Acts 2
1 A když se vyplňoval den Padesátky, byli všichni spolu na témž místě.
2 I zazněl náhle z nebe hukot zcela jakoby ženoucího se prudkého dutí a vyplnil celý ten dům, kde seděli.
3 A ukázaly se jim rozdělující se jazyky jakoby ohně, i posedalo to na každého jednotlivce z nich.
4 A všichni byli naplněni Svatým Duchem a počali mluvit jinými jazyky podle toho, jak jim Duch dával vyslovovat se.
5 I bydleli v Jerúsalémě Židé, nábožní muži z každého národa z těch, jež jsou pod nebem;
6 a když se toto rozhlásilo, sešlo se množství jich a byli zmateni tím, že je každý jednotlivec uslyšel mluvit jeho vlastním nářečím.
7 I žasli všichni a divili se, říkajíce: Hle, nejsou tito všichni, kteří mluví, Galilejci?
8 I jak to, že my je slyšíme každý svým vlastním nářečím, v němž jsme se zrodili,
9 Parthové a Médové a Elamci a obyvatelé Mezopotámie, Júdska i Kappadokie, Pontu a Asie,
10 Frygie i Pamfylie, Egypta a končin Libye v sousedství Kyrény, a zde pobývající Římané, Židé i přistoupilci,
11 Kréťané a Arabové - slyšíme je jazyky našimi mluvit velkolepé Boží věci?
12 I žasli všichni a byli plni rozpaků, říkajíce jeden k druhému: Co asi toto má znamenat?
13 Jiní však, vespolek si tropíce úštěpky, říkali: Jsou naliti moštem.
14 Petr však, postaviv se s těmi jedenácti, pozvedl svůj hlas a vyslovil se k nim: Muži júdští a vy všichni obyvatelé Jerúsaléma, budiž vám známo toto a nastavte své uši mým slovům:
15 Tito zajisté nejsou, jak vy za to máte, opilí, - je přece třetí hodina dne, -
16 nýbrž toto je to, co bylo řečeno skrze proroka Jóéla:
17 A v posledních dnech bude, praví Bůh, že ze svého Ducha vyliji na všechno maso, a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat a vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starší budou snívat sny,
18 ba i na své nevolníky a na své nevolnice v oněch dnech ze svého Ducha vyliji, i budou prorokovat.
19 A dám v nebi nahoře zázraky a na zemi dole znamení, krev a oheň a opar dýmu;
20 slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev dříve než přijde veliký a slavně se projevující den PÁNĚ.
21 A bude, že každý, kdokoli se bude dovolávat jména PÁNĚ, bude zachráněn.
22 Muži israélští, vyslechněte tato slova: Ježíše, Nazarea, muže od Boha vůči vám prokázaného mocnými činy a zázraky a znameními, jež Bůh skrze něho uprostřed vás vykonal, jak sami víte, -
23 tohoto, podle Božího určeného rozhodnutí a předchozí znalosti vydaného, jste skrze ruku bezzákonných přibitím na kříž odpravili,
24 Bůh mu však dal opět vstát, zrušiv bolesti smrti, ježto jemu nebylo možno být pod její mocí.
25 David přece vzhledem k němu praví: Ustavičně jsem dopředu hleděl na PÁNA přede mnou, protože je po mé pravici, abych nebyl zviklán.
26 Pro tuto příčinu se rozveselilo mé srdce a můj jazyk zajásal, nadto pak i mé maso bude přebývat v naději,
27 protože mou duši nezanecháš v hádu, aniž dáš svému milosrdnému uvidět zkázu;
28 v známost jsi mi uvedl cesty života, naplníš mě veselím při tvé tváři.
29 Bratři, budiž dovoleno k vám s otevřeností promluvit o praotci Davidovi, že i skonal i byl pohřben a jeho pomník je až do tohoto dne mezi námi.
30 Jsa tedy prorokem a věda, že se mu Bůh přísahou zavázal na jeho trůn posadit někoho z plodu jeho beder,
31 promluvil, vida dopředu, o opětovném vstání KRISTOVĚ, že ani nebyl zanechán v hádu ani jeho maso neuvidělo zkázu.
32 Tomuto Ježíšovi dal Bůh opět vstát a svědky toho jsme my všichni;
33 byv tedy vyvýšen Boží pravicí a přijav od Otce příslib Svatého Ducha, vylil toto, co vy vidíte a slyšíte.
34 David přece do nebes nevystoupil, sám však praví: PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici,
35 než tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou.
36 Nechť tedy všechen dům Israélův spolehlivě ví, že jeho, toho Ježíše, jehož vy jste ukřižovali, Bůh učinil i Pánem i Kristem.
37 A uslyševše to, byli v srdci hluboce zasaženi a řekli k Petrovi a ostatním apoštolům: Co máme vykonat, bratři?
38 A Petr k nim děl: Dejte se na pokání a každý z vás buď pokřtěn ve jménu Ježíše Krista k odpuštění hříchů, a dostanete dar Svatého Ducha;
39 vždyť ten příslib je pro vás a pro vaše děti a pro všechny, kteří jsou daleko, kolikkoli si jich PÁN, náš Bůh, přivolá.
40 I mnoha jinými slovy naléhavě svědčil a vybízel je, říkaje: Dejte se vysvobodit od tohoto pokřiveného pokolení.
41 Nuže tedy ti, kteří jeho slovo bezvýhradně přijali, byli pokřtěni a v onen den bylo přidáno asi tři tisíce duší.
42 I setrvávali v nauce apoštolů a jejich společenství, lámání chleba a modlitbách;
43 na každou duši pak přišla bázeň a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení.
44 A všichni ti, kdo věřili, byli pohromadě a veškeré věci měli společné;
45 a jmění a prostředky k obživě prodávali a rozdělovali je všem podle toho, jak kdo měl kdy zapotřebí.
46 A denně, jednak jednomyslně setrvávajíce v CHRÁMĚ, jednak doma lámajíce chléb, se s jásotem a prostotou srdce dělili o stravu, chválíce Boha a majíce přízeň u všeho lidu.
47 *Pán pak ty, kdo měli být ušetřeni, denně přidával [ke shromáždění].