1Poté však, co ten povyk ustal, si Pavel obeslal učedníky, poobjímal je a odešel, by se odebral do Makedonie;
2a prošed oněmi končinami a mnoha slovy je povzbudiv, přišel do Řecka.
3I strávil tam tři měsíce, a protože proti němu byl, když se chystal odplout do Syrie, od Židů zosnován úklad, bylo přijato rozhodnutí vracet se zpět přes Makedonii;
4a až do Asie ho provázel Sópatros Pyrrhův, Beroijec, z Thessaloničanů pak Aristarchos a Secundus, a Gaius a Timotheos z Derby, a Asijci Tychikos a Trofimos.
5Ti šli napřed a čekali na nás v Tróadě,
6my pak jsme po dnech nekvašených chlebů vypluli od Filipp a v pěti dnech jsme přišli do Tróady k nim; tam jsme prodleli sedm dní.
7A v první den týdne, když my jsme byli shromážděni k lámání chleba, k nim Pavel promlouval, neboť nazítří hodlal odcházet, a protáhl řeč až do půlnoci.
8A na tom horním patře, kde jsme byli shromážděni, bylo značně mnoho pochodní.
9A jakýsi mladý muž jménem Eutychos, jenž seděl na okně, jsa zmáhán hlubokým spánkem, zatímco Pavel ještě dále promlouval, spadl, byv zmožen od spánku, z třetího podlaží dolů a byl zvednut mrtev.
10Pavel však sestoupiv padl na něho, a sevřev ho v objetí, řekl: Nevzrušujte se, vždyť jeho žití je v něm.
11I vystoupil, rozlámal chléb a požil; a po značně dlouhý čas hovořiv, až do rozednění, tak odešel.
12A toho hocha dovedli živého a byli tím bez míry potěšeni.
13My však jsme šli napřed na loď a vyrazili do Assu, hodlajíce tam Pavla brát na palubu; tak si to totiž byl zařídil, neboť sám hodlal jít pěšky.
14A jak se s námi v Assu sešel, vzali jsme ho na palubu a přibyli do Mitylény.
15A odpluvše odtamtud, dospěli jsme den nato naproti Chiu, druhého pak dne jsme se přeplavili k Samu; a pobyvše v Trogylliu, přibyli jsme následujícího dne do Milétu,
16neboť Pavel byl uznal za žádoucí obeplout Efes tak, aby se mu nestalo, že by v Asii promeškal čas, neboť spěchal, by se, bylo-li by mu možno, dostal na den Padesátky do Jerúsaléma.
17Z Milétu však do Efesu poslal a odtamtud k sobě si přivolal starší shromáždění;
18a jak se k němu dostavili, řekl jim: Vám je povědomo, jak jsem se od prvního dne, kdy jsem vkročil na půdu Asie, na všechen ten čas dostal mezi vás
19a konal Pánu nevolnickou službu se vší pokorou a slzami i pokušeními, jež se mi přiházela skrze úklady Židů;
20jak jsem z toho, co je prospěšné, nic nezamlčel, bych vám to neohlásil a vás ne vyučoval, na veřejnosti i po domech,
21naléhavě svědče i Židům i Řekům o pokání vůči Bohu a víře vůči našemu Pánu Ježíši Kristu.
22A nyní, hle, já se ubírám, jsa v duchu zavázán, do Jerúsaléma, nevěda, jaké věci mě v něm potkají,
23ledaže mi Svatý Duch v každém městě naléhavě svědčí, pravě, že mě čekají pouta a strasti.
24Ale svému žití nepřikládám žádný význam a není mně samému drahé, bych dokonal svůj běh a službu, již jsem přijal od Pána Ježíše: naléhavě dosvědčovat blahou zvěst o Boží milosti.
25A nyní, hle, já vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem procházel, káže [Boží] království, již neuvidí mou tvář;
26proto vám v dnešní den svědčím, že jsem od krve všech čist,
27neboť jsem neucouvl, bych vám neohlásil veškeré Boží rozhodnutí.
28Dávejte tedy pozor sami na sebe i na všechno stádečko, v němž vás Svatý Duch postavil jako dohlížitele, byste byli pastýři Božího shromáždění, jehož si dobyl krví svého vlastního.
29Já [totiž] vím [to], že po mém odchodu mezi vás vniknou krutí vlci, nešetřící stádečka;
30a zprostřed vás samých povstanou muži mluvící zvrácené věci, by učedníky strhovali za sebou.
31Proto bděte a pamatujte, že jsem tři léta nocí an i dnem nepřestal každého jednotlivce se slzami napomínat.
32A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, jež vás může vybudovat a [vám] dát dědictví mezi všemi posvěcenými.
33Nezachtělo se mi ničího stříbra ani zlata ani ošacení;
34víte sami, že mým potřebám i těm, kteří byli se mnou, sloužily tyto ruce -
35ve všech věcech jsem vám ukázal, že se máme, takto se lopotíce, ujímat slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, že on řekl: Blaženější je dávat než přijímat.
36A pověděv tyto věci, poklekl na svá kolena a s nimi všemi se pomodlil,
37i nastal veliký pláč všech. A vrhše se na Pavlovu šíji, vroucně ho líbali,
38majíce bolest zejména pro to slovo, jež byl řekl, že již nebudou spatřovat jeho tvář. I vyprovázeli ho k lodi.