1A když Boží skříňku vnesli a postavili ji vprostřed stanu, jejž pro ni Dávíd rozložil, jali se před Boží tvář předkládat vzestupné oběti a oběti pokojných hodů;
2a když Dávíd skončil s vznášením vzestupných obětí a obětí pokojných hodů, požehnal lidu ve jménu Hospodinově
3a každému člověku Isráélovu, od muže a ž po ženu, každému přidělil bochník chleba a pěkný kus a hroznový koláč.
4A před skříňku Hospodinovu postavil z Lévíovců obsluhující, a to k připomínání a ke chvále a k přinášení velebení Hospodinu, Bohu Isráélovu:
5Ásáfa, hlavu, a druhého po něm Zecharju, Jeíéla a Šemírámótha a Jechíéla a Mattithju a Elíáva a Benájáhúa a Óvéd-Edóma a Jeíéla s nástroji, totiž varyty a lyrami, a Ásáf vyluzoval zvuk cimbály.
6A Benájáhú a Jachazíél, kněží, byli ustavičně před skříňkou Boží smlouvy s pozouny.
7V onen den, tehdy, Dávíd poprvé zavedl chválu Hospodinu skrze Ásáfa a jeho bratry:
8Přinášejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, mezi národnostmi dávejte na vědomí jeho činy,
9zpívejte mu, při zpěvu mu hrajte, uvažujte o všech jeho divech.
10Honoste se jeho svatým jménem, nechť se raduje srdce hledajících Hospodina.
11Vyhledávejte Hospodina a jeho sílu, hledejte ustavičně jeho tvář,
12mějte v paměti jeho divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
13símě Isráéle, jeho nevolníka, synové Jákóba, jeho vyvolenci!
14On, Hospodin, je náš Bůh, jeho rozsudky jsou v celé zemi.
15Mějte navždy v paměti jeho smlouvu, - slovo, jež přikázal, - do tisíce pokolení,
16již uzavřel s Abráhámem, a jeho přísahu Isákovi,
17a no, potvrdil ji za ustanovení Jákóbovi, za trvalou smlouvu Isráélovi
18výrokem: Tobě chci dát zem Kenáan, úděl vašeho dědictví,
19když jich bylo mužů nemnoho, jen trocha, a cizinci v ní,
20a potulovali se od národa k národu a od království k jinému lidu.
21Nikomu nedovolil utiskovat je a krále pro ně káral:
22Nesmíte sahat na mé pomazané ani zle činit mým prorokům!
23Zpívejte Hospodinu, všechna země, zvěstujte ode dne ke dni jeho vysvobození,
24rozhlašujte mezi národy jeho slávu, mezi všemi národnostmi jeho divy,
25neboť Hospodin je veliký a velmi veleben, a on je hoden úcty nade všechny bohy,
26neboť všichni bohové národností jsou nicoty, Hospodin však zřídil nebesa.
27Před jeho tváří důstojnost a nádhera, na jeho stanovišti síla a radost.
28Přiznávejte Hospodinu, čeledi národností, přiznávejte Hospodinu slávu a sílu,
29přiznávejte Hospodinu slávu jeho jména! Přinášejte oběť dar u a vstupujte před jeho tvář, klanějte se Hospodinu v svaté nádheře!
30Chvějte se, všechna země, z přítomnosti jeho tváře! Ba i svět musí být upevněn, nesmí se viklat.
31Nechť se radují nebesa a nechť plesá země, a nechť mezi národy říkají: Hospodin se ujal kralování!
32Nechť duní moře a jeho náplň, nechť jásá pole a vše, co je v něm.
33Tehdy budou plesat stromy lesa z přítomnosti tváře Hospodinovy, neboť on přijde soudit zem.
34Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, neboť jeho laskavost trvá navždy,
35a říkejte: Vysvoboď nás, Bože našeho vysvobození, a shromažď nás a vyprosť nás z prostřed národů k chválení tvého svatého jména a k chloubě v tvém chvalozpěvu.
36Hospodin, Bůh Isráélův, budiž veleben od věčnosti a ž po věčnost! A všechen lid řekl: Amén. A jali se přinášet velebení Hospodinu.
37I ponechal tam před skříňkou smlouvy Hospodinovy Ásáfovi a jeho bratrům ustavičnou obsluhu před skříňkou, podle úlohy dne v její den;
38a Óvéd-Edóma a jejich bratry, šedesát a osm, a Óvéd-Edóma, syna Jedúthúnova, a Hósu jako vrátné,
39a Cádóka, kněze, a jeho bratry, kněží, před obydlím Hospodinovým na výšině, jež byla v Giveónu,
40ke vznášení vzestupných obětí Hospodinu na oltáři vzestupných obětí ustavičně, k jitru a k večeru, a to podle všeho, co je psáno v zákoně Hospodinově, jejž přikázal pro Isráéle,
41a s nimi Hémána a Jedúthúna a zbytek těch, již byli vybráni, kteří byli označeni jmény, ke chválení Hospodina, že jeho laskavost trvá navždy;
42a s nimi, s Hémánem a Jedúthúnem, pozouny a cimbály pro vyluzující zvuk, a Boží hudební nástroje, a syny Jedúthúnovy k bráně.
43A všechen lid odešel, každý k svému domu, a Dávíd se obrátil svému domu požehnat.