1A když se král usídlil ve svém domě a Hospodin mu se všech stran dal klid od všech jeho nepřátel, stalo se,
2že král řekl k Náthánovi, proroku: Nuže, viz: Já bydlím v domě z cedrů a Boží skříňka bydlí vprostřed koberců.
3A Náthán ke králi řekl: Cokoli je v tvém srdci, jdi, učiň, neboť Hospodin je s tebou.
4A v oné noci se stalo, že se k Náthánovi do stalo slovo Hospodinovo výrokem:
5Jdi a řekni k mému nevolníku, k Dávidovi: Takto řekl Hospodin: Zda mi ty chceš budovat dům k mému bydlení?
6Vždyť jsem za dobu ode dne mého vyvedení dětí Isráélových z Egypta a ž po tento den v domě nebydlel, nýbrž jsem byl putovníkem ve stanu co v obydlí;
7zda jsem kdekoli, kde jsem mezi všemi dětmi Isráélovými chodíval, jeden z kmenů Isráélových, jemuž jsem rozkázal pást můj lid, Isráéle, vůbec kdy oslovil výrokem: Proč jste mi nezbudovali dům z cedrů?
8Nyní však musíš mému nevolníku, Dávidovi, takto říci: Takto řekl Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal od ovčince, od následování drobného dobytka, aby ses stal panovníkem nad mým lidem, nad Isráélem,
9a byl jsem s tebou všude, kam jsi šel, a všechny tvé nepřátele jsem před tvou tváří vyťal, a zjednám ti veliké jméno, jako jméno velikánů, kteří jsou na zemi.
10A svému lidu, Isráélovi, chci ustanovit místo a zasadit jej, takže se usadí na svém, aniž ještě bude znepokojován, aniž jej nespravedliví budou nadále utiskovat jako prve
11a za dobu ode dne, kdy jsem nad svým lidem, Isráélem, přikázal soudce; a tobě jsem dal klid ode všech tvých nepřátel. A tobě Hospodin oznamuje, že dům bude zřizovat Hospodin tobě.
12Až budou plny tvé dni a budeš muset ulehnout se svými otci, pak chci po tobě vzbudit tvé símě, jež bude vycházet z tvých útrob, a upevnit jeho kralování;
13on bude mému jménu budovat dům, i chci trůn jeho kralování navždy pevným učinit.
14Já mu budu otcem a on mi bude synem, jehož při jeho páchání nepravosti sice budu trestat holí lidí a ranami dětí člověka,
15a le má laskavost se od něho nebude odvracet, jako jsem ji odvrátil od Šáúla, jehož jsem z přítomnosti tvé tváře odstranil,
16a tvůj dům a tvé kralování bude učiněno navždy stálým před tvou tváří; navždy bude pevný tvůj trůn.
17Podle všech těchto slov a podle všeho tohoto vidění, tak promluvil Náthán k Dávidovi.
18A král Dávid vstoupil a usedl před tváří Hospodinovou a řekl: Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a čím je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?
19A toto ještě je malé v tvých očích, Pane, Hospodine, takže jsi promluvil i stran domu svého nevolníka vzhledem k daleké budoucnosti - je snad toto způsob člověka, Pane, Hospodine?
20Co tedy má Dávid ještě nadále k tobě mluvit? Vždyť ty, Pane, Hospodine, svého nevolníka znáš!
21V důsledku svého slova a podle svého srdce jsi učinil všechnu tuto velikost, abys uvědomil svého nevolníka;
22proto jsi veliký, Hospodine, Bože, a podle všeho, co jsme svýma ušima uslyšeli, není tobě podobného a není Boha mimo tebe.
23A kdo je jako tvůj lid, jako Isráél, jediný národ na zemi, jejž si Bůh při šel vykoupit za lid a založit si věhlas a učinit pro ně věci veliké a hrozné, pro tvou zem, s národy a jejich bohy před tváří tvého lidu, jejž sis vykoupil z Egypta?
24A no, určil sis svůj lid, Isráéle, sobě za lid navždy a ty, Hospodine, ses jim stal Bohem.
25Nuže tedy, Hospodine, Bože, navždy potvrď slovo, jež jsi vyslovil o svém nevolníku a o jeho domě, a učiň podle toho, co jsi vyslovil,
26a nechť se navždy velikým stává tvé jméno, výrokem: Hospodin zástupů je Bohem nad Isráélem, a nechť dům tvého nevolníka Dávida je upevněn před tvou tváří,
27neboť ty, Hospodine zástupů, Bože Isráélův, jsi vyrozuměl svého nevolníka výrokem: Dům budu budovat tobě; proto tvůj nevolník nabyl svého úmyslu modlit se k tobě touto modlitbou.
28Nuže tedy, Pane, Hospodine, ty jsi ON, Bůh, a tvá slova jsou pravda, a vyslovil jsi k svému nevolníku tuto dobrotu;
29nyní se tedy uvol a požehnej domu svého nevolníka, aby byl navždy před tvou tváří, neboť ty, Pane, Hospodine, jsi promluvil, kéž tedy je dům tvého nevolníka navždy požehnán tvým požehnáním.