Acts 10
1 Jakýsi muž v Césarei však, - jménem Cornelius, setník z tak zvaného Italského oddílu,
2 pobožný a s celým svým domem se bojící Boha, jenž [i] lidu dával mnoho almužen a ustavičně Boha prosil, -
3 ve vidění asi okolo deváté hodiny denní zřetelně spatřil Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: Cornelie.
4 On však k němu upřel zrak a polekav se řekl: Co je, *Pane? I řekl mu: Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily vzhůru jako připomínka před Bohem;
5 a nyní pošli muže do Joppy a obešli si Šimona, jemuž se přezdívá Petr;
6 ten je hostem u jakéhosi Šimona, koželuha, jehož dům je u moře.
7 A jak odešel ten anděl, jenž k němu mluvil, zavolal dva ze svých čeledínů a pobožného vojáka z těch, kteří stále byli u něho,
8 vše jim vyrozprávěl a vyslal je do Joppy.
9 Nazítří pak, zatímco oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr okolo šesté hodiny na střechu pomodlit se.
10 I dostal veliký hlad a přál si něčeho okusit; zatímco však oni přichystávali, přišlo na něho vytržení,
11 i pozoruje, že nebe je otevřené a že sestupuje jakási nádoba, jakoby veliké prostěradlo, [uvázaná] za čtyři cípy [a] snášející se k zemi,
12 v níž byli všichni čtyřnožci a plazi země a ptáci nebe,
13 a zazněl k němu hlas: Vstaň, Petře, zabíjej a jez.
14 A Petr řekl: Naprosto ne, *Pane, protože jsem nikdy nic obecného nebo nečistého nesnědl.
15 A opět, podruhé, k němu zazněl hlas: Co očistil Bůh, nečiň ty obecným.
16 A toto se stalo po třikrát a ta nádoba byla ihned vzata vzhůru do nebe.
17 A jak byl Petr sám v sobě pln rozpaků, co to vidění, jež uzřel, asi znamená, hle, u vrat stanuli ti muži vyslaní od Cornelia, dotazy vypátravší Šimonův dům,
18 i zavolali a vyptávali se, zda je zde hostem Šimon, jemuž se přezdívá Petr.
19 Zatímco však Petr ještě stále uvažoval o tom vidění, řekl mu Duch: Hle, hledají tě tři muži;
20 ale vstaň, sestup a ubírej se s nimi a nepochybuj nic, protože jsem je vyslal já.
21 I sestoupil Petr k těm mužům a řekl: Hle, ten, jehož hledáte, jsem já; jaká je příčina, pro kterou jste zde?
22 A oni řekli: Cornelius, setník, muž spravedlivý a Boha se bojící, mající i dobrou pověst u celého národa Židů, byl od svatého anděla vnuknutím poučen, by si tě obeslal do svého domu a vyslechl slova od tebe.
23 Pozval si je tedy dovnitř a uhostil a nazítří vstav vyšel s nimi; a s ním šli někteří z bratrů z Joppy.
24 Nazítří pak vešli do Césareje a Cornelius na ně čekal, sezvav si své příbuzné a důvěrné přátele;
25 a jak se stalo, že Petr vešel, setkal se Cornelius s ním a padnuv mu k nohám, poklonil se,
26 Petr ho však pozvedl, pravě: Vstaň; i já sám jsem člověk.
27 A hovoře s ním, vešel a shledává mnoho sešedších se;
28 i děl k nim: Vám je povědomo, jak je Židu nenáležité připojovat se nebo přistupovat k někomu z cizího kmene - a mně Bůh ukázal, že žádného člověka nemám nazývat obecným nebo nečistým.
29 Proto jsem také, když jsem byl obeslán, bez odporu přišel; ptám se tedy, v jaké věci jste si mě obeslali?
30 A Cornelius děl: Před čtyřmi dny jsem se až do této hodiny postil a o deváté jsem se modlil ve svém domě; a hle, stanul přede mnou muž ve skvoucím úboru
31 a dí: Cornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a na tvé almužny bylo před Bohem vzpomenuto.
32 Pošli tedy do Joppy a přivolej si sem Šimona, jemuž se přezdívá Petr; ten je hostem v domě Šimona, koželuha, u moře [; až se ten dostaví, promluví k tobě].
33 Hned nato jsem tedy k tobě poslal a ty ses pěkně zachoval, že ses dostavil. My všichni jsme tedy nyní zde před Bohem, bychom vyslechli všechny věci, jež jsou ti od Boha nařízeny.
34 A Petr, otevřev svá ústa, řekl: Vpravdě začínám chápat, že Bůh není přijímatelem osoby,
35 nýbrž je mu v každém národě vítán, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.
36 Slovo, jež vyslal k Israélovým synům, přinášeje blahou zvěst o pokoji skrze Ježíše Krista (ten je Pánem všech ),
37 vy znáte, svědectví, jež se rozšířilo po celém Júdsku, počavši po křtu, jejž kázal Jan, od Galileje,
38 Ježíše, jenž byl z Nazaretu, jak ho Bůh pomazal Svatým Duchem a mocí; ten všudy procházel, působě dobro a léče všechny pod moc podrobované od ďábla, protože s ním byl Bůh,
39 a svědky všech věcí, jež vykonal i na židovském venkově i v Jerúsalémě, [jsme] my; toho i odpravili pověšením na dřevo.
40 Toho Bůh třetího dne vzkřísil a dal to, by se on stal zřejmě viditelným,
41 ne všemu lidu, nýbrž nám, svědkům, od Boha předem zvoleným, kteří jsme s ním poté, co on zprostřed mrtvých vstal, jídali a pívali,
42 a velel nám kázat lidu a dosvědčovat, že on je ten, jenž je od Boha určen za soudce živých i mrtvých.
43 Tomu svědčí všichni proroci, že každý, kdo v něho věří, dostane skrze jeho jméno odpuštění hříchů.
44 Zatímco Petr ještě mluvil tato slova, padl na všechny, kdo slyšeli tu řeč, Svatý Duch;
45 a věrní z obřízky, kolik jich s Petrem přišlo, užasli, že dar Svatého Ducha byl vylit i na národy,
46 neboť jim naslouchali, jak mluví jazyky a vyvyšují Boha. Tu Petr odpověděl:
47 Což snad někdo může zabránit vodě, by tito, kteří dostali Svatého Ducha jako i my, nebyli pokřtěni?
48 I nařídil, by byli ve jménu Páně pokřtěni. Tu ho požádali, by se několik dní pozdržel.