císaři.
12Tu Festus, domluviv se s poradním sborem, odpověděl: K císaři ses odvolal, k císaři se odebereš.
13A když přešlo několik dní, zavítali do Césareje Agrippa, král, a Berniké, by Festa pozdravili;
14a jak tam prodleli mnoho dní, předložil Festus králi Pavlovu záležitost, pravě: Je jakýsi muž, zanechaný jako vězeň od Felixe,
15stran něhož mi, když jsem přibyl do Jerúsaléma, podali velekněží a starší Židů udání, dožadujíce se proti němu odsuzujícího nálezu.
16Odpověděl jsem k nim: Není obyčejem Římanů vydat nějakého člověka v záhubu dříve než by obžalovaný stál žalobcům tváří v tvář a než by se mu stran stížnosti dostalo příležitosti k obhajobě.
17Jak se sem tedy sešli, usedl jsem, nečině žádného odkladu, dalšího dne na soudcovský stolec a poručil, by ten muž byl přiveden;
18když se však žalobcové postavili, nevznášeli proti němu žádného obvinění z těch věcí, jakých jsem se já domýšlel,
19nýbrž s ním měli jakési hádky o tom svém náboženství a o jakémsi zemřelém Ježíšovi, o němž Pavel tvrdil, že žije.
20Já pak, nevěda si co do vyšetřování těchto věcí rady, jsem pravil: Byl by ochoten ubírat se do Jerúsaléma a být stran těchto věcí souzen tam?
21Když se však Pavel odvolal, by zůstal střežen až do rozsudku Velebného, poručil jsem, by byl střežen až dotud, než ho k císaři pošlu.
22A Agrippa k Festovi [děl]: Sám bych si také chtěl toho člověka poslechnout. Zítra, dí, si ho poslechneš.
23Nazítří tedy, když přišel Agrippa a Berniké s velikou okázalostí a vešli s vysokým důstojnictvem a význačnými muži města do přijímací dvorany, a když Festus poručil, byl Pavel přiveden
24a Festus dí: Agrippo, králi, a všichni vy s námi přítomní mužové, spatřujete tohoto, stran něhož se na mne obrátilo veškeré množství Židů i v Jerúsalémě i zde, a volali proti němu, že nemá dále žít.
25Když jsem si však já zjistil, že nic hodného smrti nespáchal, a ježto se tento sám odvolal k Velebnému, rozhodl jsem se posílat ho,
26nemám však nic spolehlivého, co o něm pánu napsat; proto jsem ho přivedl před vás a zejména před tebe, králi Agrippo, tak abych měl, až se výslech vykoná, co bych napsal.
27Zdá se mi totiž nesmyslné při posílání vězně neoznámit i obvinění, jež proti němu jsou.