Acts 21
1 A jak jsme se konečně od nich odtrhli a odrazili, přibyli jsme přímou plavbou na Kós a dalšího dne na Rhodos a odtamtud do Patar;
2 a zastihše loď, jež převážela do Foinikie, nastoupili jsme a odrazili,
3 a spatřivše na obzoru Kypr a zanechavše jej nalevo, pluli jsme k Syrii a přistáli v Tyru, neboť tam měla loď skládat zboží.
4 A dopátravše se učedníků, pozdrželi jsme se tam sedm dní; a oni Pavlovi skrze Ducha říkali, by do Jerúsaléma nevystupoval.
5 A když došlo k tomu, že nám ty dny skončily, vyšli jsme a ubírali se, a všichni nás s ženami a dětmi vyprovázeli až za město; a poklekše na pobřeží, pomodlili jsme se,
6 a navzájem se poobjímavše, nastoupili jsme do lodi, oni pak se vrátili zpět domů.
7 A my jsme od Tyru dospěli do Ptolemaidy a tak jsme skončili plavbu. I pozdravili jsme bratry a zůstali u nich jeden den,
8 a vyšedše nazítří, přišli jsme do Césareje a všedše do domu Filipa, hlasatele blahé zvěsti, jenž byl z těch sedmi, zůstali jsme u něho;
9 a ten měl čtyři dcery, panny, jež prorokovaly.
10 A když my jsme se tam po mnoho dní zdržovali, přišel z Júdska dolů jakýsi prorok jménem Agabus;
11 a přišed k nám a uchopiv Pavlův opasek, svázal své ruce a nohy a řekl: Toto praví Svatý Duch: Toho muže, jehož je tento opasek, takto sváží Židé v Jerúsalémě a vydají ho do rukou národů.
12 A jak jsme to uslyšeli, snažně jsme prosili i my i místní lidé, by do Jerúsaléma nevystupoval.
13 Pavel však odpověděl: Co děláte, že pláčete a mé srdce krušíte? Vždyť já jsem pro jméno Pána Ježíše hotov nejen být svázán, nýbrž i umřít v Jerúsalémě.
14 A když se nedával přemluvit, upokojili jsme se a řekli: Nechť se stane vůle Páně.
15 A po těchto dnech jsme schystali své věci a vystupovali do Jerúsaléma;
16 a spolu s námi se vydali i někteří z učedníků od Césareje, kteří vedli jakéhosi Mnasóna, Kypřana, odedávna učedníka, u něhož jsme měli být uhoštěni.
17 A když jsme přibyli do Jerúsaléma, přijali nás bratři s potěšením,
18 a den nato Pavel s námi vstoupil k Jakubovi; dostavili se i všichni starší.
19 A pozdraviv je, vyprávěl jedno po druhém vše, co Bůh skrze jeho službu vykonal mezi národy;
20 a oni, uslyševše to, oslavovali Boha. A řekli mu: Pozoruješ, bratře, kolik desetitisíců je Židů, kteří uvěřili, a všichni zůstávají horlivci pro zákon,
21 o tobě jim však bylo udáno, že všechny Židy po všech národech vyučuješ odpadnutí od Mojžíše a říkáš, že nemají obřezávat své děti ani chodit podle obyčejů.
22 Co je to tedy? Zcela jistě se sejde zástup, neboť uslyší, že jsi přišel;
23 učiň tedy toto, co ti pravíme: Máme čtyři muže, kteří mají na sobě slib;
24 ty vezmi s sebou, očisť se s nimi a zaplať jejich výdaje, aby si dali oholit hlavu, i poznají všichni, že z těch věcí, jež jim o tobě byly udány, není nic pravda, nýbrž že si i sám řádně počínáš, dbaje zákona.
25 Stran těch však, kteří uvěřili z národů, jsme my poslali list, rozhodnuvše, by oni [ z takových věcí nedodržovali nic, leč] se chránili i toho, co je obětováno modlám, i krve i zardoušeného a smilstva.
26 Tu Pavel, vzav s sebou ty muže, příštího dne vstoupil, očistiv se, s nimi do CHRÁMU a prohlašoval čas, kdy budou dni očišťování vyplněny, dotud, než byl za každého jednotlivce z nich přinesen posvátný dar.
27 A jak se těch sedm dní téměř končilo, zpozorovali ho v CHRÁMĚ Židé z Asie i uváděli v zmatek všechen dav a položili na něho ruce,
28 křičíce: Israélovci, pomáhejte! Toto je ten člověk, jenž všechny všude vyučuje proti našemu lidu i zákonu a tomuto místu, a ještě i Řeky do CHRÁMU uvedl a toto svaté místo znečistil!
29 Předtím totiž s ním ve městě uviděli Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel uvedl do CHRÁMU.
30 I bylo rozvířeno všechno město a nastal sběh lidu, i chytili Pavla a táhli ho z CHRÁMU ven; a dveře byly hned zamknuty.
31 A co se oni dožadovali jeho zabití, došlo tribunovi posádky nahoru oznámení, že celý Jerúsalém je vzhůru;
32 a on, vzav s sebou vojáky a setníky, na ně neprodleně sběhl dolů. Oni pak, vidouce tribuna a vojáky, přestali Pavla tlouci;
33 tu ho tribun, přiblíživ se, chytil a poručil, by byl svázán dvěma řetězy, a vyptával se, kdo to asi je a čeho se dopustil.
34 A v davu volali různí lidé různé věci, i poručil, nemoha se pro ten povyk dovědět jistotu, by byl veden do pevnosti;
35 když se však dostal na schody, došlo k tomu, že on byl od vojáků pro nápor davu nesen,
36 neboť ten zástup lidu šel za nimi s křikem: Pryč s ním!
37 Když však byl Pavel již již uváděn do pevnosti, praví tribunovi: Je mi dovoleno něco k tobě říci? A on děl: Umíš řecky?
38 Tak ty nejsi ten Egypťan, jenž před těmito dny způsobil povstání a do pustiny vyvedl ty čtyři tisíce mužů z řad úkladných vrahů?
39 Pavel však řekl: Nuže, já jsem Žid z Tarsu, občan ne bezvýznamného města v Kilikii, a prosím tě, povol mi k lidu promluvit.
40 A když on povolil, pokynul Pavel, stoje na schodech, lidu rukou, a když nastalo naprosté mlčení, oslovil je hebrejským nářečím, pravě: