1A v dnech Dávidových nastal na tři léta hlad, rok za rokem; i jal se Dávid vyhledávat tvář Hospodinovu a Hospodin řekl: Pro Šáúla a pro dům krve, protože usmrtil Giveóním.
2Král tedy Giveóním povolal a řekl k nim (a Giveóním, oni ne byli z dětí Isráélových, nýbrž z pozůstatku Emórím, a synové Isráélovi jim přisáhli, a Šáúl ve své horlivosti pro děti Isráélovy a Júdovy usiloval je vybít ),
3Dávid tedy ke Giveóním řekl: Co pro vás mám učinit a čím mám učinit zadost? Dopřejte přece požehnání dědictví Hospodinovu!
4A Giveóním mu řekli: Stran Šáúla a stran jeho domu nám nejde o stříbro a zlato a nejde nám o nikoho v Isráélovi k usmrcení. I řekl: Co, pravíte vy, pro vás mám učinit?
5I řekli ke králi: Muž, jenž nás zhubil a jenž si o nás usmyslil, že budeme vymýceni, takže se neudržíme v žádném území Isráélově, -
6mělo by nám být dáno sedm mužů z jeho synů, a ť je v Givei Šáúla, vyvolence Hospodinova, můžeme Hospodinu oběsit. A král řekl: Já chci dát.
7A le král se slitoval nad Mefívóšethem, synem Jehónáthána, syna Šáúlova, pro přísahu při Hospodinu, jež byla mezi nimi, mezi Dávidem a mezi Jehónáthánem, synem Šáúlovým.
8Vzal tedy král dva syny Ricpy, dcery Ajjovy, jež porodila Šáúlovi, Armóního a Mefívóšetha, a pět synů sestry Míchal, dcery Šáúlovy, jež porodila Adríélovi, synu Barzillaje, Mechóláthího,
9a dal je v ruku Giveóním, i oběsili je na hoře před tváří Hospodinovou; tak padli, sedm jich spolu, i byli usmrceni ve dnech žně, v prvních, v počátku žně ječmene.
10A Ricpá, dcera Ajjova, vzala pytlovinu a od počátku žně ji měla rozestřenu na skále až než se na ně počala vylévat voda z nebes, a nedala ptactvu nebes na nich spočinout ve dne a ni zvěři pole v noci.
11I bylo Dávidovi oznámeno, co Ricpá, dcera Ajjova, souložnice Šáúlova, učinila,
12a Dávid se odebral a vzal kosti Šáúlovy a kosti Jehónáthána, jeho syna, od občanů Jávéš-Gileádu, kteří je ukradli z prostranství Béth-šánu, kde je byli zavěsili Pelištím v den, kdy Pelištím Šáúla na Gilbói skolili,
13a vyzvedl kosti Šáúlovy a kosti Jehónáthána, jeho syna, odtamtud. A sebrali kosti těch oběšených
14a pohřbili kosti Šáúla a Jehónáthána, jeho syna, v zemi Benjámínově v Céle v hrobě Kíše, jeho otce, a učinili vše, co Dávid rozkázal. A potom se Bůh dal zemi uprosit.
15A Pelištím ještě nastala bitva s Isráélem, i sestoupil Dávid a při něm jeho služebníci a jali se s Pelištím bojovat. A Dávid byl vysílen
16a Jišbíbenóv, jenž byl ze zplozenců Ráfy, - a váha jeho oštěpu byla tři sta šeklů váhy mosazi, a on byl nově opásán, - ten se jal mluvit o skolení Dávida,
17a le tomu přišel na pomoc Avíšaj, syn Cerújin, a skolil toho Pelištího a usmrtil ho. Tehdy mu muži Isráélovi přisáhli výrokem: Nebudeš již s námi vycházet do boje, neboť nesmíš uhasit lampu Isráélovu.
18A potom se stalo, že ještě nastala bitva s Pelištím v Góvu; tehdy Sibbechaj, Chusáthí, skolil Safa, jenž byl ze zplozenců Ráfy.
19A ještě nastala v Góvu bitva s Pelištím; a Elchánán, syn Jaaré-Órgímův, Béth-lachmí, skolil Goljátha, Gittího, jehož kopí dřevce bylo jako vratidlo tkalců.
20A ještě nastala bitva v Gathu, kde se vyskytl muž vysoké postavy, jenž měl prstů svých rukou a prstů svých nohou šest a šest, počtem dvacet a čtyři, a i on byl zplozen Ráfou,
21a když Isráéle potupil, skolil ho Jehónáthán, syn Šimey, bratra Dávidova.
22Tito čtyři byli zplozeni Ráfou v Gathu a padli rukou Dávidovou a rukou jeho služebníků.