Bible

1 Poté však, co ten povyk ustal, si Pavel obeslal učedníky, poobjímal je a odešel, by se odebral do Makedonie; 2 a prošed oněmi končinami a mnoha slovy je povzbudiv, přišel do Řecka. 3 I strávil tam tři měsíce, a protože proti němu byl, když se chystal odplout do Syrie, od Židů zosnován úklad, bylo přijato rozhodnutí vracet se zpět přes Makedonii; 4 a až do Asie ho provázel Sópatros Pyrrhův, Beroijec, z Thessaloničanů pak Aristarchos a Secundus, a Gaius a Timotheos z Derby, a Asijci Tychikos a Trofimos. 5 Ti šli napřed a čekali na nás v Tróadě, 6 my pak jsme po dnech nekvašených chlebů vypluli od Filipp a v pěti dnech jsme přišli do Tróady k nim; tam jsme prodleli sedm dní. 7 A v první den týdne, když my jsme byli shromážděni k lámání chleba, k nim Pavel promlouval, neboť nazítří hodlal odcházet, a protáhl řeč až do půlnoci. 8 A na tom horním patře, kde jsme byli shromážděni, bylo značně mnoho pochodní. 9 A jakýsi mladý muž jménem Eutychos, jenž seděl na okně, jsa zmáhán hlubokým spánkem, zatímco Pavel ještě dále promlouval, spadl, byv zmožen od spánku, z třetího podlaží dolů a byl zvednut mrtev. 10 Pavel však sestoupiv padl na něho, a sevřev ho v objetí, řekl: Nevzrušujte se, vždyť jeho žití je v něm. 11 I vystoupil, rozlámal chléb a požil; a po značně dlouhý čas hovořiv, až do rozednění, tak odešel. 12 A toho hocha dovedli živého a byli tím bez míry potěšeni. 13 My však jsme šli napřed na loď a vyrazili do Assu, hodlajíce tam Pavla brát na palubu; tak si to totiž byl zařídil, neboť sám hodlal jít pěšky. 14 A jak se s námi v Assu sešel, vzali jsme ho na palubu a přibyli do Mitylény. 15 A odpluvše odtamtud, dospěli jsme den nato naproti Chiu, druhého pak dne jsme se přeplavili k Samu; a pobyvše v Trogylliu, přibyli jsme následujícího dne do Milétu, 16 neboť Pavel byl uznal za žádoucí obeplout Efes tak, aby se mu nestalo, že by v Asii promeškal čas, neboť spěchal, by se, bylo-li by mu možno, dostal na den Padesátky do Jerúsaléma. 17 Z Milétu však do Efesu poslal a odtamtud k sobě si přivolal starší shromáždění; 18 a jak se k němu dostavili, řekl jim: Vám je povědomo, jak jsem se od prvního dne, kdy jsem vkročil na půdu Asie, na všechen ten čas dostal mezi vás 19 a konal Pánu nevolnickou službu se vší pokorou a slzami i pokušeními, jež se mi přiházela skrze úklady Židů; 20 jak jsem z toho, co je prospěšné, nic nezamlčel, bych vám to neohlásil a vás ne vyučoval, na veřejnosti i po domech, 21 naléhavě svědče i Židům i Řekům o pokání vůči Bohu a víře vůči našemu Pánu Ježíši Kristu. 22 A nyní, hle, já se ubírám, jsa v duchu zavázán, do Jerúsaléma, nevěda, jaké věci mě v něm potkají, 23 ledaže mi Svatý Duch v každém městě naléhavě svědčí, pravě, že mě čekají pouta a strasti. 24 Ale svému žití nepřikládám žádný význam a není mně samému drahé, bych dokonal svůj běh a službu, již jsem přijal od Pána Ježíše: naléhavě dosvědčovat blahou zvěst o Boží milosti. 25 A nyní, hle, já vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem procházel, káže [Boží] království, již neuvidí mou tvář; 26 proto vám v dnešní den svědčím, že jsem od krve všech čist, 27 neboť jsem neucouvl, bych vám neohlásil veškeré Boží rozhodnutí. 28 Dávejte tedy pozor sami na sebe i na všechno stádečko, v němž vás Svatý Duch postavil jako dohlížitele, byste byli pastýři Božího shromáždění, jehož si dobyl krví svého vlastního. 29 Já [totiž] vím [to], že po mém odchodu mezi vás vniknou krutí vlci, nešetřící stádečka; 30 a zprostřed vás samých povstanou muži mluvící zvrácené věci, by učedníky strhovali za sebou. 31 Proto bděte a pamatujte, že jsem tři léta nocí an i dnem nepřestal každého jednotlivce se slzami napomínat. 32 A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, jež vás může vybudovat a [vám] dát dědictví mezi všemi posvěcenými. 33 Nezachtělo se mi ničího stříbra ani zlata ani ošacení; 34 víte sami, že mým potřebám i těm, kteří byli se mnou, sloužily tyto ruce - 35 ve všech věcech jsem vám ukázal, že se máme, takto se lopotíce, ujímat slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, že on řekl: Blaženější je dávat než přijímat. 36 A pověděv tyto věci, poklekl na svá kolena a s nimi všemi se pomodlil, 37 i nastal veliký pláč všech. A vrhše se na Pavlovu šíji, vroucně ho líbali, 38 majíce bolest zejména pro to slovo, jež byl řekl, že již nebudou spatřovat jeho tvář. I vyprovázeli ho k lodi.