1A Dávid řekl: Zdalipak ještě někdo je, jenž pozůstal domu Šáúlovu, a ť mohu při něm uskutečnit milosrdenství, pro Jehónáthána?
2I patřil domu Šáúlovu služebník, jehož jméno bylo Cívá; i povolali ho k Dávidovi; a král k němu řekl: Zda jsi ty Cívá? I řekl: Tvůj nevolník.
3A král řekl: Zda již není nikoho patřícího domu Šáúlovu, a by ch při něm mohl uskutečnit Boží milosrdenství? A Cívá ke králi řekl: Ještě je syn Jehónáthánův, postižený na nohou.
4A král mu řekl: Kde je on? A Cívá ke králi řekl: Hle, on je v domě Máchíra, syna Ammíélova, v Ló-déváru.
5Král Dávid tedy poslal a dal ho z domu Máchíra, syna Ammíélova, z Ló-déváru přivést
6a Mefívóšeth, syn Jehónáthána, syna Šáúlova, vstoupil k Dávidovi a padl na svou tvář a poklonil se mu; a Dávid řekl: Mefívóšethe! I řekl: Hle, tvůj nevolník.
7A Dávid mu řekl: Nechť se nebojíš, neboť při tobě vpravdě chci uskutečnit milosrdenství, pro Jehónáthána, tvého otce, a vrátit ti všechny polnosti Šáúla, tvého otce, a ty budeš ustavičně jídat chléb u mého stolu.
8I poklonil se a řekl: Čím je tvůj nevolník, že ses obrátil k mrtvému psu, takovému jako já?
9I zavolal král na Cívu, Šáúlova sluhu, a řekl k němu: Vše, co patřilo Šáúlovi a všemu jeho domu, jsem dal synu tvého pána;
10budeš mu tedy obdělávat půdu, ty a tvůj dům a tvoji nevolníci, a budeš svážet, a ť syn tvého pána má chléb a může jej jíst; a le Mefívóšeth, syn tvého pána, bude ustavičně jídat chléb u mého stolu. A Cívá měl patnáct synů a dvacet nevolníků;
11i řekl Cívá ke králi: Podle všeho, co můj pán, král, svému nevolníku rozkázal, tak bude tvůj nevolník činit, a č Mefívóšeth by i u mého stolu mohl jídat jako jeden ze synů králových.
12A Mefívóšeth měl malého syna, jehož jméno bylo Míchá; a všichni obývající dům Cívův byli Mefívóšethovi nevolníky,
13a Mefívóšeth bydlel v Jerúsalémě, neboť on ustavičně jídal u králova stolu; a on byl na obě své nohy chromý.