1Vypracoval jsem, ó Theofile, první pojednání o všech věcech, jež Ježíš počal i konat i jimž vyučovat,
2až do toho dne, kdy byl, dav apoštolům, jež si vyvolil, skrze Svatého Ducha příkazy, vzat vzhůru;
3těm také po svém utrpení sám sebe živého představoval mnoha důkazy, po čtyřicet dní se jim ukazuje a mluvě o věcech týkajících se Božího království.
4A jsa s nimi pohromadě, dal jim pokyn nevzdalovat se od Jerúsaléma, nýbrž vyčkávat Otcův příslib, o němž jste, pravil, uslyšeli ode mne,
5protože Jan sice křtil vodou, vy však nyní po nemnoha dnech budete pokřtěni Svatým Duchem.
6Nuže oni se ho tedy, sešedše se, dotazovali, pravíce: Pane, zdali v tomto čase napravuješ Israélovi království?
7I řekl jim: Není vaše věc poznávat časy nebo období, jež své vlastní pravomoci vyhradil Otec,
8ale dostanete moc Svatého Ducha, jenž na vás přijde, a budete mými svědky i v Jerúsalémě i ve všem Júdsku a Samarii a až na konec země.
9A pověděv tyto věci, byl, jak na něho hleděli, vyzdvižen a zdola ho od jejich očí vzal oblak.
10A jak upírali zrak do nebe, jak se tam ubíral, hle, stáli při nich dva muži v bílém úboru;
11a ti i řekli: Muži galilejští, co stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, jenž byl od vás vzhůru do nebe vzat, přijde tak, jakým způsobem jste ho spatřili do nebe se ubírat.
12Tu se vrátili zpět do Jerúsaléma z hory zvané Olivnice, jež je blízko Jerúsaléma, jsouc vzdálena cestu jedné soboty.
13A když vešli do města, vystoupili na horní patro, kde trvale zůstávali, Petr i Jan a Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Šimon Horlivec a Júdas, bratr Jakubův.
14Tito se všichni jednomyslně oddávali ustavičné modlitbě s ženami a Marií, Ježíšovou matkou, a s jeho bratry.
15A v těch dnech povstal uprostřed bratrů Petr a řekl (a byl tam spolu dav jmen, asi sto dvacet):
16Bratři, muselo být splněno Písmo, jež Svatý Duch ústy Davidovými předpověděl o Júdovi, jenž se stal vodičem těm, kteří zatkli Ježíše,
17protože byl započítaný mezi námi a byl mu přiřčen podíl v této službě.
18(Nu a ten za odměnu nepravosti získal pozemek; a padnuv střemhlav, uprostřed pukl a všechny jeho vnitřnosti se vyvalily.
19A to se stalo známým všem obyvatelům Jerúsaléma, takže onen pozemek byl jejich vlastním nářečím nazván Akeldama, to jest pozemek krve.)
20V knize Žalmů je přece psáno: Nechť se jeho usedlost stane pustou a nechť v ní není obyvatele, a: Jeho dohlížitelství nechť se dostane jinému.
21Je tedy nutno, by z těch mužů, kteří se s námi scházeli po všechen čas, v němž Pán Ježíš vcházel a vycházel mezi námi,
22počav od Janova křtu až do toho dne, v němž byl od nás vzat vzhůru, se jeden z těchto s námi stal svědkem jeho opětovného vstání.
23I ustanovili dva, Josefa, jenž se nazýval Barsabbas, jemuž bylo přezděno Iustus a Matěje;
24a jali se modlit a řekli: Ty, *Pane, znalče srdcí všech, ukaž, kterého sis vyvolil, jednoho z těchto dvou, -
25by se mu dostalo podílu této služby a apoštolství, od něhož Júdas odpadl, by se odebral ke svému vlastnímu místu.
26A dali jim losy, i padl los na Matěje; i byl započten společně s jedenácti apoštoly.