1I vyskytl se jeden muž z Rámáthajim-cófím, z pohoří Efrájimova, a jeho jméno Elkáná, syn Jerócháma, syna Elíhúa, syna Tóchúa, syna Cúfova, Efráthí;
2ten měl dvě ženy, jméno jedné Channá a jméno druhé Peninná, a Peninně se do stalo dítek, Channá však dítek neměla.
3A onen muž od roku k roku vystupoval ke klanění a k obětování Hospodinu zástupů v Šíle, a tam byli dva synové Élího, Chofní a Pinchás, kněží Hospodinovi;
4a v den, kdy Elkáná obětoval, se stávalo, že dával Peninně a všem jejím synům a všem jejím dcerám podíly,
5Channě pak dával jeden dvojnásobný podíl, neboť Channu miloval, a le Hospodin byl uzavřel její dělohu
6a její sokyně ji také ustavičně dráždila s úmyslem rozčilovat ji, proto že Hospodin byl její dělohu veskrze uzavřel.
7A když tak činíval rok po roce, za každého jejího vystupování v dům Hospodinův ji tak dráždívala, takže plakávala a nejídala;
8a Elkáná, její muž, jí říkával: Channo, proč pláčeš a proč nejíš a proč je rmouceno tvé srdce? Zda ti ne jsem já lepší než deset synů?
9A Channá po pojedení v Šíle a po popití povstala (a Élí, kněz, seděl na židli při veřeji Hospodinova chrámu);
10a ona byla za hořk l á v duši, i jala se modlit k Hospodinu a usedavě se rozplakala,
11a slíbila slib, takže řekla: Hospodine zástupů, jestliže chceš vpravdě pohledět na strast své služebnice a připomenout si mě a nebudeš zapomínat své služebnice a chceš dát své služebnici símě mužského pohlaví, pak je na všechny dni jeho života chci dát Hospodinu a na jeho hlavu nebude vystupovat břitva.
12A když ve svém modlení před tváří Hospodinovou dlouho setrvávala, stalo se, že si Élí všímal jejích úst;
13a Channá - ona mluvila svým srdcem, jen její rty se zachvívaly, jejího hlasu však nebylo slyšet a Élí ji považoval za opilou;
14a řekl k ní Élí: Až dokdy se budeš opíjet? Odvrhni od sebe své víno!
15A Channá odpověděla a řekla: Ne, můj pane, já jsem žena duchem těžce trpící a vína a ni nic opojného jsem nepila, nýbrž jsem svou duši vylila před tvář Hospodinovu.
16Kéž svou služebnici nepřirovnáváš k ničemnici, neboť jsem až doposud mluvila z mnohé své ustaranosti a svého žalu.
17A Élí odpověděl a řekl: Jdi v pokoji a kéž Isráélův Bůh dává, co si s od něho svou žádostí vyžadovala.
18I řekla: Kéž tvá služka nachází v tvých očích přízeň! A odešla ta žena svou cestou a pojedla, a neměla již svou tvář.
19A za jitra časně vstali a před tváří Hospodinovou se poklonili a vrátili se a přišli do svého domu do Rámy. A Elkáná poznal Channu, svou ženu, a Hospodin si ji připomněl,
20a při skončení dní, co Channá otěhotněla, se stalo, že porodila syna a jeho jméno nazvala Samúél; neboť, řekla, jsem ho od Hospodina vyžádala.
21A ten muž, Elkáná, vystoupil, i všechen jeho dům, obětovat Hospodinu výroční oběť i svůj slib.
22Channá však nevystoupila, nýbrž řekla svému muži: Až bude ten hoch moci být odstaven; pak ho chci uvést, a ť se ukáže před tváří Hospodinovou a zůstane tam navždy.
23A Elkáná, její muž, jí řekl: Učiň, co bude dobré v tvých očích, zůstaň, než ho odstavíš, kéž jen Hospodin ráčí potvrdit své slovo. Žena tedy zůstala a kojila svého syna, než ho odstavila;
24a jak ho odstavila, vzala ho s sebou vzhůru s třemi býky a jednou éfou hrubé mouky a měchem vína a uvedla ho v dům Hospodinův v Šíle; a ten hoch byl ještě hochem.
25A ty býky porazili a hocha uvedli k Élímu;
26i řekla: Prosím, můj pane, jako že je živa tvá duše, můj pane, já jsem ta žena, jež se postavila zde u tebe k modlení k Hospodinu.
27Za tohoto hocha jsem se modlila a Hospodin mi dal, co jsem si svou žádostí od něho vyžadovala;
28i já jsem ho tedy půjčila Hospodinu - po všechny dni, co on bude živ, bude vypůjčený Hospodinem.