1Začínáme opět doporučovat sami sebe? Anebo snad, jako někteří, potřebujeme listy doporučující k vám anebo [doporučující ] od vás?
2Naším listem, vepsaným v našich srdcích, poznávaným a čteným ode všech lidí, jste vy -
3jeť na vás patrno, že jste list Kristův, vyhotovený naší službou, vepsaný ne černí, nýbrž Duchem živého Boha, ne v deskách kamenných, nýbrž v masových deskách srdce;
4a takovouto máme k Bohu skrze KRISTA důvěru,
5ne že bychom sami od sebe byli způsobilí něco si jako sami ze sebe pomyslit, nýbrž naše způsobilost je z Boha;
6on nás i učinil způsobilými za služebníky nové úmluvy, ne písmene, nýbrž ducha, neboť písmeno zabíjí, Duch však oživuje.
7(Jestliže však služba smrti, v písmenech, vtesaná v kamenech, započala se slávou, takže Israélovi synové nemohli na Mojžíšovu tvář upřít zrak pro slávu jeho tváře, slávu zanikající,
8jak by tím spíše v slávě netrvala služba Ducha?
9Je-li přece slávou služba odsouzení, mnohem spíše slávou oplývá služba spravedlnosti -
10ano, vzhledem k této přenesmírné slávě an i to, co bylo oslaveno, po této stránce oslaveno není;
11vždyť jestliže bylo za slávy uvedeno to, co zaniká, mnohem spíše trvá v slávě to, co zůstává.
12Majíce tedy takovouto naději, počínáme si s velikou otevřeností
13a ne podle toho, jak právě Mojžíš na svou tvář kladl zastření tak, aby Israélovi synové neupřeli zrak na cíl toho, co zaniká.
14Ale jejich myšlení bylo zatvrzeno, neboť až do dnešního dne zůstává, ne jsouc odestíráno, při čtení staré úmluvy totéž zastření, jež zaniká v Kristu;
15nadto leží až dodnes, když se čítá Mojžíš, zastření na jejich srdci,
16jakmile se však obrátí k Pánu, snímá se to zastření.)
17Nuže, tím Duchem je Pán, a kde Duch Páně, [tam] svoboda;
18my všichni však, patříce na slávu Páně s odestřenou tváří, jsme podle téhož obrazu přeměňováni od slávy v slávu, jako právě od Pána Ducha.