1Kéž byste mě snášeli v trošce nerozumu - i přesto mě snášejte!
2Vždyť pro vás žárlím Boží žárlivostí - oddalť jsem vás jedinému muži, bych vás KRISTU představil jako čistou pannu;
3bojím se však, aby snad, jako ten had svou úskočností podvedl Evu, [tak] nebyly vaše myšlenky porušeny a zbaveny prostoty stran KRISTA.
4Vždyť přece káže-li, kdo přichází, druhého Ježíše, jehož jsme nekázali, nebo dostáváte -li jiného ducha, jehož jste nedostali, nebo jinou blahou zvěst, již jste nepřijali, snášeli byste to pěkně.
5Myslím ovšem, že v ničem nejsem za těmi veleapoštoly;
6i když jsem neumělý v řeči, přece však ne v poznání, vždyť jsme vůči vám ve všech věcech všemožně vyjevili pravdu.
7Zdali jsem spáchal hřích, ponižuje se, abyste byli vyvýšeni vy, protože vám jsem blahou zvěst zvěstoval zdarma?
8Druhá shromáždění jsem olupoval, bera plat k obsluze vás,
9a když jsem u vás byl a octl se v nedostatku, nestal jsem se příživníkem nikoho, (čeho se mi totiž nedostávalo, dodali bratři přišedší z Makedonie,) a ve všem jsem se udržel a udržím bez zatížení pro vás.
10Jako že je ve mně Kristova pravda, nebude pro mne tato chlouba v oblastech Achaie znemožněna.
11Proč? Protože vás nemiluji? To ví Bůh.
12Co však konám, budu i nadále konat, abych odňal záminku těm, kteří chtějí záminku mít, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni takovými jako i my;
13takovíto totiž jsou nepraví apoštolé, podvodní pracovníci, přetvořující se v apoštoly Kristovy.
14A ne ní to nic divné ho - vždyť sám Satan se přetvořuje v anděla světla,
15ne ní to tedy nic veliké ho, přetvořují-li se jeho služebníci za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich činů.
16Opět pravím: ať si někdo nepomyslí, že jsem nerozumný; pakli však přece, přijměte mě byť i jako nerozumného, abych se i já něco málo pochlubil.
17Co pravím, nepravím v souladu s Pánem, nýbrž jakoby v nerozumu, v tomto sebevědomí chlouby;
18jelikož se mnozí chlubí co do masa, pochlubím se i já.
19Nerozumné přece rádi snášíte, jsouce rozumní -
20ano, snášíte, když vás někdo bídně zotročuje, když vás někdo požírá, když někdo bere, co je vaše, když se někdo povyšuje, když vás někdo bije do tváře.
21To pravím vzhledem k pohaně, jako bychom my byli bývali slabí; v čem se však odvažuje kdokoli, ( to pravím v nerozumu,) odvažuji se i já.
22Jsou Hebreové? Já též. Jsou Israélovci? Já též. Jsou símě Abrahamovo? Já též.
23Jsou služebníky Kristovými? (Mluvím, jako bych se míjel s rozumem:) Já nadmíru: přehojně v lopotách, nadměrně v ranách, přehojně ve vězeních, často v nebezpečích smrti,
24od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet bez jedné,
25třikrát jsem byl zbit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem prožil ztroskotání lodi, noc a den jsem ztrávil v hlubině;
26často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního rodu, v nebezpečích od národů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustotě, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi nepravými bratry,
27v lopotě a dřině, často v bděních, v hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě.
28Mimo zevní věci můj denní nával starosti o všechna shromáždění -
29kdo je sláb, abych sláb nebyl, kdo klopýtá, aby nepálilo mne?
30Je-li záhodno se chlubit, budu se chlubit věcmi své slabosti;
31ten, jenž je Bůh a Otec Pána Ježíše, jenž je do věků veleben, ví, že nelžu.
32V Damašku měl ethnarcha Arety, krále, město Damašťanů pod stráží, chtěje se mne zmocnit,
33i byl jsem v nůši spuštěn oknem po zdi a unikl jsem jeho rukám.