1A jak se Dávíd usídlil ve svém domě, stalo se, že Dávíd řekl k Náthánovi, proroku: Hle, já bydlím v domě z cedrů a skříňka smlouvy Hospodinovy pod koberci.
2A Náthán k Dávídovi řekl: Cokoli je v tvém srdci, jdi, učiň, neboť Bůh je s tebou.
3A v oné noci se stalo, že se k Náthánovi do stalo slovo Hospodinovo výrokem:
4Jdi, a ť k Dávídovi, mému nevolníku, můžeš říci: Takto řekl Hospodin: Ne ty mi budeš budovat dům k bydlení;
5vždyť jsem ode dne, kdy jsem vyvedl Isráéle z Egypta, až po tento den v domě nebydlel, nýbrž jsem se do stával od stanu k stanu; a stran obydlí,
6kdekoli jsem putoval mezi vším Isráélem, - zda jsem jednoho ze soudců Isráélových, jimž jsem rozkázal pást můj lid, vůbec kdy oslovil výrokem: Proč jste mi nezbudovali dům z cedrů?
7Nyní však takto musíš mému nevolníku, Dávídovi, říci: Takto řekl Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal od ovčince, od následování drobného dobytka, aby ses stal panovníkem nad mým lidem, Isráélem,
8a byl jsem s tebou, kamkoli jsi zašel, a všechny tvé nepřátele jsem před tvou tváří povytínal, a zjednám ti jméno jako jméno velikánů, kteří jsou na zemi.
9A svému lidu, Isráélovi, ustanovím místo a zasadím jej, takže se usadí na svém, aniž ještě bude znepokojován, aniž jej nespravedliví budou nadále odírat jako prve
10a za dobu ode dne, kdy jsem nad svým lidem, Isráélem, přikázal soudce, a všechny tvé nepřátele pokořím. A chci ti oznámit, že dům bude budovat Hospodin tobě.
11Až se naplní tvé dni k odchodu k tvým otcům, pak se bude dít, že budu chtít po tobě vzbudit tvé símě, jímž bude jeden z tvých synů, a upevnit jeho kralování.
12On mi bude budovat dům, i chci jeho trůn navždy upevnit.
13Já mu budu otcem a on mi bude synem a nebudu od něho odvracet svou laskavost, jako jsem ji odvrátil od toho, jenž byl před tebou,
14i podržím ho navždy ve svém domě a ve svém království a jeho trůn bude navždy upevněn.
15Podle všech těchto slov a podle všeho tohoto vidění, tak promluvil Náthán k Dávídovi.
16A král Dávíd vstoupil a usedl před tváří Hospodinovou a řekl: Kdo jsem já, Hospodine, Bože, a čím je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?
17A toto je malé v tvých očích, Bože, takže jsi promluvil o domě svého nevolníka vzhledem k daleké budoucnosti a vidíš mě podle způsobu člověka vysoce postaveného, Hospodine, Bože.
18Co ti má Dávíd ještě dodat o poctění tvého nevolníka? Vždyť ty svého nevolníka znáš.
19Hospodine, v zájmu svého nevolníka a podle svého srdce jsi učinil všechnu tuto velikost, k uvědomění o všech těch velikých věcech.
20Hospodine, mezi všemi, o nichž jsme slyšeli svýma ušima, není tobě podobného a není Boha mimo tebe.
21A kdo je jako tvůj lid, Isráél, jediný národ na zemi, jejž si Bůh při šel vykoupit za lid, založit si jméno veliké a hrozné vyhnáním národů před tváří tvého lidu, jejž jsi vykoupil z Egypta.
22A no, ustanovil jsi svůj lid, Isráéle, sobě za lid navždy a ty, Hospodine, ses jim stal Bohem.
23Nuže tedy, Hospodine, nechť se navždy osvědčuje slovo, jež jsi vyslovil o svém nevolníku a o jeho domě, a učiň podle toho, co jsi vyslovil,
24a nechť se navždy osvědčuje a velikým stává tvé jméno výrokem: Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, je Bohem Isráélovi; a nechť je dům Dávída, tvého nevolníka, upevněn před tvou tváří,
25neboť ty, můj Bože, jsi vyrozuměl svého nevolníka stran budování domu pro něho; proto se tvůj nevolník zmohl na modlení před tvou tváří.
26Nuže tedy, Hospodine, ty jsi ON, Bůh, a vyslovil jsi o svém nevolníku tuto dobrotu;
27nyní jsi tedy ráčil požehnat domu svého nevolníka, aby byl navždy před tvou tváří, neboť ty, Hospodine, jsi požehnal, i bude požehnán navždy.