1A namátl se tam ničemný člověk, a jeho jméno Ševa, syn Bichrího, muže Jemíního; ten zatroubil na troubu a řekl: Nemáme podílu v Dávidovi, aniž nám patří dědictví v synu Jíšajovu; každý k svým stanům, Isráéli!
2A všechno muž stvo Isráélovo od následování Dávida přešlo za Ševou, synem Bichrího, a le muži Júdovi od Jordánu a ž po Jerúsalém ulpěli na svém králi.
3A Dávid vešel do svého domu v Jerúsalém ě; i vzal král těch deset žen, souložnic, jež byl ponechal k péči o dům, a dal je v dům střežení a živil je, a le nevcházel k nim, takže až po den své smrti zůstaly zavřeny ve vdovství života.
4A k Amásovi král řekl: Svolej mi do tří dní muž stvo Júdovo a ty stůj zde.
5Amásá tedy odešel svolat Júdu, a le opozdil se nad určený čas, jejž mu určil;
6a Dávid řekl k Avíšajovi: Nyní nám Ševa, syn Bichrího, bude činit hůře než Avšálóm; ty vezmi nevolníky svého pána a žeň se za ním, ne aby si našel opevněná města a ušel našim očím.
7I vytáhli za ním muži Jóávovi a Keréthí ové a Peléthí ové a všichni hrdinové; vytáhli tedy z Jerúsaléma hnát se za Ševou, synem Bichrího.
8Když oni byli u velikého kamene, jenž je v Giveónu, přišel před jejich tvář Amásá. (A Jóáv - jeho šat, oblečení na něm, bylo přepásáno opaskem; na jeho kyčlích byl ve své pochvě upevněný meč; ten, když on vykročil, vypadl.)
9A Jóáv Amásovi řekl: Zda se máš dobře, ty můj bratře? A Jóáv pravou rukou uchopil Amásu za bradu k políbení ho;
10Amásá si však nedal pozor na meč, jenž byl v Jóávově ruce, i ranil ho jím do břicha, takže jeho útroby vykydl na zem, aniž mu to zopakoval, i umřel, a když se Jóáv a Avíšaj, jeho bratr, rozehnali za Ševou, synem Bichrího,
11stanul nad ním kdosi z Jóávových mladíků a řekl: Kdo má potěšení v Jóávovi a kdo je pro Dávida, za Jóávem!
12A Amásá se vprostřed silnice válel v krvi, a ten muž uviděl, že se všechen lid zastavuje, i odtáhl ho ze silnice na pole a hodil na něho roucho, jak uviděl všechny, kdo k němu přicházel i, že se zastavoval i.
13Jak byl ze silnice odklizen, přešli všichni muži za Jóávem k honbě za Ševou, synem Bichrího;
14ten prošel všemi kmeny Isráélovými do Ávéla a Béth-Maachy a ke všem Berím; ti se sešli a taktéž přišli za ním.
15I přišli a zahájili proti němu v Ávélu Béth-Maachy obléhání; a navršili vůči městu násep, takže stálo proti valu, a všechen lid, jenž byl s Jóávem, ti k zboření podkopávali zeď.
16I zavolala z města jedna moudrá žena: Slyšte, slyšte! Řekněte, prosím, k Jóávovi: Přibliž se až sem, a ť k tobě promluvím.
17Přiblížil se tedy k ní a ta žena řekla: Zda jsi ty Jóáv? I řekl: Já. A řekla mu: Poslyš slova své služebnice. I řekl: Já poslouchám.
18A pronesla výrok: Dříve často promlouval i výrokem: Nechť se jen dotazují v Ávélu; a tak skončili.
19Já jsem z pokojných a věrných Isráélových, ty usiluješ zahubit město, a to matku v Isráélovi. Nač usiluješ pohlcovat dědictví Hospodinovo?
20A Jóáv odpověděl a řekl: Daleko, daleko mi od toho - chci-li pohlcovat a neb chci-li ničit!
21Ne tak se věc má, nýbrž muž z pohoří Efrájimova, jeho jméno Ševa, syn Bichrího, pozvedl svou ruku proti králi, proti Dávidovi; vy dejte jeho samotného a budu moci odtáhnout od města. A ta žena k Jóávovi řekla: Hle, jeho hlava bude k tobě hozena za zeď.
22A ta žena ve své moudrosti přišla ke všemu lidu, i sťali hlavu Ševy, syna Bichrího; tu hodili k Jóávovi, i zatroubil na troubu a rozešli se od města, každý k svým stanům, a Jóáv se vrátil v Jerúsalém ke králi.
23A všemu vojsku Isráélovu velel Jóáv a nad Keréthí mi a nad Peléthí mi byl Benájá, syn Jehójadův,
24a nad robotou Adórám, a zapisovatelem byl Jehóšáfát, syn Achílúdův,
25a kancléřem Šejá a kněžími Cádók a Evjáthár;
26a i Írá, Jáirí, se stal Dávidovi ministrem.