1A Jehórám, syn Acheávův, se ujal kralování nad Isráélem v Šómrónu v osmnáctém roce Jehóšáfáta, krále Júdy, a kraloval dvanáct let,
2a jal se činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, jen že ne tak jako jeho otec a jako jeho matka, neboť odstranil sloup Baalův, jejž jeho otec zřídil.
3Jen že na hříších Jároveáma, syna Nevátova, jimiž svedl Isráéle k hřešení, ulpěl; od toho se neodvrátil.
4A Méša, král Móáva, byl chovatelem ovcí a odváděl králi Isráélovu sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů a vlnu;
5za Acheávova bezživotí se však stalo, že se král Móáva proti králi Isráélovu vzepřel.
6I vyšel v onen den král Jehórám ze Šómrónu a podrobil všechen Isráél přehlídce.
7A odebral se a vzkázal Jehóšáfátovi, králi Júdovu, výrokem: Král Móáva se proti mně vzepřel; zda půjdeš se mnou na Móáva do bitvy? I řekl: Chci vystoupit; takový budu já, jaký jsi ty, tak můj lid jako tvůj lid, tak moje koně jako tvoje koně.
8I řekl: Kterou to cestou budeme vystupovat? A řekl: Cestou pustiny Edóma.
9Odebral se tedy král Isráélův a král Júdův a král Edóma a ušli oklikou sedm dní; a vojsku a zvířectvu, jež je následovalo, se ne do st áv alo vody.
10A král Isráélův řekl: Běda, že Hospodin povolal tyto tři krále k vy dání jich v ruku Móávovu!
11A Jehóšáfát řekl: Zda tu není proroka Hospodinova, a ť se skrze něho můžeme dotázat Hospodina? I odpověděl jeden ze služebníků krále Isráélova a řekl: Je tu Elíšá, syn Šáfátův, jenž líval vodu na ruce Elijjáhúovy.
12A Jehóšáfát řekl: Při něm je slovo Hospodinovo. Král Isráélův a Jehóšáfát a král Edóma k němu tedy sestoupili
13a Elíšá ke králi Isráélovu řekl: Co mám s tebou co činit? Jdi k prorokům svého otce a k prorokům své matky! A král Isráélův mu řekl: Ne, neboť Hospodin povolal tyto tři krále k vy dání jich v ruku Móávovu.
14A Elíšá řekl: Jako že je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím, že kdybych já vysoce necenil přítomnost Jehóšáfáta, krále Júdova - hleděl-li bych na tebe a viděl-li bych tě!
15A nyní mi přiveďte někoho, kdo umí hrát. A za hraní toho hrajícího se stalo, že se na něho do stala ruka Hospodinova.
16A řekl: Takto řekl Hospodin: Učiňte toto údolí jamami, jamami!
17Neboť takto řekl Hospodin: Nebudete pozorovat větru a nebudete pozorovat deště, a toto údolí se bude plnit vodou, i budete pít vy i vaše stáda a vaše zvířectvo,
18vždyť toto je v očích Hospodinových maličkostí, i Móáva vy dá ve vaši ruku,
19takže budete moci vybít každé opevněné město a každé vybrané město a skácet každý dobrý strom a zasypat všechna zřídla vod a znehodnotit každý dobrý pozemek kameny.
20A v jitře, za vystupování oběti daru, se stalo, že hle, směrem od Edóma přicházely vody a těmi vodami se naplnila země.
21A když všichni Móáv ci uslyšeli, že králové vystoupili bojovat proti nim, byli svoláni ze všech schopných opásat se opaskem a výše a stanuli na pomezí;
22a když v jitře časně vstali, vzešlo nad těmi vodami slunce a Móáv ci od protějška uviděli vody červené jako krev
23a řekli si: Toto je krev, ti králové jsou jistě potřeni, neboť se mezi sebou pobili; nyní tedy ke kořisti, Móáve!
24I vstoupili do tábora Isráélova, a Isráél ovci povstali a jali se Móáva bít; ti se před jejich tváří dali na útěk, a oni tam vstoupil i, a no, pobít Móáva.
25I strhávali města a na každý dobrý pozemek házeli, každý svůj kámen, takže jej zaplnili, a každé zřídlo vod zasypávali a každý dobrý strom káceli, až v Kír-charéšetu zanechal i jen jeho kameny a prakovníci jej obcházeli a ostřelovali.
26A když král Móáva shledal, že bitva je pro něho příliš tuhá, vzal s sebou sedm set mužů tasících meč, chtěje prorazit ke králi Edóma, a le nemohli;
27i vzal svého prvorozeného syna, jenž měl místo něho kralovat, a na zdi ho vznesl jako vzestupnou oběť. I nastalo proti Isráélovi veliké rozhněvání, takže nastoupili cestu od něho a vrátili se do své země.