Bible

1 Vypracoval jsem, ó Theofile, první pojednání o všech věcech, jež Ježíš počal i konat i jimž vyučovat, 2 až do toho dne, kdy byl, dav apoštolům, jež si vyvolil, skrze Svatého Ducha příkazy, vzat vzhůru; 3 těm také po svém utrpení sám sebe živého představoval mnoha důkazy, po čtyřicet dní se jim ukazuje a mluvě o věcech týkajících se Božího království. 4 A jsa s nimi pohromadě, dal jim pokyn nevzdalovat se od Jerúsaléma, nýbrž vyčkávat Otcův příslib, o němž jste, pravil, uslyšeli ode mne, 5 protože Jan sice křtil vodou, vy však nyní po nemnoha dnech budete pokřtěni Svatým Duchem. 6 Nuže oni se ho tedy, sešedše se, dotazovali, pravíce: Pane, zdali v tomto čase napravuješ Israélovi království? 7 I řekl jim: Není vaše věc poznávat časy nebo období, jež své vlastní pravomoci vyhradil Otec, 8 ale dostanete moc Svatého Ducha, jenž na vás přijde, a budete mými svědky i v Jerúsalémě i ve všem Júdsku a Samarii a až na konec země. 9 A pověděv tyto věci, byl, jak na něho hleděli, vyzdvižen a zdola ho od jejich očí vzal oblak. 10 A jak upírali zrak do nebe, jak se tam ubíral, hle, stáli při nich dva muži v bílém úboru; 11 a ti i řekli: Muži galilejští, co stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, jenž byl od vás vzhůru do nebe vzat, přijde tak, jakým způsobem jste ho spatřili do nebe se ubírat. 12 Tu se vrátili zpět do Jerúsaléma z hory zvané Olivnice, jež je blízko Jerúsaléma, jsouc vzdálena cestu jedné soboty. 13 A když vešli do města, vystoupili na horní patro, kde trvale zůstávali, Petr i Jan a Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Šimon Horlivec a Júdas, bratr Jakubův. 14 Tito se všichni jednomyslně oddávali ustavičné modlitbě s ženami a Marií, Ježíšovou matkou, a s jeho bratry. 15 A v těch dnech povstal uprostřed bratrů Petr a řekl (a byl tam spolu dav jmen, asi sto dvacet): 16 Bratři, muselo být splněno Písmo, jež Svatý Duch ústy Davidovými předpověděl o Júdovi, jenž se stal vodičem těm, kteří zatkli Ježíše, 17 protože byl započítaný mezi námi a byl mu přiřčen podíl v této službě. 18 (Nu a ten za odměnu nepravosti získal pozemek; a padnuv střemhlav, uprostřed pukl a všechny jeho vnitřnosti se vyvalily. 19 A to se stalo známým všem obyvatelům Jerúsaléma, takže onen pozemek byl jejich vlastním nářečím nazván Akeldama, to jest pozemek krve.) 20 V knize Žalmů je přece psáno: Nechť se jeho usedlost stane pustou a nechť v ní není obyvatele, a: Jeho dohlížitelství nechť se dostane jinému. 21 Je tedy nutno, by z těch mužů, kteří se s námi scházeli po všechen čas, v němž Pán Ježíš vcházel a vycházel mezi námi, 22 počav od Janova křtu až do toho dne, v němž byl od nás vzat vzhůru, se jeden z těchto s námi stal svědkem jeho opětovného vstání. 23 I ustanovili dva, Josefa, jenž se nazýval Barsabbas, jemuž bylo přezděno Iustus a Matěje; 24 a jali se modlit a řekli: Ty, *Pane, znalče srdcí všech, ukaž, kterého sis vyvolil, jednoho z těchto dvou, - 25 by se mu dostalo podílu této služby a apoštolství, od něhož Júdas odpadl, by se odebral ke svému vlastnímu místu. 26 A dali jim losy, i padl los na Matěje; i byl započten společně s jedenácti apoštoly.