1Pro tuto příčinu, majíce tuto službu podle toho, jak jsme došli smilování, neochabujeme,
2nýbrž jsme se odřekli skrytých věcí hanby a nechodíme v klamu, aniž podvodně zacházíme s Božím slovem, nýbrž vyjevováním pravdy sami sebe doporučujeme každému svědomí lidí před Bohem.
3Je-li však naše blahá zvěst snad zastřena, je zastřena v těch, kdo jsou ztraceni,
4v nichž bůh tohoto světa zaslepil myšlení nevěrců, aby se [jim] nezaskvělo rozsvětlení blahé zvěsti o slávě KRISTA, jenž je obraz Boží.
5Nekážeme přece sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, sami sebe pak jako vaše nevolníky pro Ježíše,
6protože ten Bůh, jenž řekl, by z tmy zazářilo světlo, ten zazářil v našich srdcích k rozsvětlení poznání Boží slávy v tváři [Ježíše] Krista.
7Tento poklad však máme v nádobách hliněných, aby ta přenesmírnost moci byla Boží a ne z nás;
8jsmeť všemožně tísněni, ale ne do úzkých vháněni, rady si nevíme, ale bezradnosti nepropadáme,
9jsme pronásledováni, ale ne opouštěni, sráženi, ale nehyneme;
10vždy na těle všude nosíme Ježíšovo umírání, aby na našem těle byl projeven i Ježíšův život,
11neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i Ježíšův život byl projeven na našem smrtelném mase.
12V nás tedy svou činnost vyvíjí smrt, ve vás však život.
13A majíce téhož ducha víry podle toho, co je napsáno: Uvěřil jsem, proto jsem promluvil, věříme i my, proto i mluvíme,
14vědouce, že ten, jenž vzkřísil Pána Ježíše, s Ježíšem vzkřísí a s vámi před sebe postaví i nás;
15vždyť pro vás jsou všechny věci, aby milost, rozmnoživší se skrze mnohé, rozhojnila děkování k Boží slávě.
16Proto neochabujeme, naopak: I když náš zevní člověk podléhá zkáze, přece se den co den obnovuje ten, jenž je zevnitř;
17ano, naše chvilková lehká tíseň nám vše převyšující měrou vytváří věčnou váhu slávy;
18přitom si nevšímáme věcí, jež se vidí, nýbrž věcí, jež se nevidí, neboť věci, jež se vidí, jsou dočasné, věci však, jež se nevidí, jsou věčné.