1Chlubit se mi věru ne ní prospěšné, neboť přejdu k viděním a zjevením Páně.
2Znám člověka v Kristu, před čtrnácti lety, (zda v těle, nevím, či mimo tělo, nevím, Bůh ví,) takového, že byl zachvácen až k třetímu nebi;
3a znám takového člověka, (zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh ví,)
4že byl zachvácen do ráje a uslyšel nevyřknutelné výroky o věcech, o nichž člověku není dovoleno promluvit.
5Takovýmto se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leč v svých slabostech.
6Ano, zachce-li se mi pochlubit, nebudu nerozumný, neboť budu říkat pravdu; zdržuji se však, by si někdo o mně nepomyslil více než co na mně vidí nebo jestliže něco ode mne slyší.
7A abych tou přemírou zjevení nebyl příliš vyvyšován, byl mi dán osten pro maso, Satanův posel, aby do mne bušil pěstí, abych nebyl příliš vyvyšován.
8Za toto jsem Pána třikrát snažně prosil, aby to ode mne odstoupilo,
9a řekl mi: Stačí ti má milost, neboť [má] moc se dovršuje v slabosti. Milerád se tedy budu chlubit spíše v svých slabostech, aby se na mně usídlila moc KRISTOVA;
10proto si libuji v slabostech, v příkořích, v nesnázích, v pronásledováních, v tísních pro Krista, neboť když jsem sláb, tehdy jsem mocný.
11Stal jsem se nerozumným - vy jste mě donutili; ano, já bych byl měl být doporučován od vás, vždyť jsem v ničem nezůstal za těmi veleapoštoly, i když nejsem nic.
12Znamení apoštola byla přece mezi vámi uskutečněna ve vší trpělivosti znameními i zázraky a mocnými činy.
13V čempak jste byli vůči ostatním shromážděním ukráceni, ledaže jsem se já sám nestal vaším příživníkem? Promiňte mi tuto křivdu.
14Hle, tentokrát jsem hotov přijít k vám potřetí a příživníkem se nestanu, vždyť mi nejde o to, co je vaše, nýbrž o vás; střádat přece mají ne děti pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti,
15a já za vaše duše milerád ponesu výlohy a cele se dám vynaložit, i když, převelmi vás miluje, jsem milován pramálo.
16Ale budiž, nepřetížil jsem vás já, ale jsa vychytralý, dostal jsem vás lstí.
17Využil jsem vás snad skrze někoho z těch, jež jsem k vám vyslal?
18Pobídl jsem Tita a s ním jsem vyslal toho bratra; využil vás snad nějak Titus? Nechodili jsme týmž duchem, ne týmiž šlépějemi?
19Dávno si myslíte, že se omlouváme vám. Mluvíme před Bohem v Kristu, a to vše, milovaní, pro vaše budování.
20Bojím se totiž, aby se snad ne stalo, že bych vás, až přijdu, neshledal takovými, jak bych rád, a že bych já od vás byl shledán takovým, jak byste neradi; aby snad ne byly sváry, řevnivost, vztek, hádky, pomluvy, našeptávání, nadouvání, nepořádky;
21by mě, až zase přijdu, můj Bůh vzhledem k vám nepokořil a a bych se ne musel dát do hořekování pro mnohé z těch, kteří předtím upadli do hříchů a nedali se z nečistoty a smilstva a bezuzdnosti, již napáchali, na pokání.